Kulturní huráakce

Jenom malá nápověda: nejslavnější Čech...

Vítěze už máme, takže můžeme popsat podrobněji...

Včera kolem 4. odpoledne mi volala Laďka, jestli bysme nešli večer do divadla. Kamarád kamaráda onemocněl a tak byly 2 lístky volné. Byla by věčná škoda je nechat propadnout, když to jsou lístky, které jsou vyprodané ještě dřív, než se oficiálně začnou prodávat. Ve zlínském divadle hostovalo Divadlo Járy Cimrmana. Dávali nejnovější kousek, jehož originál se našel teprve nedávno v jedné složce výrobce melasy z Dimokur a jmenovalo se to "České nebe". Jako každá jiná Cimrmanova hra byla i tato úžasná. Popisovat děj nebudu, doporučuju shlédnou osobně v divadle nebo na dvd. A protože jsme z práce kvůli dopravní zácpě přijeli dost pozdě, s Endžou jsem udělali trošku rychlejší procházku a hned jsme letěli za kulturou, tak fotka tentokrát není naše, ale vypůjčená. Ale ta bude až večer ;-) Máme to takové na pokračování.

První 100vka

Tak jsem přemýšlel, co bych dal dneska jako hlavní téma. Protože té současné technice zas až tak úplně nedůvěřuju a když je ještě navíc něco uložené pouze někde na internetu, tak to podle mě nemůže dobře dopadnout, dodělal jsem honem zálohy našeho blogu až do dnešního dne. A v tom mi to padlo do očí. Jak jsem tak projížděl jednotlivé záznamy, tak úplně nahoře toho seznamu je číslo v závorce, které mi napovědělo, že dneska budu psát rovný 100tý díl. Je to neuvěřitelné, že jsme se rozhodli začít psát si blog před "pár dny" a od té doby jich už uplynulo sto ... Ale pro bilancování je to ještě brzo, to si necháme až na výroční 365. číslo :-) Chudáci ti, co první rok mají přestupný ... musí napsat o jeden příspěvek víc ;-)

Dneska se nám pokazilo auto. Naštěstí jezdí, ale pořád větrá. Takže jsem v tom dnešním krásném podzimním dnu jel po Zlíně jak frajer největší se staženým okýnkem. Snad si nikdo nevšiml proudu horkého tetelícího se vzduchu, protože topení jsem měl naplno, abych nezmrzl :-) Náhradní díl neměli, takže ho museli objednat a bez auta prý budeme minimálně do zítra. Dneska mě domů z práce hodil kolega, takže jsem to měl příjemné a Laďka se dovezla sama školním autem, protože měla další jízdy. Ta největší zábava přijde až zítra ráno. Pojedeme do práce potupákem, jak dnešní mládež nazývá prostředky městské hromadné dopravy. Pro mě to bude opět poprvé asi po 6ti letech. Už plánujeme, jak se necháme od pana řidiče společně vyfotit :-)

Díky kolegovi jsem byl doma celkem brzo, tak jsem vyrazil s Endžou na trošku delší odpolední procházku na rybníky, aby si ještě zaplavala, než zamrznou ;-) Cestou jsem uviděl nádherně podzimně zbarvené listy asi nějakého keře, který se pnul po kmeni stromu.


Na rybníkách se Endža přímo vrhla do vody. Už jí to asi chybělo, protože naposledy, když jsme tam byli, tak tam byli rybáři a tak jsme jim nechtěli plašit ryby.


Zatímco si Endža plavala ve vodě, přeletěla nad okolními stromy volavka. Asi se jí tam zalíbilo, protože jeden si vybrala a usadila se na jeho špičku. Chvíli jsem čekal, jestli náhodou zase nevzlítne, abych udělal ještě pár záběrů v letu, ale byla vytrvalá a seděla a seděla. Bohužel jsem si dneska nevzal svojeho kanóna (Panasonic), takže záběry nejsou úplně z blízka. Vlastně, canonem focené jsou ;-)

Kdo si hraje, nezlobí

Dnes jsme se dostali domů až v osm večer, protože jsme byli na masáži. Chudák Endža, ta byla celá šťastná, že jsme konečně dorazili a proto jsme práskli s taškama a hurá na procházku. Potmě, ale přece. No a takhle řádí občas Pavlík s Endžou, zatímco mojí specialitou, je amok, neboli běhání dokola přes kuchyň, jídelnu, obývák, chodbu, zase zpátky do kuchyně. Občas si mě Endža nadběhne a já pak padnu na zem a nemůžu se přestat chlámat pěkně dlouho... Takže, u nás je prostě veselo :-) Holt nejsme normální, ale my jsme na to hrdí!


No a dnešní písničku věnuju sobě, protože to je tak trošku naše firemní fotografická hymna... Na dřívějších firemních večírcích se tento hit pouštěl jako videoklip, který Heidi natáčela u nás v laboratořích, no a když tam vidím zaměstnance, kterým tehdy bylo o 20 let míň, je to docela sranda...

Volare cantare

Tak jako mi občas v některé dny připadá, že uletí a snad nic zajímavého se nestačí stát, tak dnešek byl plný zážitků. Můj oblíbený krátký den, takže jsme dorazili domů brzy, Pavlík se bohužel sbalil a odfrčel na squash. Já jsem zatím čekala na náš oblíbený uragán z Vizovic (to je taky už jak telenovela, co?) a ještě, než holky dorazily, tak jsem blikla naši okrasnou trávu, která nám tak nějak přerůstá, ale proti té obloze, to nemá chybu, bylo fakt nádherně.


