Neděle

Na včerejší pouliční pařbě jsme pěkně promrzli, takže dneska jsem se hlavně já kurýrovala. Takovou rýmu jsem neměla hodně dlouho. Takže na ranní procházku vyrazil Pavlík s Endžou sám a já jsem ležela zabalená v dekách u televize. Jev u nás celkem vzácný, protože na televizi se díváme sem tam, ono tam toho taky moc není a proč tím zabíjet čas taky... Holt nemoc je něco jiného, to se člověk zabavit musí a tak jsem si užívala televizní zábavy. Na oběd jsme si nechali dovézt pizzu a slavnostní nedělní oběd byl hotový :-)
Odpoledne už bylo trošku líp a na procházku jsem se vypravila i já, protože ležet celý den doma, to je na palici. Venku bylo krásně, prohnali jsme Endžu na sněhu a užívali jsme si krásného dne.
Doma jsem zjistila, že nám nádherně kvetou netřesky, i když je zalívám a rosím hodně nepravidelně, tak se nám odměnili aspoň takhle krásně :-) Holt zahradnice ze mně nikdy nebude asi. Fotku dodáme později, až to doma zpracuju.

StreetParty číslo 9

Sice dnes byla po dlouhé době nepracovní a volná sobota, ale bylo potřeba dokoupit ještě pár věcí a tak jsme si přivstali a vyrazili na nákupy hned po ránu, kdy je všude nejmíň lidí a dá se to taky zvládnout nejrychleji. Strkat se pak v přeplněných obchodech s tlupou šílených lidí, no ani omylem... Pak jsme se ještě stavili na vánočních trzích na náměstí a dali jsme si bramborák, no jak jsme byli hladoví, ten bodl :-) Já ještě horkou medovinu na zahřátí a pak hurá domů. Na večerní streetparty jsem si ještě nachystala krabí pomazánku a pak už byl klid.
Tahle zimní sešlost se traduje od postavení domečků, kde bydlíme, prostě se sejdou lidi z asi 12 baráků, co jsme tak pohromadě nejblíž a vždycky se to pořádá u někoho jiného na dvoře, nebo na ulici před domem. Ti, co to pořádají, většinou víc sousedů dohromady, nachystají to hlavní, zázemí, svařák, trochu jídla a pak už každý, co přijde, něco přinese a nakonec se stoly prohýbají pod jídlem a pitím. Je to bezva tradice, aspoň se lidi sejdou, poznají, popovídají, pak se jinak udržují sousedské vztahy. Je to pak jiné, než když se nějaký "soused", který bydlí poblíž, radši schová domů, dělá, že vás nevidí, než by pozdravil... Nevím, co by to komu udělalo, já radši někoho pozdravím třikrát, "hubu" mi to neutrhne, jak se tady říká a je to přece slušnost. Holt asi se to tak úplně nenosí...
Letos jsme si teda vybrali snad nejchladnější den, co vůbec byl. Hned po příchodu jsme dostali na přivítanou panáka slivovice a na chvilku bylo teplo. Svařák šel na dračku a čaj se ani nestačil vařit. Jídlo bylo výborné, první zmizel tatarák od sousedů vegetariánů a pak že vegetariánské jídlo není dobré... Je, když se umí připravit. Ale zase kousek uzeného je kousek uzeného, že? :-)
Takže vnitřní zahřívání fungovalo vždycky jen chvilku a tak jsme postávali kolem ohňů a zahřívali se i tak. Samozřejmě došlo i na vypouštění balónků přání, všech barev a tak bylo i veselo. Po asi dvou hodinách jsme si museli odskočit, tak jsme si odběhli domů a já jak jsem se vyzula a vyslekla, tak už jsem odmítla jít zpátky, protože po dvojím vymrznutí na trzích jsem byla pěkně načnutá a tohle už bylo na mě moc. Takže Pavlík se tam ještě na chvilku vrátil, rozloučit se i za mě a já jsem se mezitím nahřívala ve sprše. Dvě peřiny na noc a ještě oblečení hodné polárníka, mě tak trochu zahřálo, elektrická vyhřívací deka pod prostěradlem jela na plné kule a já jsem konečně přestala být zmrzlá na kost. No, rýma se mi pak další den rozjela pěkně, ale na to, že mám denně plný obchod lidí, co mi tak kýchají a pokašlávají, jsem odolávala celkem dlouho, ne? Takže hurá léčit, ať si Vánoce užiju ve zdraví :-)

No a další streetparty? Ta bude asi letní, ta je jednou za dva roky, tu pořádáme my s našima sousedama, kteří mají největší pozemek a všichni se tam vejdou a ta bude asi příští rok. Takže hurá do dalšího roku, v létě bude veselo!

