Pracovní sobota

Tak už mi nastal vánoční záběr, ode dneška každou sobotu až do Vánoc pěkně focení... Naštěstí mě to baví, sice volno by bylo lepší, ale to se nedá, po Vánocích bude volna habaděj :-) Ráno bylo teda nádherně, svítilo sluníčko a když jsem vykoukla z obýváku, tak jsem uviděla ptačí budku a to mi připomnělo, že budu muset zase začít sypat ptáčkům.


Po loňské zimě jsme sice měli záhon pod budkou plný naklíčených semínek, co ptáci vyhrabali z budky ven, ale co, hlavně, že měli posvícení :-)

Focení probíhalo celkem v pohodě, pár stávkujících dětí se umoudřilo a nakonec to uteklo hodně rychle a už si pro mě Pavlík přijel. Taky využil soboty, aby si dodělal pár věcí v práci a nadpracoval trošku hodin, po naší letošní měsíční dovolené v Americe, kdy si vyčerpal skoro všechnu dovolenou.

Já jsem si ještě v práci nabalila pár věcí (no, pár... jak se to vezme) na focení, protože jsem se na pondělí přifařila k Pavlíkovi, který jede s kolegou do Prahy, že mě vyhodí u kamarádky Jany, která má malé mimčo a které jsem slíbila nějaké fotky, tak je aspoň příležitost :-) Pak mě odpoledne naberou a jede se domů, to by bylo škoda nevyužít, ne?

Modrý pátek

Konečně pátek... Po návratu z práce domů a po procházce, jsme doma zasedli k čaji na zahřátí, protože se nám teda hodně ochladilo. Pak jsme se pro jistotu zahřáli ještě modrým Bolsem s Tonikem a to bylo hned lepší. Samozřejmě decentně, protože mě čekala pracovní sobota a poslední, co bych k tomu potřebovala, byl bolehlav :-)
A dnešní hitovka, jak jinak, než modrá zmrzlina :-) (podle 4Tetů)

Chudák obecný

Jeden den volna a všichni jsou zmatení... Nějak jsem si ráno nemohla uvědomit, co je za den, protože po jednom dni volna obvykle následuje ještě druhý a to neděle. Ale co, čtvrtek nám uteče rychle a už tu bude pátek a víkend. Zase je se na co těšit. Sice už mi teď začínají pracovní soboty, neboli od nevidím do nevidím, protože odpoledne už fakt někdy nevidím :-)
Ráno, když odjíždíme do práce, tak vždycky Endža leží na pelechu před barákem a vypadá jako chudák největší, že tam bude celý den sama, samotná, opuštěná... No pět korun byste jí dali. Už to mám ale rozplánované, až si dodělám řidičák, tak sem tam nahodím Endžu do auta, v práci jí dám pelech a bude mě tam hlídat a chrápat tak, že se vyděsí i zákazníci :-) Aspoň nebude sama doma a bude se mnou. Uvidíme, jak to bude fungovat :-)

Proč dospělí taky nemají prázdniny?

To by bylo přece krásné, ne? Ale co, díky za každý státní svátek, pokud jako naschvál nevyjde na víkend :-) Ale že mě to dneska pletlo, pořád jsem měla sobotu... Až moje ranní lattéčko mě trochu probralo. Co já bych bez něj dělala :-)


Po ranní procházce s Endžou jsem se vrhla na dokončení tyčkoňů, protože na odpoledne byl nahlášený uragán od Vizovic a já jsem to chtěla holkám pěkně předat, když jsou takové konačky :-) No, nevím, jestli bych je někdy vyráběla s dětma, protože jsem u toho kolikrát nadávala a málem i házela, když mi něco nešlo tak, jak bych si předtavovala... Holt v časopise to vypadá jednoduše, ale v reálu prostě nic nefunguje tak jednoduše, jak to obvykle vypadá. S tavnou pistolí už mám nějaké zkušenosti, ale když to člověk zrovna potřebuje, tak to teče tam, kam to nemá, třeba na kalhoty a podobně. Ještě, že jsem nepoužívala sekunďák, protože pak bych si tak maximálně slepila prsty k sobě a komu se to už čistě náhodou stalo, určitě ví, jak to jde pak špatně oddělit :-) No, hlavní je, že jsem svůj heroický výkon zakončila a hádám, že tyčkoně budou držet ještě hodně dlouho :-)


Odpoledne dorazila Míša s Terezkou, Barunku nechaly doma spát a taťka hlídal. Nevím, jak jí pak vysvětlí, že za náma a hlavně Endžou jely samy. To bude drsné :-) A takhle divoce tam Terezka závodila kolem dokola na obou koních najednou, jen jsme zírali, jak to zvládá. A taky se nám pochlubila pohárem za krásné třetí místo v tenisovém turnaji ve Vizůvkách, na pět let úspěch, ne? Hlavní je, že ji to baví a jde jí to. Třeba jednou Vizovice proslaví, kdoví :-)

Překvapení

Dneska jsem si pořád říkala, že když je zítra volno, dnes je pátek... Taky jsem pak byla celá zmatená, ale ať žije státní svátek a volno :-) Úterý bylo krátké, uteklo hodně rychle a po příjezdu domů mě čekalo překvápko. Zase mi nějak uteklo, že je 27. V kuchyni mě Pavlík musel nasměrovat do jídelny a chvilku mi trvalo, než mi docvaklo, proč. Byla tam nádherná kytka k našemu výročí svatby...


