Hrátky s Endžou

Protože se nám v tomhle počasí a tmě už nechce pomalu ani chodit na zahradu, abysme si tam s Endžou zadováděli a ukojili tím její nevybouřenou energii, kterou vždycky za celý den nastřádá, protože víceméně jenom leží na pelechu před domem nebo v boudě, tak si s ní hrajeme aspoň doma. Máme v obyváku plovoucí podlahu. Endži to tam náramně klouže, tak si ju občas posíláme s Laďkou za míčkem z jedné strany na druhou. A Endža jak na ledě lítá a klouže sem a tam. Taky ji občas provokujeme tím, že jí dáme jedno její tahadlo na ocas a ona se pak točí kolem dokola a ne a ne si tam dosáhnout. A přitom by stačilo, aby povolila ocas a ono to spadne samo. Jenže, když je pes rád, tak máchá ocasem nahoru, že? Takže pššššt, ať to neslyší, protože to by pak nebyla ta správná sranda :-)

Vánoční chystání

Když už se ty Vánoce tak kvapem blíží, bylo potřeba udělat i nějakou výzdobu domečku. Pavlík v neděli zprovoznil světýlka nad vchodem, naštěstí máme jen takové decentní, když pak vidím, jak někteří sousedi mají jednu barvu přes druhou a bliká to jak Moulin Rouge, tak se mi oči v sloup obracejí :-)


Taky jsem oprášila věneček na dvěře, pořád si sice říkám, že si nějaký vyrobím sama, ale když je před Vánocema tolik práce, nějak nemám čas běhat po obchodech a shánět serepetky na tvoření. Jsem ráda, když si posháním dárečky. Letos to nějak vázne. Loni touhle dobou už jsem měla spoustu dárečků vymyšlených, nebo sehnaných a letos to jde nějak ztuha. Nechci tlačit na pilu, dárečky musejí být vymýšlené "od srdce" a tak to musí přijít samo. No a ty pravé origoš nápady přicházejí nečekaně, tak jen čekám na nějaký signál :-) Taky je bezva nakupování přes internet, na brouzdání si člověk vždycky chvilku najde a dají se vypátrat bezva vychytávky a člověk nemusí nikde lítat půl dne, aby nakonec nesehnal třeba nic.
Možná si s Pavlíkem začneme psát dopisy Ježíškovi, abysme mu trochu ulehčili práci, no ne? :-)

Blondýna v autoškole

Zkoušky v autoškole: Komisař říká blondýně: Popište nám funkci motoru. Mohu vlastními slovy? Samozřejmě. Brm, brrrrmm, brrrmm... Tak nějak to může vypadat, když blondýna dělá autoškolu. Naštěstí já jsem to popsala trošku líp a autoškolu mám konečně za sebou!!! Hurá!!!
Večer na mě doma na oslavu čekalo vychlazené portské (mňam) a dáreček od Pavlíka.



Takže, kdo slyšel kolem půl deváté velkou ránu, tak to mi spadl šutr ze srdce :-)
K dnešnímu slavnému dni by se hodila jenom píseň od Haničky Zagorové a Petra Rezka - Zákaz předjíždění. Bohužel klip k ní jsme nikde nenašla, tak pamětníci a fajnšmekři si vzpomenou a my dva s Pavlíkem si to snad poslechneme naživo ve čtvrtek na koncertu Haničky, tady ve Zlíně :-)

Vánoční přípravy

Poslední listopadová neděle začala nádherným slunečným ránem. S Endžou jsme šli na ranní procházku sami, protože Laděnka se připravovala na zítřejší zkoušky. Dopoledne se sice počasí trošku zaškaredilo a začal foukat větr, ale od naplánovaných věcí mě to neodradilo. Vylezl jsem na střechu, protože jsem tam měl nachystaný kabel na připojení vánoční výzdoby k elektrice. Už se mi nechtělo to každý rok tahat vevnitř po garáži a pak vratama ven a někde to pořád přichytávat, tak jsem si vymyslel přímý přívod pod střechou. Všechno dobře dopadlo, větr mě ze střechy dolů nedostal a máme nachystané na dalších X let dopředu.

Advent se blíží...

Tak se nám přiblížil advent a zítra by se měla zapálit první svíčka na adventním věnci. I když nejsme věřící v pravém slova smyslu, tuhle tradici držíme a vždycky se těšíme, až si sedneme spolu, zapálíme si svíčku na adventním věnci a užíváme si jeden druhého. A hlavně se těšíme na Vánoce! Letos to uteklo nějak moc rychle a Vánoce přiblížily takovým fofrem, že jsem dneska chystala aspoň věneček na dveře a oprašovala adventní věnec na neděli.