Že by další den pryč...

...a blog zase nikde? Ale jo, jen to nějak nestíháme... Lidi prostě nejvíc šílí na poslední chvíli a všichni si myslí, že každý umí čarovat a že všechno se udělá asi samo a tak nějak na počkání... Houby. Já už dodělávám poslední focení a už se těším na ten klid, kdy si pospíme a budeme chodit na velké, dlouhé procházky s Endžou... Taky houby. Při posledním vyšetření u veterináře nám řekli, že Endža pajdá na zadní nohu proto, že si před pár lety natrhla vazy v koleně a protože jsme nic nepoznali, nějak se to projevilo až teď, kdy nám bylo podezřelé, že je posledních pár dní jak Žofré. No, dnes ráno s ní teda byl Pavlík na rentgenu, dostala příkaz ráno nežrat, protože na rentgen dostane injekci, aby byla vláčnější. Samozřejmě ráno vylítla ven a sežrala pár zmrzlých granulí od večeře, na které jsme zapomněli a ty taky pak u doktora vyhodila. Naštěstí žádná hrůza, aspoň, že to šlo ven. Když mi Pavlík popisoval, jak bezvládnou Endžu dávali na rentgen a pak ji nesli do auta a jak ji doma zase vydělával, úplně mi vhrkly slzy do očí. Ono vidět toho našeho bláznivého psa úplně bez sebe, jak jí visí jazyk z tlamy, to není příjemný pohled...
Když jsme přijeli z práce, tak už byla vyspaná a hrabala se statečně na nohy a vítala nás, takže to bylo lepší. Hned jsme vyrazili na procházku, aby se provětrala a vyběhala, když byla celý den zavřená doma.

Vánoční trhy

Na dnešní odpoledne, nebo spíš podvečer jsem byla domluvená s Míšou a holkama alias uragánama, že si proletíme vánoční trhy na náměstí. Takovou kosu, jaká dnes byla, jsme teda nevychytaly. Terezka i Barunka byly zmrzlé a my dvě s Míšou jakbysmet. Koupily jsme pečené kaštany, nějaký ten perníček, já ještě obrovskou naběračku - cedník na focení do práce a už jsme se těšily k nám domů do tepla. Pavlík s Endžou už netrpělivě čekali a Terezka s Barunkou se na ně úplně třásly :-)
Pavlík, než se nás dočkal, tak ještě honem vyrazil provětrat Endžu, takže jsme se minuli a holky pořád vyhlížely a vyhlížely... Nakonec se samozřejmě dočkaly a přivítání bylo bouřlivé. Samozřejmě Pavlíkovi ukázaly svítící tyč, co si vybraly na trzích a Pavlík jen valil oči :-)

Foto dodáme zítra...

Hurá, sněží!!!

Ale je kosa jak... :-) Sníh by mi až tak moc nevadil, ale kdyby u toho nebyla tak strašná zima... já jsem prostě zmrzlá odjakživa a když se pak vychystám ven, je to jako bych šla přinejmenším na severní pól... Čepice, šála, rukavice, samozřejmě několik vrstev oblečení a hlavně pořádné boty. Pak už mi to nevadí :-)
Ráno by mě ani ve snu nenapadlo, že přes den napadne tolik sněhu a tak jsem nebyla dobře připravená. Odpoledne jsme měli masáž, což znamenalo hurá na autobus a přímo na masáž. To by ale zmíněný autobus musel dojet včas, nebo aspoň vůbec. Po dvacetiminutovém čekání jsem zavolala help Pavlíkovi a šla jsem se ještě s jednou kamarádkou schovat zpátky do práce, protože autobus nikde a zima byla veliká. Promrzlé jsme si daly v práci lattéčko a užívaly jsme si tepla, než Pavlík dorazil. Moje masáž samozřejmě padla, takže jsme paní masérce zavolali, co se děje a Pavlík mě hodil rovnou k Verči na pokec a na čaj a honem spěchal, aby aspoň jeden z nás dorazil na masáž včas. My jsme zatím měli generálku na Vánoce, Johny prskal s prskavkama jak na Štědrý den a já už jsem se aspoň začala těšit na Vánoce :-)
Když jsme dorazili večer domů, Endža celá šťastná běhala ve sněhu a byla natěšená na procházku, takže honem převlíknout, no a hurá zase do chumelenice. Pavlík mě nečestně zkouloval, to se jako nedělá, když jsem zmrzlá, počkej Ty potvoro, až vyrazíme příště, to bude bitva velká!!!