Já jsem sice taky pro Pavlíka měla dáreček, ale čistě náhodou jsme se jakoby trefila na výročí. Když někomu chci něco dát, nepotřebuju konkrétní událost, prostě kdo chce, příležitost si najde :-)


Na 19:00 jsme dorazili do Velkého kina, kde jsme šli na Irskou taneční show, no a musím říct, že to byla krásná podívaná. Sice to občas vypadalo jakoby nic, ale protože si ještě moc dobře pamatuju dobu, kdy jsem chodila do břišních tanců, tak moc dobře vím, jak je těžké, si všechny ty kroky a všechno zapamatovat. No a makačka je to taky pěkná. Ale když se to umí, jak to vypadá krásně :-)

Když muži stonají...

Na Pavlíka si brousí zuby nějaký bacil, či co a já jsem vytáhla zbraně nejsilnějšího kalibru - přípravky od Justu. Nejsou sice nejlevnější, ale zato mám vyzkoušené, že zabírají skvěle.
Po odpolední (nebo spíš večerní, v té tmě) procházce s Endžou jsem Pavlíkovi namasírovala prohřívací Koňskou mastí (doporučuju, prohřeje parádně) záda a ramena a zabalila jsem ho do deky. Mátový čaj s medem miluju hlavně, když se ochladí a tak jsem honem uvařila do našich oblíbených půllitráků a uvelebili jsme se na chvilku k televizi.

Dodívali jsme se na nedělní Superstar, protože vydržet u televize skoro do jedenácti večer, je nemožné, když mi hlava padá už v devět :-) Tak nějak pravidelněji to sledujeme až teď, jak se to trochu protřídilo, protože ze začátku tam bylo asi milion lidí, většina z nich se tam přihlásila stejně jen proto, aby se dobrovolně ztrapnila a porota jim zdatně - trapně sekundovala. Teď, v posledních kolech, už jsou tam jen Ti, co už něco umí a je to někdy fakt zážitek, z některých mám opravdu husí kůži a zírám, co jim příroda nadělila za talent. Třeba Dominika Stará zpívala písničku, kterou známe spíš od Marie Rottrové a byla to nádhera. Pak mě hlavně pobavil Martin Chodúr, který má úžasný hlas ale při jeho kreacích jsem brečela smíchy, prostě je to šoumen, jako nikdo jiný.

No a potom jsem nachystala marodovi horkou vanu, teda spíš teplou, protože horkou vanu, co si dělám já, by asi většina smrtelníků nezvládla :-) a dala jsem do ní trochu tymiánové koupelové esence, pár kapek oleje z 31 bylin a Pavlík si chvilku poležel a pak natřít tymiánovou mastí trošku a do rána se všechny nemoci odklidí do bezpečné vzdálenosti :-)
V úterý máme zase jednou kulturní den, tak ať si to oba užijeme a volno ve středu taky :-)

Konečně krásná neděle

Sobotní Krtkův dort se povedl, pěkně jsme si na něm pochutnali, no, tvarově nebyl dokonalý ale co, hlavně, že byl dobrý :-)


Na ranní procházce jsme Endžu pěkně prohnali, ta si sežrala pár jablek a byla spokojená, jako nikdy. Na zpáteční cestě jsem uviděla u cesty růst mochyni a jak jsem řekla, že by se hodila do vázy, Pavlík obětavě skočil přes příkop a natrhal mi pár, abych měla doma kytky. Čistě náhodou jsme měli doma i jedlou mochyni, ale tam už máme vyloupané plody na jídlo, ještě, že jedlé jsou žluté, nevím, co by to udělalo, kdybysme snědli tuhle divokou :-)


Na odpoledne, zlášť, když je tak nádherně, si Pavlík naplánoval práci venku, na pergole, kde je ještě potřeba dořezat tašky kolem komína, aby nám tam pak nepršelo. Holt je Pavlík šikovný i manuálně, je to prostě poklad :-)

Není nad to, mít abnormálně šikovnou ženu...

