Uragán z Vizovic

I když meteorologové na dnešní den nic nehlásili, opět k nám dorazil uragán z Vizovic :-) Pavlík byl jako každý čtvrtek na squashi a my jsme u nás měly opět babinec. Terezka s Barunkou si poskákaly na trampošce a už se nemohly dočkat, až konečně vlítnou do bazénu. Míša si ani nestihla vypít kafíčko a už jsme plavaly. Holky řádily jak černá ruka a vodu si fakt užily. Terezka se dokonce potápěla a dělala i kotrmelce pod vodou.
Pak jsme je vyhnaly z bazénu a Terezka i Barunka si udělaly z Endžinky válecí polštář. Ta byla celá šťastná, že se jí někdo věnuje a držela.



Protože mají všechny tři Horákyně v září narozky, chystá se velká sláva ve Vizůvkách příští sobotu. No, dnes jsem postíhala dokoupit ještě něco "lůžového", jak si Terezka přála a doufám, že se Míši z té růžové barvy neudělá šoufl :-)

Dlouhé stíny

Včera byl nádherný slunný den. Alespoň tady u nás na Moravě. Na ranní procházce s Endžinkou jsem si všiml krásné hry světla a stínů a rozhodl jsem se, že to musím zvěčnit. Dneska jsem si ráno naplánoval tak, abysme vyrazili stejně jako včera, aby sluníčko bylo na přibližně stejném místě a aby byly vidět ty úžasné stíny. A povedlo se. Sluníčko nezklamalo, na obloze hned od rána ani mráček a my dva s Endžou, dlouzí alespoň dvacet metrů, jsme vyrazili.


Den v práci opět uběhl jak voda. A přestože pergola není obřích rozměrů, ale ta hodinka navečer, kdy přes pracovní týden můžu doma něco udělat, je málo, tak jsem se stejně jako předchozí dny chopil štětky a barvy a hurá na ni. Dneska jsem ale nebyl pod palbou fotoapárátů. Laďka si totiž taky našla práci a aby to nebylo jen tak něco, tak zrovna s rýčem. Protože z praktických důvodů chceme zrušit jeden záhonek, tak se rozhodla ty dřevěné palisádky, které jsem tam sám kdysi zakopal, zase vytáhnout ven. A jak to dopadlo, vidíte níže. Hezky do zelena sladěná od hlavy až k patě chvíli skákala na rýči, chvíli kolem něj tančila a chvíli tahala řepu ... vlastně kůly :-) Kdyby si na pomoc zavolala aspoň Endžu, protože ostatní zvířátka z pohádky doma nemáme, mohla to mít holka trochu lehčí.

Hurá, balík dorazil!!!

Konečně dneska dorazil dlouho očekávaný balík z USA. Naobjednávala jsem si spoustu věcí do práce na focení a jen jsem čekala, kdy už ho přivezou. Naštěstí vše bylo v pořádnku, až na drobné nehody, ale nic strašného. Krásné fotopozadí budou sice potřebovat trošku malý zásah, ale všechno se dá zařídit. Takže, holky, baletní sukýnky jsou tady, hurá na kafíčko do Otrokovic :-)

A tady už nám pokračuje naše nová Mladcovská telenovela: Paolo, divoký natěrač. Takhle vypadá zepředu...


... a takhle zezadu... :-)

Hurá do toho a půl je hotovo...

Pondělní ráno bylo trošku naopak, protože Pavlík vezl rodiče na letiště do Brna a vstával asi ve 2:00 ráno... No, kolem 5 byl nazpátek, ještě si přilehl a dospával. Já jsem už před 7 nemohla spát a vyběhla jsem teda s Endžou ven a pořádně jsem ji prohnala. Do práce jsme vyrazili malinko později, ale po tom nočním výletu to je celkem pochopitelné...

Po návratu z práce jsme zase vyrazili na procházku s Endžou a užívali jsme si hezký den, než nám začnou domácí galeje :-)


Pavlík se vrhnul opět na natírání pergoly a jak jde vidět, opravdu si to užíval.


Večer jsem ho ještě uhučela, aby udělal svoji úžasnou rybičkovou pomazánku s tvarohem, protože je strááášně dobrá a chuť na ni mám už několik dní... Takže máme svačinu na zítra a vůni holt přerazíme nějakou orbitkou a bude.

Neděle je od slova nedělat

Na neděli jsme si naplánovali spoustu věcí, ale nakonec jsme samozřejmě nestihli všechno, co jsme chtěli. Nevím jakto, ale ten čas utíká tak strašně rychle... Aspoň jsme si i trochu odpočinuli, za celý týden toho je vždycky až nad hlavu. Občas je potřeba všechno hodit za hlavu a jen být spolu, třeba si jen sednout a mlčet, držet se za ruce a vědět, že jsme tu jeden pro druhého...

A tady aspoň jedna fotka, jak Pavlík natírá pergolu, kterou doufám do podzimu doděláme a příští léto už si budeme užívat stínu a budeme mít kam se schovat před letním deštěm.

Sobota aneb pohoda klídek, Cabáček ...

Tak dneska se po delším plánování už povedlo a "starý" dobrý kamarád k nám přijel na návštěvu se skoro celou rodinou. S Michalem jsme toho spoustu prožili, vždyť se známe od střední školy a už na základce jsme o sobě aspoň věděli ;-) Přijeli se Zdenkou a se dvěma většíma dětma, Vojtou a Michalkou. Nejmenší Zuzanku (první zlínský občánek roku 2009) zatím na odpoledne půjčili rodičům. Laďka bohužel přes poledne opět fotila svatbu, takže přišla mírně uvařená až kolem páté. My jsme si v rámci možností odpočinuli a hezky popovídali, protože jinak bylo potřeba dohlížet na dovádějící děti. Trampolína i bazén si dnes užily pořádný pracovní den. A na večer byla nezbytná grilovačka. Doufám, že si ten dnešek pěkně užili jako my. Michale a Zdenko, děkujeme za dárečky, kterýma jste se nám naprosto přesně trefili do noty, a určitě vám návštěvu brzo oplatíme u vás.

Honzovy buchty

Skoro to začíná vypadat, že se v pátek večer bude vždycky něco kuchtit na víkend. I když doma žádného Honzu nemáme, tentokrát to jsou právě jeho buchty - Honzovy buchty. Ale aby to neměla Laděnka úplně jednoduché, navymýšlel jsem si půlku s tvarohem a hrozinkama a půlku s marmeládou ;-) Podle fotky bych řekl, že jí to vůbec nevyvedlo z míry a že se s tím popere s elánem sobě vlastním. A poprala se tak, že na marmeládu úplně zapomněla, ale to nevadí, sníst se to sní určitě.


Sice se buchty teprve pečou, ale už cítím, jak voní celým domem. A tady už je výsledek.



A opět velké díky Vendulce, že nám dala tip na pekárnu a recept na tak dobrou a hlavně jednoduchou mňamku. A díky domácí pekárně, která sama vytvoří těsto, je to pak už jen brnkačka - dle Laďčiných slov. Takže děkujeme :-)