Volné úterý

Dnes jsme měli s Pavlíkem nějaké pochůzky a tak jsem si domluvila Verču na záskok a vzala jsem si celý den volno. Teď, když jsem se vyházela v práci z toho nejhoršího, si to můžu dovolit. Včera jsme měli jít ještě do divadla, ale pro nemoc se to přesunulo až někdy na únor, což mi teď bodlo a tak jsem byla v práci až do osmi do večera. Takže úterý volné :-) Ráno jsme pojezdili, co jsme potřebovali a pak mě Pavlík hodil domů a odfrčel do práce.
Já jsem se snažila konečně trošku dát dům do pořádku, ale když se Vám pod nohama motá Kraken ukrutný a pak lehne do toho, co jsem zametla, to se nedá... Tak jsem se snažila Endžu bavit, aby se nenudila, občas jsem ji vyhodila na chvilku ven, ať se nahřeje na sluníčku, bylo celkem hezky a tak to utíkalo. Na odpoledne jsem byla objednaná na stříhání, tak jsem vyrazila dřív, abych si ještě pokoupila pár maličkostí na Vánoce, ale davy lidí úplně všude, to se nedalo. Aspoň pár zelených baněk jsem přikoupila, jinak se nedalo. Od středy mají být ve Zlíně na náměstí vánoční trhy, nechápu proč jen na pár dní, tak aspoň tam třeba ještě něco objevím. Minimálně úžasný bramborák přes celý papírový tácek, mňam :-)

Smažák stokrát jinak

Řeklo by se: "Smažák, co se na tom dá zkazit? Hodit do friťáku a přidat brambory." Jenže věřte, že dva smažáky, které jsem za poslední týden měl, byly každý z jiné strany stupnice chuti. Minulou středu jsme bohužel byli z pracovních důvodů donuceni poobědvat v jiné restauraci, než kam obyčejně chodíme. Přišli jsme pozdě, takže ze 4 jídel byly už jen 2 - nějaký salát a smažák. Dali jsme si smažák. Na smaženém sýru se toho opravdu nedá moc zkazit, tak alespoň ten byl k jídlu. Brambory skelné, neslané a úplně bez chuti. A k tomu tatarka. Teda vlastně na tom a tatarku to vidělo tak maximálně v ledničce na jiném patře. Připomínalo to našlehaný žabí hněv. Sýr jsem snědl, ale toho ostatního jsem půlku nechal. Celkem i s polívkou to stálo 78Kč a když jsem číšníkovi dal 85tikorunovou stravenku, tak se na mě tak podíval, že prý ze stravenek nevrací. Tak já jsem se rozhodl se tam taky už nevrátit.
Naopak dneska jsme byli v naší oblíbené (a za poslední rok a půl jediné firemní) restauraci U Kajmana. Smažák byl krásně dozlatova opečený, brambůrky skoro jak zámecké a tatarka hezky bokem v misečce, aby si každý mohl dát podle chuti. Už na pohled výborné. Přesně podle hesla: "Jíst se musí i očima." Nebylo to sto a jedna, ale tisíc a jedna. A cena i s polívkou 75Kč. Nemáme sice v uvedené restauraci žádný podíl na zisku, ale až budete někdy ve Zlíně, tak si tam určitě zajděte. Jsou tam všichni moc milí a to, co dělají, dělají s láskou. Dobrou chuť a dobrou noc.