V soboru ráno jsem vymyslela, že si uděláme Krtkův dort a protože je to geniální recept, do kterého bohužel musíte přidat asi většinu ingrediencí, tak Pavlík dostal bojový úkol dokoupit věci potřebné k pečení. Po návratu z nákupu jsem měla dort upečený a vydlabaný a nachystaný na plnění. Při tomto dortu si připadám jako v pohádce Honza málem králem, určitě všichni znají :-), kdy Honza vařil u lakomého sedláka sekyrkovou polívku, která se prý vaří z ničeho a nakonec se tam dá všechno možné... Takže když jsem celý dort dodělala, celá hrdá jsem ho nesla do lednice a Pavlík mi otevřel dveře a já místo abych mu řekla, ať tam ten dort dá sám, když je to na mě vysoko, asi v úrovni očí, tak jsem to tam statečně rvala a najednou se mi začal sunout zase zpátky ven a já jsem ho tak tak zachytila a šupla na své místo. Samozřejmě, že krtince byly všude po zemi, dort naštěstí byl jen trošku šišatý, ale jinak přežil. Na úklid jsem si po vzoru Wlčice zavolala centrální vysavač, Endžu. Ta teda statečně vysála drobky z dortu a bylo uklizeno :-)


Na oběd jsme si dneska řekli, že si zase po dlouhé době zajedeme k Dionýsovi na naše oblíbené grilované chobotničky. Prostě mňamka úžasná a pohodový den pokračoval...


Nedáte si taky? :-)


Na večer jsme si ještě naplánovali kino, vybrali jsme film Bejvalek se nezbavíš a byla to celkem pohoda, na odreagování, na zasmání. Jen mi vadí prasata v kině, které musejí mít za každou cenu sebou krabici popkornu, celou dobu chroupají, pak toho stejně půlku vysypou na zem a ještě si ani nevypnou mobil a pak tam s ním svítí... Co dodat. Ať žijí americké výdobytky. Nevím, proč by se lidi neobešli tu hodinku a půl bez jídla. Asi se to holt v kině vyplatí, to pak po lidech uklízet, jinak si to neumím představit.

Poblázněný pátek

Patek nám nezačal zrovna nejlíp. Pavlíkovi bylo po ránu nějak šoufl, ale náš hrdina nedal jinak (já to sice taky dělám, ale to je něco jiného), než že pojede do práce, protože musí. Protože ráno napřed vozí mě, tak mě zavezl do práce, tam jsem mu uvařila černý čaj, chvilku tam seděl jak hromádka neštěstí no a pak teda uznal, že to nemá cenu, že by stejně houby udělal a že teda pojede domů a lehne si. Doma si pospal a když mi odpoledne napsal, tak bylo vidět, že to bodlo a že je už líp.
Odpoledne jsem měla jízdy, takže pro mě aspoň nemusel jezdit a já se tím pádem dovezu domů sama. Měla jsem začít jezdit v 17:30 a pár minut nato mi volal pan učitel, že čeká před barákem. Jenže my jsme byli domluvení před prací, protože končím kolem páté. Takže jsem teda ještě nastartovala počítač, že aspoň ještě něco udělám, než dojede. Po minulých jízdách, kdy jsem si blbec vzala boty s malým podpatkem, což mi v tom mokru ještě jezdilo a byla to hrůza, jsem měla lepší obutí a už to bylo poznat. Až na malé neposlušnosti (samozřejmě, že ze strany auta, jak jinak) to šlo dobřo a já už se těším, až to konečně dodělám a budu jezdit jak Schumacher :-)
Večer jsem začala dělat tyčkoně pro Terezku a Barunku, podle Vendulčina nápadu a na to, jak to vypadalo jednoduše, jsem dostala zabrat, protože preciznost a pečlivost není zrovna moje silná stránka. Já totiž všechno dělám od oka a přiměřěně, takže jsem u toho chvilkama nadávala a byla jsem ráda, když jsem to tak nějak dodělala. Ještě zaúkoluju Pavlíka, aby mi našel dvě tyčky, slepím to dohromady a holky můžou jezdit.

Je libo dietní dortík?

Tak takový krásný dortík jsem dneska objevila, když jsem hledala nějaké věci do práce. Zaručeně dietní, celý krásně ušitý z látky :-) Před pár roky jsem si nechala udělat na focení dort, paní ho udělala z polystyrenu, potáhla ho marcipánem a nazdobila, ale taky už by to chtělo vyměnit a narozenin se fotí celkem dost. Ne každý si přinese svůj dort a proto jsem vymýšlela, jak to udělat, aby to vydrželo co nejvíc, protože děti marcipán olupují, likvidují, takže to taky nevydrží moc. No a tento látkový vypadá teda moc hezky, na malinké děti to bude perfektní a aspoň mi ho děti neozobají :-) Ještě vymyslím variantu pro kluky a nechám ušít. Kdo by chtěl inspiraci na krásný dáreček, tak může mrknout, paní dělá spoustu krásných věcí a dort určitě nebude poslední, co si nechám udělat. Tak hodně inspirace při vymýšlení vánočních dárečků, protože Vánoce se kvapem blíží :-) Hurá!

