Neděle 27.9.
Na dnešní den jsme si naplánovali větší procházku a protože jsou kousek Hrusice, kde se narodil Josef Lada, tak jsme nemohli jinak, než se vydat na Cestu kocoura Mikeše. Celá cesta má asi 24 km, takže pěšky jsme to celé dát nemohli, tak jsme si aspoň udělali asi 10 km okruh.
No a protože před dvěma roky jsme tu našli strašně moc hřibů, tak jsme letos vyrazili se dvěma košíky a byly nám celkem na prd, protože jsme našli akorát tak houby... Teba jednu a to bylo všechno :-)
Procházka to byla teda pořádná, zabralo nám to skoro čtyři hodinky, ale bylo nádherně, sluníčko svítilo, tak jsme si to užívali všichni. I když Endža, která toho naběhala tak třikrát tolik, co my, byla na konci dne úplně vyřízená a po krátkém zaplavání v jezírku, padla za vlast.
A protože jsme měli pořád prázdné košíky, tak jsme vyrazili na kaštany, kterých jsme za chvilku nasbírali opravdu hodně a pak je v zimě zaneseme zvířátkům do lesa, takže aspoň budeme trošku užiteční. No a samozřejmě, že jsme věrní tomu, že kdo si hraje, nezlobí, tak jsme se vrhli na vytváření zvířátek a soutež samozřejmě vyhrál Pavlík, protože mu zvířátka i stály, zatímco mně, padaly na hubu, pardón, na úsměv :-) Ale srandy u toho byl kopec a výstavka pak pěkná. Já jsem si na to vzala vývrtku, protože to s ní jde líp a kupodivu jsem si ani neublížila. Takže zase příjemné zakončení dne.
A protože dnes máme první výročí svatby, tak ještě vzpomínkové dvě fotky z našeho nádherného svatebního dne. A dnešní písnička? Jak jinak než ta, kterou si Pavlík objednal po obřadě, aby bylo jasné, že už jsem obsazená :-)
Sobota 26.9.
Hurá, sobota je tu. Překvápko, které mi Pavlík nachystal, jsem sice uhádla, protože jsem to z něj tahala nějakou dobu ale o to víc jsem se těšila. Prostě umím rafinovaně klást otázky, až jsem ho zmátla a odhalila :-) Na víkend jsme vyrazili do Tehova, je to kousek od Říčan, u Prahy a přes tu slávu, co tu byla s papežem, jsme si jen přáli, ať josu cesty volné a v klidu. Naštěstí byla cesta pohodová a kolem poledne jsme dorazili do Tehova. Tři dny ve srubu u lesa, to je prostě nádhera. Nebyli jsme tu poprvé, přesně před dvěma roky jsme tu byli taky na státní svátek, taky to bylo překvápko a protože se mi tu tehdy moc líbilo, tak Pavlík vymyslel, že tu pojedeme zase. Srub je nádherný, na verandě před ním se krásně sedí a jezírko u srubu je krásné. Prostě romantika jak hrom.
No a na tomhle velkém balvanu se dá krásně odpočívat.
Nebo i nahřívat se a relaxovat, pokud teda zrovna ten náš Kraken neleze z jezírka těsně vedle a nehodí na mě všechnu vodu, co na sobě má...
A takovou krásnou vážku jsme zachránili z jezírka a na listu jsme ji dali na sluníčko, aby oschla a mohla odletět a ještě jsme si ji i nafotili.
