Čtvrtek 11.2.

Po dvou letech jsme se opět vrátili na místo činu a užili si karneval v Benátkách. Pro ty, co by chtěli někdy v budoucnu navštívit karneval, máme jednu radu. Nejezděte tam na víkend, ideální je dojet ve středu na noc, vyspat se, ve čtvrtek a v pátek si vychutnat tak ideálně zaplněné Benátky a pak honem pryč. Sobota a neděle jsou totiž dny, kdy do Benátek přijíždí autobusy plné turistů a opravdu není možné se pohnout, někde projít, natož tak v klidu fotit, aniž by vám před foťák vlezl nějaký tupý turista, který si v klidu stoupne před vás a nezajímá ho, že někomu pokazil záběr. Brrrr...

Čtvrtek se nesl ve znamení počátečního nadšení z Itálie (já), z karnevalu a masek (já i Pavlík) a z toho, že si opět dáme výborné Bellini (oba). Masky opět nezklamaly a my jsme toho nafotili tolik, že se děsím toho, až to budu zase vybírat na vyvolání do alba. Máme asi 2000 fotek a to jsme se hodně krotili a fotili jen ty nej masky.


Letos zapózoval Pavlík s holubem na ruce a na hlavě, jsou celkem nebojácní a za kousek drobku udělají cokoliv. Ani setřást nešli.



Tady Pavlík využil své letité šermířské dovednosti a střihnul si malý souboj, ze kterého samozřejmě vyšel vítězně, jak jinak :-) Jen litoval, že si nevzal svůj kostým, mohlo to být hezčí a třeba by ještě něco vydělal :-)


Letos jsme se zase nechali pomalovat, dokonce několikrát a já ještě víckrát :-) První malůvka byla oproti loňsku slabá, slečna neuměla namíchat ze žluté a modré tu správnou zelenou (myslím, že ani netušila, že se dá zelená takhle udělat) a namalovala mě prostě tím, co měla. Pavlík chtěl oranžovou a vyšel z něj hotový ďábel, ale slušelo mu to. Takže celkem pěkné, na rozjezd, třpytky jsme ale sundávali ještě několik dní poté...




Kolikrát jsme si říkali, jestli pod maskou je muž, nebo žena, v případě, že měří kolem dvou metrů, je to asi jasné, ale ve spoustě případů, by mě to i zajímalo :-)

Karneval v Benátkách

Tak už se pomalu vzpamatováváme ze sladkého nicnedělání a pomalu chystáme blog se zážitky z karnevalu. Je toho moc, za týden jsme stihli karneval v Benátkách, pak přejezd do francouzského Mentonu na Citrusový festival, návštěvu Monte Carla a zážitků máme mraky.

Tady zatím aspoň vzorek, jak nás vystřihli na karnevalu a musím říct, že i můj "řecký" profil se zlomeným nosem se jim povedl :-) I když mě stříhali tajně a proti mé vůli... Ale nevemte si to pak, když je to tak povedené :-)

Baroví povaleči

Tak se z nás stali baroví povaleči. V sobotu jsme jeli do Luhačovic pro dort babičce k 80. narozeninám a narazili jsme na Mléčný bar. Samozřejmě, že jsme neodolali a přibrzdili.


Fronta jak na banány, ale čerstvé mléko je čerstvé mléko. Moc dobře si pamatuju, jak babička, když jsem ještě byla malá, chodila k sousedům pro čerstvě nadojené mléko a jak mi jelo. Doteď jsem si dávala mléko tak maximálně do kávy, nebo z něj vařila, ale že bych si nalila skleničku, to určitě ne. No a když jsme stáli a čekali, až na nás dojde řada, tak už jsem měla chuť se napít a Pavlík to samé.


Vybrali (já) :-) jsme si tu nejhezčí sklínku a načepovali jsme si a honem ochutnali. Chuť úplně jiná, než u kupovaného mléka. A pokud tím podpoříme i třeba české zemědělce, proč ne? Škoda jen, že ve Zlíně takový automat zatím není.

Dnes jsme byli na besedě v Bystřici, u Pavlového dědy a na zpáteční cestě jsme si udělali zastávku v Holešově, kde víme, že je taky Mléčný bar, abysme si načepovali čerstvé mléko, protože po tom včera koupeném se jen zaprášilo. Nikdy bych nevěřila, že si naliju mléko a jen tak ho budu pít.
Když jsme zaparkovali před automatem, stáli tam pán s paní a vypadali, že na něco čekají. Naběhli jsme tam a prý máme počkat, automat nebere peníze, ale pomoc je už na cestě. Takže jsme se chvilinku ohřáli v autě a za minutku dorazil pán, spravil, co měl a hned tam byla fronta a my jsme naběhli si taky načepovat.
Samozřejmě já, věrná přísloví "Líná huba - holé neštěstí", jsem se pána zeptala, jestli náhodou nebude jeden takový automat i ve Zlíně a prý je to v plánu. Na internetu jsem pak zjistila, že do měsíce by to mělo být. Takže, kdo jste Zlínští, obhlížejte prostory před Tržnicí! :-)

Tak už i my...