Proč ten den tak rychle uteče?

Občas mi přijde, že ten den uletí tak srašně rychle, že se ani nenadějeme a už je večer. Pak je procházka, pak Endžu pustíme dovnitř, pak ji zase vyhodíme ven, když dostane večeři, pak na chvilku dovnitř a pak spát. Někdy se jí ani nedivím, že vypadá jak chudák obecný, když se jí míň věnujeme. Tak jí aspoň sem tam děláme "amok" no a ona je pak celá šťastná, že si s ní hrajeme, že si jí všímáme, prostě je vděčná za každé pohlazení, nebo všimnutí.


Dnes jsme měli mít masáž, už jsem se těšila, no a paní masérka dala vědět, že bohužel nemůže, takže smůla. Co naděláme, občas i my zrušíme masáž, ale když je potřeba, i Pavlík můj šikovný přiloží ruku k dílu. Takže mě večer namasíroval, krása, hned se mi ulevilo, ještě, že ho takto můžu zneužít :-) Když on je na to tak úžasně šikovný, bylo by škoda toho nevyužít, ne?
Na závěr jsem si pořádně roztopila postel, že se elektroměr musel točit jak šílený a pak už jsem jen chrochtala blahem a otevřené okno mi vůbec nevadilo.

Výtvarný kroužek aneb udělej si sám

Jako každé úterý Pavlík odjel na squash a já jsem vyrazila na procházku s Endžou sama. Jde vidět, že to na mě potvora zkouší, protože si občas dělá, co chce a já někdy musím zařvat, aby poslechla. Ale to jsou jen sem tam okamžiky, většinou Endža poslouchá krásně, jen páneček je hlava rodiny a toho prostě poslouchá víc :-)
No a protože jsem byla sama doma, tak jsem si konečně dodělala něco do práce. Tavná pistole je něco naprosto úžasného, ještě lepší, než sekunďák, nebo sešívačka. Ano, my ženy jsme vynalézavé a věci často spojujeme vším možným :-) Prostě jsem potřebovala nalepit kytky na sponku, aby se to pak dalo přicvaknout na čepici, nebo čelenku.


Tady na fotce je názorná ukázka, na co to potom používám. Jenže sehnat umělé gerbery je nadlidský výkon, takže ať žije Ebay a podnikavci z Číny. Nevím, co si paní pošťačka říká, když mi občas nosí balíčky z Číny, Ameriky a podobně. Takže jsem si objednala kytky z Číny, balíček dorazil rychleji, než když se něco posílá tady po republice a už jsem jen dokoupila ty sponky, co se to s nima bude přidělávat a nažhavila jsem tavnou pistoli a za chvilku bylo hotovo. Holt si člověk musí připomoct sám.


Teď mám od všech barev něco a sladím to k čemukoliv :-)


No a najednou bylo sedm pryč a připajdal mi Žofré ze squashe. Pardon, Pavlík. Nějak špatně došlápl a trochu ho bolel kotník, tak jsem mu ještě udělala obklad, aby ho to tak nebolelo. Takže sportem k trvalé invaliditě, co? :-)

Muži jsou lovci a ženy sběračky

Tak ve zkratce tohle jsme se dneska dozvěděli na představení Caveman. Výborná one man show, celé divadlo se bavilo a nám tekly slzy, jak jsme se chlámali celou dobu. Jak málo stačí, vychytat pár typických věcí, vlastností, chování konkrétního pohlaví a úspěch zaručen. To, že muži prostě musí dělat jen jednu věc, na kterou se plně soustředí a že ženy musí dělat těch věcí aspoň pět, snad každý zná. Není dávno doba, kdy jsem si četla, měla u toho puštěné rádio a televizi se ztlumeným zvukem a stíhala jsem všechno. No, holt Pavlík by mi to teď asi zatrhnul, protože nejsme majitelé ČEZu, že jo... Mimo jiné teď stejně nemám chuť, ani čas sledovat televizi, zvlášť, když tam málokdy je něco kloudného. Ještě, že aspoň občas vyrazíme za kulturou ven. Dnešní představení bych opravdu doporučila všem, při popisu mužských neřestí a nedokonalostí jsem byla smíchy bez sebe a při předvádění ženských vlastností jsem se i leckde našla :-) Proč to nepřiznat.



Třeba to ženské sběračství, protože ženy v pravěku musely sbírat, tak sbírají dodnes, třeba oblečení a podobně :-) Chlap dotrhá jednu košili, pak si uloví novou a je spokojený. Ženy sbírají neustále další a další a hromadí... No, já taky ráda sbírám, akorát to nakupování mě nebaví, takže to není tak žhavé... Prostě když dva mluví o tomtéž, nemusí to být totéž, tak bych to asi shrnula.

