První den cesty domů
Tak tu máme poslední den... Uteklo to rychle a chystáme se na letiště. Čím blíž jsme byli ke Cancúnu, tím míň se nám tam líbilo. Obrovské hotelové komplexy, všechno megaobrhypersuper, prostě pro turisty, kteří si potrpí na all inclusive servis... Nic proti tomu, ale na začátku naší cesty to bylo jednodušší, příjemnější, lidi srdečnější, možná ptoto, že sami nic nemají... Tady už to bylo cítit penězi, naháněči, no, nebavilo by nás tady strávit celou dovolenou. Strávit celý den jen tím, že budeme chodit mezi plnými stoly s občerstvením a bazénem, případně mořem, no jeden den ano, ale více dní ani omylem...
Cestou na letiště jsme jendou přibrzdili u nějakých obchůdků, ale když se na nás sběhli naháněči, nevydržela jsem to a radši jsem zavelela k ústupu, raději nic, než mít za zády kupu lidí, která vám něco nutí a tahá vás do svého obchůdku... Prostě se občas zaseknu a nic se mnou nehne :-) Pak jsme ještě přibrzdili v přístavu, kde byly u břehu krásné lodě, pro turisty, jako z Pirátů z Karibiku.
Tak jsme si je aspoň z břehu prohlídli, udělali pár fotek a hurá na letiště. Jinak Cancún znamená v překladu z mayštiny hrnec zlata, je to prostě pro Mexiko zlatým dolem. 200 slunečních dnů v roce, méně srážek než Bahamy, vysoké průměrné teploty, celoročně teplé moře. Do roku 1970 pouhý písečný ostrov s rybářskou vesnicí. Poté, co jej počítač vybral jako ideální lokalitu pro rekreaci, tu vyrostla spousta hotelů, nákupních center, golfové hřiště a vše, co rozmazlený turista chce :-)
Ještě jsme cestou potkali Chac Mool, neboli čak mol, to je kamenný obětní oltář, ve tvaru ležící lidské postavy, Chac Mool je toltécký bůh deště, bouře a plodnosti a tak jsem Pavlíka zavelela k zalehnutí pro štěstí :-)
To, co se odehrávalo na letišti a cestou domů, by vydalo na román. Jestli bude mít Pavlík chuť a čas, tak se rozepíše, já jen ve stručnosti nastíním. Vrácení auta, záležitost asi na hodinu... Kvůli tomu, že cena za auto byla asi špatně spočítaná, nesedělo tam pár drobných a to doslova, řešilo se to nekonečně dlouho... A to nám ty drobné měli vracet, no radost. Odlet byl zpožděný snad o hodinu, kvůli nějakým komplikacím s jídlem na cestu. Nepochopili jsme pořádně, jestli jídlo není vůbec, nebo nebude teplé, ale zpozdění bylo... Díky tomu jsme nestihli v Londýně spoj do Vídně, protože se ještě přejíždělo autobusem z jednoho letiště na druhé. Potom, co nám řekli, ať jedeme autobusem, pak radši taxíkem, pak teda že je to jedno a vyřídí nám let na později a máme čekat na autobus, už jsme byli v klidu, protože to nemělo cenu řešit. Taky jsme si museli domluvit odvoz z letiště ve Vídni domů a odvolat vyzvednutí pejsana, protože odpoledne nepřiletíme ani omylem, ale až v noci. Naštěstí už jsme to stihli, dobře doletěli a máme spoustu zážitků. Ještě, že jsme si všechno psali, protože za týden, měsíc, nebo půl roku toho spoustu člověk zapomene a to, co se nám tehdy zdálo o nervy, nám dnes přijde jako zážitek, nad kterým se bavíme :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat