Valašská Senice

Na víkend 20.-22.8. jsme si naplánovali výlet do Valašské Senice. Našla jsem ubytování v soukromí, na samotě, v pátek jsme se sbalili, nachystali dva koše na hřiby, naložili Krakena do auta a vyrazili. Při příjezdu jsme sice trošku zabloudili, ale naštěstí jsme se doptali a kolem půl deváté, skoro potmě, jsme našli penzion, kde jsme měli bydlet.

A takhle nádherně bylo hned po ránu, když šel Pavlík vyvenčit před snídaní Endžu. Ta byla celá blažená z toho běhání po louce, po lese, tolik vůní, které doma nemá :-) A to ještě netušila, jak bude po víkendu zmožená :-)))


A s tak malým košem jsme v sobotu ráno vyrazili na hřiby... Samozřejmě, že nestačil... Ale na pastvinách bylo krásně, počasí vyšlo, co ještě chtít?


Jeden z mnoha úlovků, obr babka, větší, než dlaň, no paráda. Ani košík nám nestačil a Pavlík musel ze svého fungl nového batohu už podruhé obětovat pláštěnku, která je úplně parádní na hřiby. Aspoň já jsem byla toho názoru... No ale když není kam dát hřiby, na co sušit pláštěnku na batoh schovanou, když jde využít daleko účelněji?


Výhledy tam byly nádherné, no a ten klid, ten byl k nezaplacení... Lidí jsme potkali za celý víkend jen pár a užívali jsme si to ticho a klid...


A každý potůček, který byl aspoň trošku přístupný, jsme si prohlídli zblízka, Endža se osvěžila, zchladila a my jsme měli vždycky chvilku přestávku a odpočívali jsme.


V neděli už bylo horko pěkné, poslední výšlap jsme ani už nedokončili a obrátili jsme to zpátky, protože byl hic a Endža už nemohla ani chodit, jen se plazila za náma, sem tam lehla a byla vyřízená. Já jsem si sluníčka užívala, to mi nevadí, čerpala jsem energii na chladnější dny :-)
Endža byla hotová, tak jsme ji osvěžovali, jak to jen šlo a ona to pěkně zvládla. V sobotu večer ovšem byla tak hotová, že po návratu na pokoj lehla a padla a ani se nezvedla na večeři, neměla sil :-)))


Při našich procházkách po lesích jsme se zastavovali na různých odpočívadlech, vždycky tam bylo nějaké pěkné psaní a na jedné zastávce byla Prosba lesa, ta se mi moc líbila, to snad ani nepotřebuje komentář...

Svatební sobota

Svatba Ivy a Honzy 14.8. se vydařila nadmíru a musím říct, že i když mě skolil bacil, tak jsem si to užila a nebyla jsem sama. Počasí jsem samozřejmě měla objednané pěkné, to vyšlo, horko bylo pořádné, ale co, hlavně, že nepršelo.



Pavlíka mi přivezli po odpoledním focení a konečně jsme si spolu pořádně zatrsali. A to díky bezvadné kapele LOS PLAYBOYS, která hrála parádně celou dobu. Už dlouho jsem nezažila kapelu, která by se u toho hraní i sama bavila. Takže kdo jste tady poblíž a plánujete nějakou oslavu, neváhejte a zkuste :-) Byli super a nejen proto, že zahráli i moje oblíbené španělské kousky, ale opravdu se nedalo jen tak sedět a netančit. Taky hlavně na sérii Káji Gotta se rozpohybovaly kyčle všech svatebčanů :-) Holt některé kousky nestárnou...
Teď už jen doupravit fotky a bude hotovo. Už mi zbývá jen část, tak doufám, že do čtvrtka bude všechno hotové a že to v pořádku před dovolenou předám :-)

Hřibová smršť 2

V úterý a ve čtvrtek končívám o hodinu dřív, než v jiné dny a tak jsme se rozhodli, že si vyhradíme jeden den a budeme chodit na větší procházky, někam do lesa, kolikrát stačí, když se popojede autem 10-15 minut a jsme v lese. Buď jsou tam pěkné cesty, nebo i cyklostezky a dá se krásně projít, pokochat se, užít si to...
Včera jsme jeli na Lukov a procházka to byla krásná, pěkně jsme si pochodili, poseděli na pařezu, výhled úžasný, co víc ještě chtít...