No a tady ještě jedna fotka toho mého milovaného Cavemana Pavlíka, fotka opravdu vznikla před představením, než jsme vyrazili, protože bylo potřeba zazimovat trampolínu a Pavlík ji rozebíral. Takže podobnost čistě náhodná a asi na tom něco bude...

Zima nevadí, hlavně, když jsou jablíčka

Jak je vidět, náš pes je sice masožravec, ale jablíčka miluje. Jak začnou dozrávat, tak je po nich Endža celá divá. Aportuje je, pak jen čeká, kdy zavelíme, aby si je sežrala a často ji musíme brzdit, jinak by pak už nežrala nic. Než nám tu vykáceli podél cesty k rybníkům všechny stromy, blbouni jedni, tak si Endža chodila jako do sámošky jabka trhat sama, prostě, kam dosáhla, chytla jabko a urvala si ho. Celkem sranda, kdyby to pak ovšem nepraktikovala i doma, potvora jedna. Je mi jasné, že když to může dělat venku, má v tom pak chaos, když doma dostane zprda. Jenže ten náš malý ubohý stromeček má pár jablíček a když nám je sežere pes, tak co z toho, že jo... Takže aspoň na procházce sbíráme jabka a děláme z toho aport :-)


Taky jsme dneska viděli, jak husy táhnou na jih, byly sice trošku zmatené, poletovaly sem a tam, ale stihla jsem to vyfotit. Někde jsem četla, že husy, které přišly během života o partnera, si už zpravidla nehledají dalšího. Krásné a smutné zároveň, že?


Takže krásný zbytek neděle, my vyrážíme na naši odpolední procházku, protože Endža už je opravdu neodbytná a potom hurá do kina na Ať žijí rytíři.

Upršená sobota

Kdyby jen sobota, prší snad týden v kuse. Letní deštík mi nevadí, ten mám ráda, ale tohle studené počasí? Nic příjemného. Krom toho máme ještě pořád venku trampolínu, kterou jsme nestihli rozložit a uklidit a pořád čekáme, kdy ten déšť přestane, abychom ji mohli na zimu uklidit.
Na druhou stranu, tyhle krásné fotky s kapkama deště bychom neudělali, kdyby nám to déšť nevykouzlil, že jo...
Taky se v dešti krásně spí, aspoň mně :-) Proto jsme si pospali, vstávali jsme po deváté a na procházku jsme vyráželi trošku později, než je Endža zvyklá. Hned po procházce jsme jí zase zdrhli a nechali jsme ji doma samotnou, chudáka našeho, protože jsme byli domluvení s Pavlovými rodiči na oběd na Vyhlídce, kde jsou zrovna zvěřinové hody. No a protože jsme ještě potřebovali dokoupit nějaké věci, sjeli jsme do Makra a doma jsme byli zase až večer. Tak Pavlík roztopil v krbu, dali jsme si skleničku modrého bolsu s tonikem a konečně jsme si pustili Bobule, první díl, když se pomalu chystáme do kina na dvojku. Celkem pohodový film, pohodová atmosféra, krásný večer, prostě sobota jak vyšitá, i přes to upršené počasí.

Hračky plačky

Tak ode dneška Pavlík ví, že jsem praštěná... Ne, že by to nevěděl dávno, ale dnes už nemůže být pochyb. Po večerní procházce občas Endžu doma proženeme, hodíme jí takový malý amok, aby jí pak víc chutnala večeře, protože když tam jen tak leží a my jí nachystáme večeři, ani se jí nechce ven, nedojí to a podobně. Samozřejmě jí fikaně dáváme odměnu až po jídle, to dostane Bobíka nebo Pribiňáka a pokud nedojí, smůla... Ale pochopila to velmi rychle. Takže jsem ji trošku rozdováděla, největší sranda je na plovoucí podlaze, kde jí to trochu jezdí, ale je celá šťastná, že se jí věnujeme. Napřed jí to trochu ujelo a kecla si na bok, ale vybrala to parádně a protože jsme se spolu přetahovaly o hračku. Jsou to dva gumové kousky spojené provázkem a protože s tím Endža často třepe jak smyslů zbavená, tak jsem neuváženě přidřepla a dostala jsem jedním koncem po uchu, ale pecka to byla docela pořádná, i slza mi vyhrkla. Holt staré známe hračky plačky platí stoprocentně. No, co mě nezabije, to mě posílí, u blondýny co byste chtěli? :-)
Pak jsme si uvařili "Brusku" aneb Hot apple, výborný nápoj, Pavlík brusinku a já hrušku, pěkně to zavonělo po svařáku... Pro někoho třeba inspirace na chladné podzimní večery.