... jsme podlehli mánii zvané Avatar. Chvilku jsme odolávali, ale nakonec jsme šli a nelitujeme toho. Obvykle jsem na filmy, které všichni "musí vidět", trochu alergická, Titanik ani Pána prstenů jsem neviděla a přežila jsem to. Ale když už na tenhle film někteří šli dvakrát, tak jsme se teda i my konečně vydali na ten skoro tříhodinový zázrak.
Musím říct, že myšlenka filmu byla pěkná, jen si nějak nejsme ani jeden jistí, jestli by se v případě nějaké katastrofy třeba lidstvo takhle semklo... Holt my lidi jsme asi zvláštní druh. Nicméně film to byl úžasný a to nemyslím jenom 3D efekty. Takže, kdo ještě váháte, jděte a kdo je slabší povaha, i kapesník bude na místě :-)


Po kině jsme ještě museli do Makra a u východu stála paní a prodávala časopis pro postižené. Vždycky, když někoho takového odmítám, tak si připadám hrozně, ale když si vezmu, že z ceny toho časopisu, řádově v desítkách korun jde na postižené tak pár korun, tak mi to přijde nesmyslné. To radši sem tam pošlu peníze na nějaký účet, kde jde částka celá, nebo si koupím výrobek, který postižení dělají a přijde mi to daleko víc smysluplnější. Nebo pošlu DMS, koupím si kytičku, když jsou nějaké sbírky, ale časopis opravdu ne. Nedávno jsem i na Ebay nakupovala fotopozadí do práce a při platbě byla možnost připlatit libovolnou částku na zemětřesením postižené Haiti. Možná někomu mých 5 dolarů přijde směšných, ale zrnko k zrnku a je z toho celá hromada, ne?

Překvapení

Nevím, jak to jen ten Pavlík dělá, ale vždycky mě překvapí. Zatím teda úspěšně drží tradici slavit každého 27. v měsíci. Já ani kolikrát nevím, kolikátého že je a on to pořád stíhá...
Zbytek dopíšu později, jako obvykle :-)

Tulipány mám strašně ráda, jen je škoda, že tak málo vydrží. Máme doma i nějaké sazenice tulipánů, které Pavlík dovezl ze služebky z Holanska, takže jestli se my zahradníci amatéři pochlapíme, třeba nám i budou zdobit nějaký kousek naší zahrady, kdoví...
Obdivuju všechny, kterým to roste na zahradě tak nějak samo, že Vendul :-) A třeba některá další kytka od Pavlíka už bude z vlastní zahrádky :-)

Ať žije zima

Takové krásné zimní radovánky se jen tak nepodaří. Na naši ranní procházku jsem si po delší době zase vzala foťák a podařil se kopec krásných fotek. Pavlík s Endžou dováděli ve sněhu a nevím, kdo z nich si to užíval víc :-)


Sice byla zima velká, ale to nám na nadšení neubralo a pořádně jsme Endžu vyváleli ve sněhu a občas jsme si připadali jak na Sahaře, když se sype písek, jen ta teplota tomu nějak neodpovídala.
Zima nezima, prostě jsme si tento víkend užili se vším všudy, sluníčko konečně vylezlo a tak to bylo moc příjemné. To, co prostě nestihneme v týdnu, jsme teď krásně dohnali a odpočinuli si a to je taky hlavní. Sluníčko určitě chybí všem a tak je potřeba každého paprsku využít a užít. Já jsem to svoje slunce dávno našla a tak je tohle za to, jak mě krásně hřeje nejen ve dne...

Ledová nádhera

Tak jsme se zase po malé odmlce dostali k psaní. Venku zima, led a sníh, ale dá se to i užít, pokud zrovna člověk nemusí někam autem, nebo se z chodníku nestane klouzačka.
Když jdeme ven na procházku, tak v týdnu obvykle už chodíme potmě a o víkendu sice je světlo, ale zase si kolikrát na foťák ani nevzpomeneme a pak máme houby dokumentární fotky :-) I když, občas se podaří...


Hlavně Endža si sníh užívá :-) Doslova ho žere...


Tento víkend jsme doladili přípravy na Benátský karneval a já už pomalu chytám cestovní horečku a oprašuju italský slovník :-) Bydlení nám vyšlo trošku jinak, než jsme původně plánovali, ale vypadá nádherně a škoda jen, že není léto, protože u apartmánu je nádherný park, aspoň podle fotek a holt to léto je trošku barevnější, než zima. Taky je potřeba dokoupit nějaké to termoprádlo, protože být od rána do večera v Benátkách a chodit celý den, to člověk přece jen prochladne. A taky při plavbě po kanálech vaporettem, což je takové lodní MHD, se člověk zrovna dvakrát nezahřeje. Ale za tu nádheru a zážitek to stojí. Navíc ta Itálie nás provází naším vztahem tak nějak od začátku a asi se jí jen tak nezbavíme :-)
Tento víkend jsem měli takové naše malé výročí (jedno z mnoha) a obdivuju Pavlíka, jak všechno zvládá a nezapomene, no klobouk dolů... Ne každý chlap si zvládne zapamatovat tolik maličkostí a pak v ten správný okamžik překvapit a potěšit... Děkuju, poklade můj :-) A tohle je jen pro Tebe, Pavlíku mio...