Bezpečný pes

Nejen lidi, ale i pejsani na procházce musí být hezky vidět. A protože teď už, snad kromě víkendu, chodíme na procházky za tmy ráno i večer, je to pro Endžu potřebu o to víc. Sice hezky poslouchá a občas už i sama zaběhne na kraj, když slyší blížící se auto, ale jistota je kulomet. Prvním bezpečnostním prvkem je blikající obojek. Svítí hezky jasně, ale jenom pokud je čistý. Jakmile se zašpiní, což u Endži trvá maximálně pár dní, není po jasném svitu ani památky. Laďka se rozhodla vypomoci druhým bezpečnostním prvkem - reflexní vestou. Objednávala ji přes zásilkovou službu a tak když balíček přišel a Laďka vestu rozbalila, dostala tak trochu záchvat smíchu.


Při porovnání s Endžou bylo jasné, že je to vesta maximálně tak pro pudlíka a ne pro našeho Krakena :-) Nicméně vyzkoušet se to musí. Hned první pokus vyšel a Endža měla krásnou vestičku. Když si ale chtěla vzít ze země hračku, tak se chuderka trošku přiškrtila, protože vesta držela fest. I když jsme jí hodili na zem piškot, po kterém jinak okamžitě vystartuje, teď si jenom sedla a smutně se na něho dívala. Mírná úprava zapínání vesty pomohla a Endža si konečně mohla piškot vychutnat :-D
Na procházce jsme potkali sousedovic Lorda, který je teda taky retrívr, ale jiný, ne zlatý, tak jsme vestu vyzkoušeli na něm a už mu zůstala. A protože je tmavě hnědý, tak tu vestu i víc využije, protože jak sousedi říkali: "Teď už ho večer kolikrát nevidíme ani na zahradě." :-)

Uragáni v atelieru

Dnes mi udělaly holky Horákovic přepadovku. Dojely na vánoční focení a samozřejmě se to neobešlo bez trochy ostudy :-) Terezka s Barunkou se na mě vrhly a za pokřiku, že mě milují a že se jim stýskalo (mně taky, ale neventiluju to před plným obchodem lidí, že jo...) mi visely na nohách... No, ještě, že Míša má trochu rozumu a počkala a až pak se na mě vrhla taky :-) Aspoň měli zákazníci veselo. Taky jsem byla moc ráda, že všechny holky vidím, pár týdnů nám to nevyšlo a už byl absťák. Samozřejmě, že holky ještě toužily po "strýcovi Pavlovi" a po Endžulákovi, ale i těch se dočkaly. Terezka i Barunka už jsou ostřílené modelky, takže stačila chvilka a bylo vyfoceno. Pak už jen se sbalit a hurá domů, za Endžou. Pavlík dorazil o něco později, no a holky byly spokojené a my taky :-)


P.S. Jinak teda obdivujeme všechny ty, kteří si poctivě vedou blog a stíhají psát denně a někteří i nemalé články... Klobouk dolů :-)

Věrní abonenti

Pro změnu opět trochu kultury. Václav Vydra s Janou Bouškovou jsou vynikající a příjemní herci. Dneska si zahráli na nás, na diváky. V představení, kde kulisy jeviště vytváří hlediště divadla, se odehrává příběh manželů, kteří si nestihli zavčas vyřídit abonentní karty na následující sezónu, a tak každý sedí na jiném konci hlediště. Do hry tak vstupují nové osoby, sedící vedle nich a roztáčí se kolo trapasů i vážnějších situací :-)
Naštěstí pro nás, s Laďkou se nám nic takového stát nemůže. Jednak nemáme abonentní karty a jednak rezervuju lístky vesměs první den jejich prodeje, takže vždycky jsou hned vedle sebe, abysme se mohli držet za ruce a prožívat celé divadlo spolu.