A tuhle krásnou opuncii jsem objevila včera v květinářství a neodolala jsem. Pavlík má rád kaktusy, tak jsem rozšířila sbírku. Už delší dobu ujíždíme na kaktusovém džusu, tak snad opuncie přežije, pokud nám zásoba džusu dojde :-)

Čtvrtek

Venku pořád prší, naštěstí, protože jinde sněží a sněží, a venku je kosa, tak jsme si udělali teplo aspoň doma :-)

Čaj o sedmé

Takhle brzy zimu nečekal snad nikdo. Dnes jsem vyrazila normálně v zimní bundě i do práce, protože při pohledu ráno na teploměr jsem nevěřícně zírala. Holt nasadíme těžký kalibr, čepice, šály, rukavice a bude.
Na odpolední, no, odpolední, v té tmě, spíš večerní procházku, v děšti a vichru jsme vyrazili nabalení tak, že i ostřílený polárník by se od nás mohl učit :-) Samozřejmě Endža dostala svou dávku piškotů po procházce od Pavlíka a dnes jsme ji ani nenechali dlouho venku, stejně by tam neuschla a v té zimě by ani psa nevyhnal :-)


Hned po příchodu domů jsem postavila na čaj a Pavlíka jsem nahnala zatopit v krbu, ať je tepleji. A samozřejmě jsem vytáhla vánoční dárek z loňska, elektrickou deku pod prostěradlo a honem jsem ji nahodila na postel. Kdo je taková zmrzlina jako já, si určitě umí představit tu parádu, když člověk vleze do postele a je tam krásně teplo... Obzvlášť, když spíme při otevřeném okně celoročně. To je pak potřeba teplo. Loni to Pavlík dotáhl k dokonalosti, dal mi tam i spínací hodiny a protože většinou chodíme spát ve stejnou dobu, tak už jsem měla nahřátou postel, no uznejte, to zaslouží velkou pochvalu, ne?

A dnešní hit? Nic jiného, než zima to být nemůže...

Přepadovka v Kostelci

Dneska odpoledne jsem si řekla, že se s Pavlíkem svezu k Vendulce na besedu a když Vendulka brnkla, že má volno, tak jsem dala vědět Pavlíkovi, že na squash nepojede sám. Ještě jsem vtěrkla Endžu, aby nebyla sama doma a jelo se. A takové nádherné mraky byly na obloze, když jsme odjížděli. Sice byla kosa jako blázen, ale sluníčko vylezlo a svítilo jak v létě.


Posez u Vendulky a Pavla je vždycky bezva, Vojta mi předvedl všechny Bionicly a taky to, jak je umí bleskově rozložit a složit. Když dorazil Pavlík, dostali jsme večeři a pak si Pavlík vlezl s Vojtou do úžasného modrého domečku a pěkně si tam hráli :-)

Pondělí bych zrušila

A věřím tomu, že by pro bylo hodně lidí. Dneska fakt perlím už od rána. Po dlouhém vstávání, kdy jsem "zatahovala žloutko" fakt dlouho, jsem se dopotácela do kuchyně, že si udělám kafe, ať se trochu vzpamatuju. Na jaře jsem od Pavlíka dostala Dolce Gusto a od té doby jsem na latté doslova závislá :-) Tak jsem si nachystala kapsle, první, s mlíkem jsem dala do kávovaru, zapla jsem a sledovala jak proud mlíka teče dolů... Až po chvilce mi došlo, že skleničku mám tak nějak postavenou vedle a že tudíž všechno teče mimo... Kafíčko bylo teda na druhý pokus a po něm už to bylo trošku lepší.
Cesta do práce byla taky nějaká složitejší, ale zvládla jsem to a doufám, že zbytek dne už bude jenom lepší :-) Takže, kdo máte podobné stavy jako já, nezoufejte, bude líp :-)

O pár hodin později...

Pohoda, klídek, Cabáček... Odpoledne se překulilo celkem rychle a hurá domů. Na procházce s Endžou jsme si pěkně odpočinuli, užili si klidu a já jsem se jen těšila na čaj s medem. Doma mi ještě Pavlík nenápadně připomenul (nalepil vzkaz na televizi a tvrdil mi, že v obýváku mám překvápko, potvora jeden...), že v lednici je meloun, abych ho nakrájela. Takže mňamka nachystána a asi to je poslední letošní meloun, ty opravdové, sladké už bohužel budou zase až příští léto...