Už vím, hřiby... Hned vedle cesty rostla velká bedla, tak to nešlo ji nevzít :-) Poseděli jsme si u studánky, užili si to krásné ticho a já jsem vyhlížela další bedly.


Nakonec se nám jich podařilo nasbírat 20 a ještě po návratu domů Pavlík půlku usmažil na kmínu a dneska budu obalovat zbytek a bude mňamka :-)


V sobotu fotím svatbu kousek od Lukova, tak to vidím na koš sebou a předem se omlouvám novomanželům, jestli se jim při focení ztratím někde v lese :-)))

Hřibová smršť 1

V neděli jsme vyrazili na procházku. Pavlík si teda bláhově myslel, že na procházku, ale mně bylo jasné, že jdeme na hřiby. Abych dostála pověsti žen - sběraček, tak jsem občas uskočila do lesa a jak jsem našla první hřib, bylo vystaráno. Procházky lesem jsou příjemné, Endža se vyběhá, my si vyčistíme hlavy, příjemně se unavíme a když ještě najdeme hřiby, tak to je takový bonus :-)



A málem bych zapomněla na oběd, na který jsme se stavili cestou na hřiby... U jednoho hotýlku jsme přibrzdili na jídlo a pobíhala tam kočka, spíš odrostlejší kotě a Endža ji tak opatrně očichávala, jestli něco bude, nebo ne a protože kotě si s ní hrát nechtělo, jen leželo, Endža po chvilce ztratila zájem. Kuchařky z kuchyně si to fotily, chlámaly se, že Endža neútočí, že tam kolem kočky chodí a je v pohodě. No jo, náš Kraken ukrutný :-)

Jsme zpátky...

Po delší odmlce se zase vracíme k občasnému psaní našeho blogu. Červen utekl ani nevím jak a červenec jakbysmet.

K narozeninám jsem od Pavlíka dostala nádhernou kytku ze slunečnic. Cestou do práce jezdím kolem pole se slunečnicema a vždycky se kochám, tak Pavlík nelenil a kytka byla jasná... Děkuju :-) Udělala mi velkou radost.


Endžinka má novou kamarádku, jmenuje se Giulie a strašně ráda Endžince okousává uši :-) A jiné... Nedávno jsme byli i s jejíma pánečkama Vlaďkou, Martinem a panem Adamem (to je jejich syn a protože si dlouho nemohl zvyknou na tykání, říkáme mu pan Adam) plavat v lomu a voda byla krásně čistá, průzračná. Endža i Giuli plavaly jak o závod, my jsme se v té studené vodě jen lehce smočili a bylo to bezva. Cesta k lomu sice všelijaká, ale stálo to za to.


No a takovou krásnou kamínkovou Endžinku nám Giuliáci (vysvětlím později) přivezli z dovolené v Chorvatsku. Vlastnoručně nasbírané, slepené, prostě když si někdo veze na dovolenou i tavnou pistol, no nevím, jak to nazvat :-))) Ale udělalo nám to velkou radost, děkujeme :-) A jeden nikdy neví, kdy se co může hodit... Takže Pavliku pozor, odteďka sebou vezeme daleko víc věcí :-)


No a Giuliáci proto, protože je to jednodušší, než je všechny vyjmenovat a taky proto, že co bydlím s Pavlíkem, tak jsem si sousedy začala pojmenovávat podle psů, když o nich pak mluvím, nevzpomenu si na jméno, ale podle psů je rozlišuju. Takže paní, co má psa jménem Bart, je paní Bártová, no a Vlaďka s Martinem mají Giulii, takže jsou Giuliáci :-) Teď, po těch skoro čtyřech letech je pravda, že už si pamatuju i některé jménem, ale už jsem si na to zvykla :-)

A na závěr jedna písnička pro Giulii, sice se to píše jinak, ale vyslovuje stejně :-)