Jak to tak sleduju, spousta lidí využívá neděle k horečnatému nakupování, když už to třeba jindy nestihnou, nebo možná prostě jen nevědí, co mají doma dělat a tak vyrážejí mezi davy dalších lidí do obchodů. Já to nakupování taky moc nestíhám, obzvlášť teď, když dělám šest dní v týdnu, ale i tak trochu proto by mě nikdo v neděli nedostal do super a hyper obchodů bláznit s utrácením... Ještě, že existuje možnost nakupovat po internetu, spousta věcí se dá sehnat v klidu tam a ušetří se spousta času, který se dá strávit jinak.

Jako každý rok jsem naháněla Pavlíka na focení (přece kovářova kobyla nebude chodit bosa) a ten, protože ví, že jak něco takového naplánuju, není úniku :-) se teda psychicky připravil a já jsem nahodila v práci samospoušť a za pár minut to bylo. Aspoň máme každý rok aktuální fotku a je to taky trochu něco jiného, než obvyklé momentky, co pořizujeme v průběhu roku. I když, i tohle jsem dovedla k dokonalosti tím, že jsem si koupila dálkové ovládání a to se to pak fotí samo :-)

A zase máme sedmadvacátého...

Nevím, jak to, ale vždycky, když je sedmadvacátého v měsíci, mi to nějak uteče a i když třeba den předtím vím, co je za datum, o den později se mi to vykouří z hlavy. Pavlík ale všechno ohlídá a vždycky mě doma čeká nádherná kytka, která mě moc potěší a překvapí. Vím, že není potřeba slavit výročí svatby každý měsíc, ale proč si nehledat příležitosti k tomu, udělat druhému radost a připomenout si ten krásný den, proč se prostě nezastavit v tom každodenním shonu a neudržovat vztah krásný a vřelý? Vím, je jednodušší říct si, jo, už je to dlouho, co jsme spolu, už to není jak dřív, všechno se opotřebuje, opadne, zevšední... Ale být to tak nemusí. Jen se dva musí snažit a to stojí trochu sil a pohodlnější je asi na všechno rezignovat a alibisticky říct, že to nejde... Všechno jde, když se chce a zadarmo nic není. Neboli bez práce nejsou koláče. Takže, snažme se a všechno půjde. Zrovna nedávno jsme s Pavlíkem vzpomínali, jak jsme se seznámili, že už to budou na jaře tři roky a i navzdory předpovědím některých skeptiků (jó, to vás přejde, až spolu budete tak dlouho jako my...) nás to nepřešlo, naopak je to pořád hezčí a hezčí. Nechci, aby to vyznělo jako chlubení, jen jsem nikdy netušila, co mě potká a že to bude takové krásné... Samozřejmě, že jsou chvilky, kdy i my se poštěkáme, to se někdy nedá a já když potřebuju upustit páru, stačí mi málo a už to lítá :-) Ale nikdy to naštěstí nevydrží dlouho, proč si taky kazit něco pěkného nějakým urážením a hádáním, ne? Takže, Pavlíku, děkuju za nádhernou kytku a písnička jen pro Tebe :-)

Nenechávejte si to jen pro sebe

Dneska byl konečně krátký pracovní den se vším všudy. Teď před Vánocema, když má Laďka tolik práce, tak tam občas zůstane dýl i když by měla mít "krátký den". Dneska se po delší době opět poštěstilo a tak jsme domů přijeli dá se říct ještě "za světla" - to byste ale museli znát moji optimistickou povahu ;-) Podvečer byl tudíž trošku delší a po nezbytné procházce Laďka zasedla k počítači a řešila s kamarádkou Verčou vánoční dárky. Já jsem si šel číst, abych dohnal skluz. Po nějaké době Laďka přišla za mnou a byla taková jakási uplakaná. Říkala, že si četla blogy a že tam někdo psal, že jim zemřel manžel a tatínek 4 dětí. Objala mě a řekla: "Moc Tě miluju." Řekl jsem jí totéž a chvíli jsme jen tak potichu stáli v objetí. Pak jsme si zapálili svíčky, vypnuli televizi a prostě jsme byli spolu a povídali si. Myslím, že by člověk (ať už žena nebo muž) měl využívat každou příležitost, aby alespoň těm, na kterým jim záleží a které mají v blízkém okruhu aspoň občas řekl nebo nějak jinak dal najevo, co pro něho znamenají. Aby si lidé navzájem nekrátili ty krásné chvíle vlastního života nějakým nesmyslným dohadováním nebo uražeností vlastní ješitnosti. Zkrátka, aby si to nenechávali jen pro sebe a pak jednou na to už nebylo pozdě.
Je mi vždy smutno u srdce, když slyším o nějakém takovémto neštěstí.

PS: My se o to snažíme už od samého začátku a věřte, že těch příležitostí a situací je nespočet. A písničkou dne bych dnes zvolil Sen.

PPS: Jen pro pořádek, výše napsné nijak nesouvisí se zmíněnou rodinou.