Samozřejmě, že jak Horákyně dorazily, tak se Terezka s Barunkou vrhly na trampošku a střídaly to s přetahováním se s Endžou. Míša je sice krotila, ale po mém vysvětlení, že Endža je nadšená, že se jí někdo věnuje, že ji to neotravuje, ba naopak, to vzdala :-) No, sluníčko nám brzy zapadlo a trošičku se ochladilo, takže jsem zavelela k přesunu domů, do tepla. Doma jsem holkám vysypala kyblík dřevěných kostek (ano, jsem vybavená na dětské návštěvy, holt praxe) :-) a holky stavěly hrady a stáje a podobně. Jo, díky moc, Vendul, za inspiraci s Tyčkoněm, budu vyrábět dva, jednoho pro Teréz a druhého pro Barču, protože jsou staré koňačky a Tyčkůň je prostě nadchnul :-) Samozřejmě, že to patřičně zdokumentujeme, protože to bude výkon hodný fotky :-)


Kolem sedmé už holky čekaly na Pavlíka, kdy konečně dorazí ze squashe a taky se dočkaly. Popřály mu k narozkám a tímto ještě jednou děkujeme za dary, mikina je parádní a vínečko se hodí vždycky, obzvlášť bílé, mňam :-)


A ještě jsem stihla udpéct foccaciu a naservírovat na ochutnávku ještě takhle navečer. Začali jsme sledovat pořad S Italem v kuchyni, no u nás je to spíš S Italkou v kuchyni, občas, když se rozjedu, tak bych řekla, že Pavlík zírá :-) To jak si k vaření pustím třeba L'italiano, to je pak něco... Hádám, že můj zpěv musí být slyšet na hony daleko... Mám prostě slabost pro všechno italské, takže vaření s Italem se mi trefilo do noty. Je to udělané lehkou formou, italskou kuchyni můžeme oba, takže hurá zkoušet dobroty! A k foccacie už nám chybí jen prosciutto, mozzarella a rucola. Příště vychytáme všechny detaily a hostina bude veliká :-) Dobrou chuť všem... Teda dobrou noc a doufám, že nebudete slintat do polštáře :-)))

Kulturní pondělí

Venku už je toho čím dál míň k focení, ty naše oblíbené barevné makra už nejsou na každém rohu. Aspoň, že sem tam nějaká pampeliška nám padne do cesty. Jinak nám pondělí uteklo oběma strašně rychle, po návratu domů honem na procházku, protože na 19:00 jsme měli jít na divadlo. Záměrně nepíšu do divadla, protože mi to připadá, jako bychom šli na nějaký těžce stravitelný kus, ale my zásadně chodíme na lehčí, komediální kousky, většinou do auly Baťovy univerzity. Ještě, že pražští umělci zavítají i k nám do Zlína :-) Třeba takový Hrdý Budžes, o kterém nedávno psal Vlk, ten byl fakt parádní. Dneska jsme šli na Můj báječný rozvod s Eliškou Balzerovou. Pěkná komedie, obdivuhodný výkon, kdy jedna herečka "baví" diváky sama, skoro dvě hodiny. Jen nechápu, jak si herci a herečky můžou pamatovat všechen ten text, nezapomenout to, no, já bych herečka být nemohla a když už, tak bych musela těžce improvizovat :-)

A nebudeme dělat nic

A taky že jo. Po ranní procházce Pavlík chystal snídani a než jsme posnídali, bylo skoro 10:00. Tak nějak nám to dopoledne uteklo, udělali jsme něco málo věcí a už jsem chystala oběd, který byl vzhledem k pozdní snídani asi kolem 14:00. Přece nebudeme jako ostatní lidi obědvat v poledne, ne? :-)

A ještě krásný čmelák, který si hodoval v tom krásném slunečném počasí na naší kytce.


A konečně finální foto naší pergoly, ještě detaily kolem komína, ale to musí klempíř, takže Pavlík má hotovo, uděláno :-) No a my vyrážíme na odpolední procházku s naším nedočkavým psem a jdeme si užít zbytek krásného nedělního odpoledne :-)


Pozn. Pavel:
Ne ne, já jsem ještě neskončil. Pro velký úspěch přidám ještě jeden díl ságy. Než přijde onen klempíř, musím dodělat ty šikminy kolem komína ;-)

Pracovní sobota

Sobota nám zase krásně vyšla, hezké počasí, teplo, no paráda. Protože jsme potřebovali ještě dokoupit pár věcí, Pavlík ráno sedl do auta a zajel na nákup a já jsem zatím vyrazila s Endžinkou na ranní procházku. Bylo nádherně, sluníčko svítilo, Ednža poslouchala jako hodinky, prostě začátek víkendu na jedničku.


K tomu všemu ještě Pavlík chystal oběd, svou specialitu, Peruánské brambory. Moc dobře ví, že jak řekne brambory, tak na to slyším :-) Už mi je jednou chystal, tak dva roky zpátky a dnes si to zopakoval. Jen s malýma úpravama. Brambory se vaří ve slupce a pak se jen oloupou, rozříznou a přelije se to lehce pikantní směsí a já, protože jsem si to samozřejmě nepamatovala, tak jsem brambory uvařila klasicky, ale to na chuti nic neubralo. Lehce pikantní to nebylo, bylo to spíš lehce lišoidní, ale co, to nás nezabije, hlavně, že to byla mňamka.


Tady je ještě poslední snímek, před finálním dokončením naší telenovely, aneb nekonečné pergoly a protože je Pavlík šikovný, tak do večera to určitě má :-)


Na večer jsme si ještě zarezervovali lístky na Ulovit miliardáře a musím říct, že jsem čekala víc komedii, ale asi je to docela výstižné a docela to svým způsobem komedie je. Takže zase jednou film, který byl celkem dobrý a vydrželi jsme až do konce :-)