No a večer jsme samozřejmě otevřeli vínečko, které ode mně Pavlík dostal. To byla teda síla, ale výborné bylo a padlo velice rychle :-)
Slimáci
Pavel:
Pravidelná ranní procházka s Endžou, abych se trochu probudil, začala na cvičáku tím, že jsem potkal slimáka. Byl velký, tlustý a plazil se po trávě tím svím hlemýždím tempem (vím, že hlemýžď je šnek, čili s budkou na zádech, ale slimáčí tempo, to není ten správný výraz). Protože teď už pravidelně i na ranní procházky nosím foťák, vymyslel jsem si, že bych ho mohl nafotit, jak snídá. Ale co takový velký tlustý slimák udělá, když mu do cesty položím kousek trávy? On se vlastně celý den válí ve svém jídle a vybere si to, co nejlepšího mu zrovna přijde do cesty. Tak mě napadlo, že bych ho mohl vzít domů a trochu ho vyhladovět. Dám si ho do krabičky, aby neutekl a nechám ho den bez jídla. Pak, druhý den ráno, mu tam hodím kousek trávy a to by bylo, aby se na ni nevrhl. Bude to bezva studijní materiál a udělám z toho i hezkou fotodokumentaci :-)
Nicméně jak si tak přemýšlím, najednou mi příroda naservírovala přesně to, nad čím jsem dumal. Už nemusí dělat a vymýšlet vůbec nic, protože kousek dál je druhý slimák a ten se láduje, jako by už aspoň týden nežral. Nezaváhal jsem ani na chvilku, nachystal jsem si foťák a cvak ... cvak. Naštěstí, jak je slimák pomalý, tak i pomalu žere, takže jsem měl na všechno dost času ;-)
To se bohužel nedalo říct o průběhu celého dne. V práci mi to uteklo jak voda a už je zase večer. Strašně nerad se balím. Ale tentokrát to je jenom na delší víkend, víceméně za humna, takže to nebylo tak hrozné. Teď už jsme všichni tři nachystaní a natěšení na zítra. Endža to pravda asi ještě moc netuší, protože se na nás dívala hodně smutně, jak se chystáme. Asi si zase myslí, že pojedeme pryč bez ní. To bude zítra překvápko, až to všechno nahážeme do auta a pak ji zavelíme aby si nastoupila. Už aby to bylo. Taky se už moc těším.
Laďka:
No, den mi taky utekl strašně rychle, hlavně proto, že jsem se strašně těšila na víkend, jak vyrazíme pryč. Po odpolední procházce jsem nabalila nějaký proviant (přece neumřeme hlady), upekla štrůdl a sbalila věci a tak rychlé balení jsem dlouho nezažila :-) Teď už jen vyspat a hurá na výlet!
A píseň dne? Tentokrát s věnováním naší drahé Míši Uragán Horákové, protože nám do života přináší hodně sluníčka :-) A taky proto, že má dneska narozeniny, takže ještě jednou Míši, všechno nej!
Výroční čtvrtek
Dneska jsem se narodil. Ne, nebojte se, nestalo se mi nic hrozného, že bych se dneska podruhé narodil ... konec konců bych to ani Laděnce nepřál mě mít doma dvakrát ;-) Myslel jsem dneska před 35ti roky. Oslava sice už proběhla minulý víkend, ale dneska to byl ten přesný (slavný) den. Do práce jsem poručil chlebíčky, z Flirtu, a nejen podle mě byly opravdu vynikající. Dostal jsem několik blahopřejných esemesek a ještě jednou všem moc za milá přáníčka děkuju.
Ale začnu hezky od rána. Na ranní procházce s Endžou opět na cvičáku jsem si uvědomil, jak se sluníčko probouzí čím dál později, až se po pár dnech začne probouzet opět později než já. Dá se to velice dobře poznat podle ptáčků. Kolem cvičáku je spousta keřů a stromů a vrabci si tam ráno dávají scuka. A protože sluníčko vstává později, tak i oni se čím dál později slétávají do těchto porostů. Takže tento týden pravidelně slýchávám neskutečně hlasité štěbetání desítek vrabců, kteří si určitě vyprávějí, co se komu v noci zdálo a co budou ten den hezkého dělat. Je to neskutečný rachot, bohužel nahrávka z mobilu je jaksi nicneříkající, takže ji sem ani nedám. Když procházíme kolem těchto keřů, tak vždycky postupně utichají, sledují, jestli se nepřibližujeme moc blízko a když tak si popoletí na jinou větev. Jak se zase začínáme vzdalovat, tak štebetání nabírá na intenzitě až je to zase jak ve slepičárně.
Odpoledne jsem skočili dokoupit pár nezbytností na nadcházející prodloužený víkend, který strávíme mimo domov, ale ještě vám neřekneme, kam pojedeme. Těm, co už jsme to řekli osobně, si to laskavě nechají pro sebe ;-)
A fotečka je sice dnešní, ale to, co je na ní, je ještě ze včerejška. Od Laděnky jsem k narozeninám ještě včera dostal jednu z těchto lahvinek luxusního vína. Ta druhá je pak k výročí naší svatby, které budeme mít za 3 dny.
