Pondělí 30.5.2011
Tulum

Máme před sebou poslední archeologickou památku. Tulum - přístavní tepna středověku mexi Guatemalou a Mexikem. Naposledy jsme vstávali v 6 ráno, abysme po snídani z Wall-Martu stihli do Tulum dojet kolem 8, kdy se památky otevírají. Cestou jsme viděli velký digitální teploměr, který už v 7:30 ukazoval neskutečných 32°C.

Na parkovišti jsme byli nekompromisně první. Když jsme vešli do areálu, bylo tam vymeteno a to doslova. Pár turistů, kteří asi parkovali na druhém parkovišti a pár údržbářů, kteří zametali chodníčky. Veřejnosti přístupné pozůstatky Tulum nejsou nic velkého. Mají tam v podstatě 2 atrakce. První z nich je budova s různě pokřivenými zdmi a okny. Není to následek nějakých přírodních dějů za tu dlouhou dobu, co to tam stojí, ale stavěl to nějaký starověký Hundertwasser.


Druhou atrakcí je samotné umístění komplexu na útesu s výhledem na Karibik. Prohlížíte nebo fotografujete ty nádherné stavby a jako by to samo o sobě nebylo dost, jako pozadí máte nádherné tyrkysové až zelené moře. Je tam samozřejmě udělaný pro turisty chodníček se schodama až na pláž a dokonce si tam můžete i zaplavat. Pohled z vody, která vás příjemně houpe, na stavby Tulum je nádherný. My jsme měli bohužel trošku smůlu, protože celkem dost foukal vítr, takže vlny byly o trochu větší a na plavání to zrovna moc nebylo.


Cestou zpátky do hotelu jsme se ještě stavili na jednom místě, kde podle nápisů se dá plavat s delfíny. Chtěli jsme alespoň nějaké informace. Vjezd do areálu je přes závory, které hlídá ostraha. Příjezdová cesta se vlní směrem k moři a jsou na ní různé odbočky - Tenisové kurty, Golfové hřiště, Přístav ... Takové od pohledu celkem dost snobské. Našli jsme informace. Na dveřích cedulka "Otevřeno", ale dveře zamčené a nikde nikdo. Už tím příjezdem se nám to zrovna dvakrát nezamlouvalo, tak jsem zase odjeli.

Po návratu do hotelu jsme si ještě zašli do Wall-Martu na oběd a pak hurá na pláž. Po odpoledni stráveném opalováním a koupáním jsme se šli večer opět projít po páté avenue, tentokrát na druhou stranu. U jednoho obchůdku měli venku 2 opičky a mládě černého jaguára. S opičkama se můžete vyfotit za 40 USD, za jaguára cenu radši ani neřekli. Laďka se zeptala, jestli si ho může aspoň pohladit. Nepříjemný pohled a záporná odpověď držitele tohoto krásného zvířátka nás odehnaly pryč. Prý jedině při focení, za peníze. Jak jinak? Tady, v turistickém centru. Protože odpoledne jsme měli nějaké ovoce (sladké, dozrálé, voňavé...), dali jsme si na večeři jenom jednu pizzu napůl. Po výborné pizze v Palenque jsme očekávali podobný zážitek. Cena byla vyšší, rozměr poloviční, přísady ošulené na nejlevnější a k tomu automatické spropitné tentokrát ve výši 15%. Bohužel peníze skoro došly, tak jsme zaplatili kartou a dýško, na které opět čekali, se opět nekonalo. A za ten výsledek by se nekonalo, ani kdybysme měli dost peněz v hotovosti.

Městečko to tady není špatné, naopak, je i pěkné. Ale lidi a jejich podnikatelský duch to aspoň v našich očích, které viděly i ty zastrčenější místa Mexika, hodně kazí.