Za malý podvod s překvápkem jsem Pavlíka nahnala, aby zatopil v krbu, protože jsem zmrzlina největší a až se obývák trošku vyhřál, pak jsem byla úplně spokojená :-)

Neděle

V neděli se nedělá a blogy se nepíšou... Takže dodatečně shrnutí neděle. Dopoledne uteklo nějak zázračně rychle, po obědě jsme vyrazili na posez do Holešova, Pavlík měl domluveného kolegu z práce s manželkou, chtěli jsme od nich nějaké tipy a rady, protože byli na dovolené v Thajsku a už tak pomalu plánujeme na příští rok dovolenou. Takže shrnutí, je tam nádherně, samozřejmě se musí smlouvat, všichni se vás tam snaží okrást, ceny jsou ze začátku tak trojnásobně vyšší, okradou vás i na hotelu apod. To mi nepřipadá až tak rozdílné oproti Česku :-) občas... Jinak fotky úžasné, zážitky taky, takže uvidíme.
Posezení se nám protáhlo a domů jsme dorazili až po šesté a hurá na procházku s Endžou, která už se nemohla dočkat. Cestou ještě pár zastávek a podrbání psů za ušima a ještě malá dobrota pro Bárta, který sice vypadá hrůzostrašně, ale je to velký mazel, aspoň pro ty, kteří se ho nebojí :-) Když se postaví na zadní, tak je sice pomalu větší, než já, ale to mi nevadí.


Takže krásný zbytek neděle a ať máte víkendy stejně příjemné, jako my :-)

Deštivá sobota

Tak už to vypadá, že nám ten podzim začal a teplo už nebude... Škoda... Sice po dešti se dá nafotit spousta krásných fotek, jako trojlístek dole, ale to je asi tak všechno. Sluníčka už tolik není, světla už taky ne a až se posune čas, bude tma už brzy odpoledne. Kdo pak má ráno vstávat, když je tma tmoucí? To se nedá...


Taky už to vypadá, že zase začneme topit v krbu, že Pavlíku mio :-* Já jsem totiž strašná zmrzlina a pokud nemám teplo, zle je :-) Nevadí, dřeva je zatím dost, takže si začneme dělat romantické večery u krbu, to bude zase ta příjemnější část podzimních večerů...
No a takhle Endža reagovala na povel: "Vyskoč na strom!" Asi si myslela něco o našem pomatení a ani ji nenapadlo skákat jako veverka :-) Nevím, kudy teda Wlčice chodí, když potkává psy, jak skáčou na strom, to se asi může stát jen bláznivým Pražákům :-)))

Kulturní huráakce

Jenom malá nápověda: nejslavnější Čech...

Vítěze už máme, takže můžeme popsat podrobněji...

Včera kolem 4. odpoledne mi volala Laďka, jestli bysme nešli večer do divadla. Kamarád kamaráda onemocněl a tak byly 2 lístky volné. Byla by věčná škoda je nechat propadnout, když to jsou lístky, které jsou vyprodané ještě dřív, než se oficiálně začnou prodávat. Ve zlínském divadle hostovalo Divadlo Járy Cimrmana. Dávali nejnovější kousek, jehož originál se našel teprve nedávno v jedné složce výrobce melasy z Dimokur a jmenovalo se to "České nebe". Jako každá jiná Cimrmanova hra byla i tato úžasná. Popisovat děj nebudu, doporučuju shlédnou osobně v divadle nebo na dvd. A protože jsme z práce kvůli dopravní zácpě přijeli dost pozdě, s Endžou jsem udělali trošku rychlejší procházku a hned jsme letěli za kulturou, tak fotka tentokrát není naše, ale vypůjčená. Ale ta bude až večer ;-) Máme to takové na pokračování.

První 100vka

Tak jsem přemýšlel, co bych dal dneska jako hlavní téma. Protože té současné technice zas až tak úplně nedůvěřuju a když je ještě navíc něco uložené pouze někde na internetu, tak to podle mě nemůže dobře dopadnout, dodělal jsem honem zálohy našeho blogu až do dnešního dne. A v tom mi to padlo do očí. Jak jsem tak projížděl jednotlivé záznamy, tak úplně nahoře toho seznamu je číslo v závorce, které mi napovědělo, že dneska budu psát rovný 100tý díl. Je to neuvěřitelné, že jsme se rozhodli začít psát si blog před "pár dny" a od té doby jich už uplynulo sto ... Ale pro bilancování je to ještě brzo, to si necháme až na výroční 365. číslo :-) Chudáci ti, co první rok mají přestupný ... musí napsat o jeden příspěvek víc ;-)

Dneska se nám pokazilo auto. Naštěstí jezdí, ale pořád větrá. Takže jsem v tom dnešním krásném podzimním dnu jel po Zlíně jak frajer největší se staženým okýnkem. Snad si nikdo nevšiml proudu horkého tetelícího se vzduchu, protože topení jsem měl naplno, abych nezmrzl :-) Náhradní díl neměli, takže ho museli objednat a bez auta prý budeme minimálně do zítra. Dneska mě domů z práce hodil kolega, takže jsem to měl příjemné a Laďka se dovezla sama školním autem, protože měla další jízdy. Ta největší zábava přijde až zítra ráno. Pojedeme do práce potupákem, jak dnešní mládež nazývá prostředky městské hromadné dopravy. Pro mě to bude opět poprvé asi po 6ti letech. Už plánujeme, jak se necháme od pana řidiče společně vyfotit :-)

Díky kolegovi jsem byl doma celkem brzo, tak jsem vyrazil s Endžou na trošku delší odpolední procházku na rybníky, aby si ještě zaplavala, než zamrznou ;-) Cestou jsem uviděl nádherně podzimně zbarvené listy asi nějakého keře, který se pnul po kmeni stromu.