A ještě jednou všechno nejlepší k narozenám, tentokrát princezně Lidce :-) Škoda, že už nemá Edu, jinak bychom jí popřáli hepy brzdy :-))) (Eda byl Škoda Rapid, nádherně modrý).
Pozn. Laďka: Za "Byl to ten slavný den" Pavlík nemůže, to já :-))) Ale on o tom ještě neví, takže pšt :-)
Nekonečná středa
Středa: Zítra dopíšeme, dobrou...
Čtvrtek: Tak teď už je zítra, ale vážně už netuším, proč ta včerejší středa měla být nekonečná ...
Tak nějak to vypadalo dřív, kdy jsme si ještě nepsali blog a tudíž jsme neměli zaznamenané důležité události. Od té doby, co si to hezky každý den zapisujeme, je to jiné. Můžeme se ke kterémukoliv předchozímu dni hezky vrátit a přečíst si, co že jsme to vlastně dělali nebo prožili. A protože v naší paměti je všechno uložené navěky, jenom se občas ztratí nějaké spoje, které nám tím pádem neumožní si na to nebo ono vzpomenout, tak takové občerstvení událostí ty spoje obnoví a my si to vybavíme, jako by se to stalo před chvílí. Včera jsme na blog dali jenom tyto dvě fotečky ...
Takže jediné, co se mi v mozku díky nim vybavilo, byla ranní procházka s Endžinkou na cvičáku, kde jsem v této "požehnané" roční době našel páreček rozkvetlých kopretin a to, že navečer po práci jsme byli opět, sice po dlouhé době čítající jeden celý měsíc, na masáži u skvělé paní Zimmermannové. A jak je možné, že dva maxi ořechy v Laďčiných rukách mi připomněli masáž? Ne ne, není to tím, že bysme byli těmi ořechy zmasírovaní, ale proto, že pak vždycky zajedeme aspoň na chvilku za kamarádkou Verčou a jejími chlapy Honzou s Johnym do Napajedel. Oni totiž na zahradě mají veliký starý ořech na kterém se vždy urodí velké množství těchto "maxiplodů" :-) Které jsme potom večer loupali a ty úžasně sladké bílé ořechy si vychutnávali.
No a potom ještě určitě byla odpolední (tedy včera spíš večerní) procházka s Endžinkou, protože jsme si ji tak nějak navykli na dvě procházky denně. Co dalšího zapamatováníhodného se včera o nekonečné středě dělo, si teď vážně nevzpomínám. Jo, ještě jsme včera ráno jeli s kolegou z práce Jirkou na jedno jednání do Otrokovic a vezli jsme Laděnku do práce. No a protože jsme ještě měli chvilku čas, tak nás pozvala na horkou čokoládu :-) Bylo to nádherné zahájení dne.
Takže, aby i další dny nezapadly do mlžného oparu zapomnění tak, jako ta včerejší středa, tak se budeme snažit si to psát poctivě každý den. A co vy? Taky si píšete, abyste si pamatovali ... ?
Dinopark v Kostelci
Pro všechny, kteří se hned chystají do nového Dinoparku, bych jen ráda podotkla, že nic takového zatím bohužel v Kostelci není, takže klíd jako... Sice malý Vojta by znalostmi v druzích dinosaurů určitě předčil nejednoho staršího nadšence. Na dnešní odpoledne jsem byla domluvená s Vendulkou na pokec, tak mě Pavlík u ní cestou na squash vyhodil a protože vím, jak Vojta miluje dinosaury, tak jsem mu jednoho dovezla. Dokonce i vydával opravdové skřeky, no, podle radosti, jakou Vojta měl, jsem se určitě trefila :-) Samozřejmě jsem k němu vzala i lístek s názvem, ale Vojta ho úplně suše pojmenoval, takže mi spadla brada... Na focení mi i půjčil jednoho svého, jak jinak než zeleného, protože zelená je nejlepší :-)
A ještě pro zvědavce přidávám dort, který měly Terezka a Barunka dodatečně k narozeninám. Samozřejmě že ostřílené žokejky nemohly mít jiný dort, než s koníkama, takže nadšení, které bylo při předání, nelze popsat, to bylo něco :-)
A dnešní hitovka? Zase jedna z mých oblíbených vykopávek, dneska trošku pomalejší na dobrou noc...