Další dávka kultury

Dneska jsme se byli zamilovat. Ne, že bychom to potřebovali, ale Pavel Zedníček a Jana Paulová jsou sehraná dvojka a vždycky pobaví. Než se dívat na televizi, kde stejně nic není, je lepší se vypravit za zábavou ven. Sice teď, kdy je práce až nad hlavu, mám pořád pocit, že šidím práci, ale co, občas se musí i hodit všechno za hlavu a jeden, nebo v našem případě hned dva večery za sebou vyrazit za kulturou :-)

Neděle

Dnešní den jsme měli oba pracovní, sice je neděle, ale když je potřeba, nedá se... Já jsem si dělala věci do práce a Pavlík toho zase udělal spoustu doma. I proto jsme si na dnešek za odměnu naplánovali oběd v Řecké restauraci Dionýsos. Jejich grilované chobotničky jsou jedinečné. Mňam. Pavlík kombinoval a dal si plněné kalamáry a i když si pochutnal, tak tuším, že v skrytu duše litoval, že si nedal, to co já :-)
Cestou do restaurace jsme udělali zastávku v obchodě a nakoupili plnou tašku piškotů, protože Dionýsos je těsně vedle psího útulku a když tam jezdíme, často bráváme pejskům granule, nebo piškoty, aby se měli dobře. Vždycky, když tam jedeme, tak bych si všechny pejsky pobrala domů, proto to tam vždycky vyložíme a hurá za Endžou. Věřím, že pejsani se tam mají dobře, že je o ně dobře postaráno, ale když já jsem taková měkota, že bych z tama odvlekla uřčitě aspoň jednoho pejsana.


Doma jsme si zapálili další svíčku na adventním věnci a jen co za chvilku zasedneme k naší oblíbené Chůvě :-) dáme si skleničku Tokajského vína, z roku 1989, které Pavlík koupil jako návnadu, abych se snažila řidičák zvládnout a mohla si dát skleničku. Tak trošku jsme na něj zapomněli a načli jsme ho až včera, ale to nevadí, zkazit se to nestihne :-) Takže krásný večer všem a na zdraví!

Polámal se mraveneček...

aneb s Krakenem u doktora.
Dnes jsem měla opět pracovní sobotu a tak mě Pavlík ráno hodil do práce a na zpáteční cestě se stavil s Endžou u doktora, protože nějak napadala na zadní nohu a celkevě je nějaká pomalejší, než se rozhýbá, chvilku to trvá. Něco možná bude i věkem, už není nejmladší, ale protože se občas snaží protlačit se plotem, kterým máme rozdělenou zahradu, z přední části, kde je ona, do zadní části, kam leze nevíme proč, tak se zřejmě někde skřípla. Doktor ji prohlídl, nic nezjistil, tak dostala injekci na bolest a pár prášků a samozřejmě piškoty za statečnost a jeli s Pavlíkem domů. Tak teda vyjímečně šla ležet do chodby, než se vrátíme z práce, aby se zase nepokusila proplazit se skrz plot.


Po práci pro mě Pavlík přijel a udělali jsem jako každý rok zastávku v Tesku, kde je vánoční strom s dárky pro děti z dětských domovů, nebo pro zdravotně postižené. Navybírali jsme si tam každý dva dárky a teď už jen koupit, zabalit a doručit zpátky ke stromečku co nejdřív. Vždycky se mi tam chce brečet, když si tam čtu, kolik dětí tam je napsaných, co za maličkosti si přejí a že jsou bez rodičů, prostě je to smutné a když pak uvidím vřískající rozmazlené dítě, které si na rodičích vydupe první poslední a chová se jako fracek, tak si říkám, že co by za to někdo jiný dal... No, takže aspoň touto cestou uděláme někomu radost a kdo by se chtěl připojit, věřím, že podobné stromy jsou všude možně, má šanci taky...

Zase tu máme pátek...

A dneska má Barborka svátek... Všechno nejlepší hlavně do Vizůvek :-)

Asi jako spousta dalších, jsem se vydala natrhat si Barborku. Pavlík ráno vyrazil brzy do práce a tak jsem na procházku s Endžou šla já. Skoro potmě, tak jsem jen doufala, že až se budeme vracet domů, že aspoň poznám, který strom je třešeň, abych natrhala ty správné větvičky. Sice je to tradice pro dívky, které jsou svobodné, aby podle toho, že jim Barborka na Štědrý den rozkvete, poznaly, že se do roka vdají, ale proč si na Vánoce neudělat radost rozkvetlýma větvičkama? Je spousta krásných tradic a starých zvyků a proč si v dnešní uspěchané době neudělat trochu klidu v duši, nebo snad pokoje v duši?