Na rybníkách se Endža přímo vrhla do vody. Už jí to asi chybělo, protože naposledy, když jsme tam byli, tak tam byli rybáři a tak jsme jim nechtěli plašit ryby.


Zatímco si Endža plavala ve vodě, přeletěla nad okolními stromy volavka. Asi se jí tam zalíbilo, protože jeden si vybrala a usadila se na jeho špičku. Chvíli jsem čekal, jestli náhodou zase nevzlítne, abych udělal ještě pár záběrů v letu, ale byla vytrvalá a seděla a seděla. Bohužel jsem si dneska nevzal svojeho kanóna (Panasonic), takže záběry nejsou úplně z blízka. Vlastně, canonem focené jsou ;-)

Kdo si hraje, nezlobí

Dnes jsme se dostali domů až v osm večer, protože jsme byli na masáži. Chudák Endža, ta byla celá šťastná, že jsme konečně dorazili a proto jsme práskli s taškama a hurá na procházku. Potmě, ale přece. No a takhle řádí občas Pavlík s Endžou, zatímco mojí specialitou, je amok, neboli běhání dokola přes kuchyň, jídelnu, obývák, chodbu, zase zpátky do kuchyně. Občas si mě Endža nadběhne a já pak padnu na zem a nemůžu se přestat chlámat pěkně dlouho... Takže, u nás je prostě veselo :-) Holt nejsme normální, ale my jsme na to hrdí!


No a dnešní písničku věnuju sobě, protože to je tak trošku naše firemní fotografická hymna... Na dřívějších firemních večírcích se tento hit pouštěl jako videoklip, který Heidi natáčela u nás v laboratořích, no a když tam vidím zaměstnance, kterým tehdy bylo o 20 let míň, je to docela sranda...

Volare cantare

Tak jako mi občas v některé dny připadá, že uletí a snad nic zajímavého se nestačí stát, tak dnešek byl plný zážitků. Můj oblíbený krátký den, takže jsme dorazili domů brzy, Pavlík se bohužel sbalil a odfrčel na squash. Já jsem zatím čekala na náš oblíbený uragán z Vizovic (to je taky už jak telenovela, co?) a ještě, než holky dorazily, tak jsem blikla naši okrasnou trávu, která nám tak nějak přerůstá, ale proti té obloze, to nemá chybu, bylo fakt nádherně.


Samozřejmě, že jak Horákyně dorazily, tak se Terezka s Barunkou vrhly na trampošku a střídaly to s přetahováním se s Endžou. Míša je sice krotila, ale po mém vysvětlení, že Endža je nadšená, že se jí někdo věnuje, že ji to neotravuje, ba naopak, to vzdala :-) No, sluníčko nám brzy zapadlo a trošičku se ochladilo, takže jsem zavelela k přesunu domů, do tepla. Doma jsem holkám vysypala kyblík dřevěných kostek (ano, jsem vybavená na dětské návštěvy, holt praxe) :-) a holky stavěly hrady a stáje a podobně. Jo, díky moc, Vendul, za inspiraci s Tyčkoněm, budu vyrábět dva, jednoho pro Teréz a druhého pro Barču, protože jsou staré koňačky a Tyčkůň je prostě nadchnul :-) Samozřejmě, že to patřičně zdokumentujeme, protože to bude výkon hodný fotky :-)


Kolem sedmé už holky čekaly na Pavlíka, kdy konečně dorazí ze squashe a taky se dočkaly. Popřály mu k narozkám a tímto ještě jednou děkujeme za dary, mikina je parádní a vínečko se hodí vždycky, obzvlášť bílé, mňam :-)


A ještě jsem stihla udpéct foccaciu a naservírovat na ochutnávku ještě takhle navečer. Začali jsme sledovat pořad S Italem v kuchyni, no u nás je to spíš S Italkou v kuchyni, občas, když se rozjedu, tak bych řekla, že Pavlík zírá :-) To jak si k vaření pustím třeba L'italiano, to je pak něco... Hádám, že můj zpěv musí být slyšet na hony daleko... Mám prostě slabost pro všechno italské, takže vaření s Italem se mi trefilo do noty. Je to udělané lehkou formou, italskou kuchyni můžeme oba, takže hurá zkoušet dobroty! A k foccacie už nám chybí jen prosciutto, mozzarella a rucola. Příště vychytáme všechny detaily a hostina bude veliká :-) Dobrou chuť všem... Teda dobrou noc a doufám, že nebudete slintat do polštáře :-)))