Jsme zpátky...

Po delší odmlce se zase vracíme k občasnému psaní našeho blogu. Červen utekl ani nevím jak a červenec jakbysmet.

K narozeninám jsem od Pavlíka dostala nádhernou kytku ze slunečnic. Cestou do práce jezdím kolem pole se slunečnicema a vždycky se kochám, tak Pavlík nelenil a kytka byla jasná... Děkuju :-) Udělala mi velkou radost.


Endžinka má novou kamarádku, jmenuje se Giulie a strašně ráda Endžince okousává uši :-) A jiné... Nedávno jsme byli i s jejíma pánečkama Vlaďkou, Martinem a panem Adamem (to je jejich syn a protože si dlouho nemohl zvyknou na tykání, říkáme mu pan Adam) plavat v lomu a voda byla krásně čistá, průzračná. Endža i Giuli plavaly jak o závod, my jsme se v té studené vodě jen lehce smočili a bylo to bezva. Cesta k lomu sice všelijaká, ale stálo to za to.


No a takovou krásnou kamínkovou Endžinku nám Giuliáci (vysvětlím později) přivezli z dovolené v Chorvatsku. Vlastnoručně nasbírané, slepené, prostě když si někdo veze na dovolenou i tavnou pistol, no nevím, jak to nazvat :-))) Ale udělalo nám to velkou radost, děkujeme :-) A jeden nikdy neví, kdy se co může hodit... Takže Pavliku pozor, odteďka sebou vezeme daleko víc věcí :-)


No a Giuliáci proto, protože je to jednodušší, než je všechny vyjmenovat a taky proto, že co bydlím s Pavlíkem, tak jsem si sousedy začala pojmenovávat podle psů, když o nich pak mluvím, nevzpomenu si na jméno, ale podle psů je rozlišuju. Takže paní, co má psa jménem Bart, je paní Bártová, no a Vlaďka s Martinem mají Giulii, takže jsou Giuliáci :-) Teď, po těch skoro čtyřech letech je pravda, že už si pamatuju i některé jménem, ale už jsem si na to zvykla :-)

A na závěr jedna písnička pro Giulii, sice se to píše jinak, ale vyslovuje stejně :-)

Konec rytířů v Čechách

V sobotu jsme byli pozvaní na oslavu Johnyho 5. narozenin. Protože rytíři už tak nějak vymřeli, pozvala si Verča aspoň jednoho šermíře, aby bylo veselo. Johny se převlékl za toreadora a byl celý nadšený, že si může pozkoušet opravdický kord a taky dostal jeden bambusový, aby měl s čím bojovat.



No a takový krásný dort nám zase šikovná paní cukrářka upekla, s Johnyho oblíbeným Bleskem a byl výborný :-)

Propršené stonání

Minulý týden mě trošku zazlobilo zdraví a po jednom dni v nemocnici jsem měla nařízených 48 hodin v klidu a pak pár dní odpočívat. Ono se to řekne, 48 hodin v klidu... Ale já prostě nevydržím jen tak ležet a nic nedělat. Pavlík mě sice nenechal nic dělat a staral se o mě, ale když to se nedá vydržet. Možná dobře, že tak vyšlo i počasí, jinak by mě to asi táhlo ven. Ale myslím, že teď už by stačilo, že by mi chvilka na sluníčku bodla a tak vyhlížím, kdy už začne svítit.


Zabavit se člověk nějak i zabaví, ale představa dlouhého týdne před sebou, to je něco :-) Naštěstí jsem se předzásobila čtením a tak to utíká celkem hezky. Taky jsem si objednala nějaké věci na dělání náušnic a podobných věcí, tak jen doufám, že to dovezou brzy, ať můžu tvořit, dokud na to mám čas a klid :-)

Nedělní výlet do ZOO

Konečně jsme si udělali čas na výlet do ZOO. Pořád jsme si to jen plánovali, ale nějak na to nebyl čas. Pokud teda nepočítám náš výlet do noční Zoo, tak tři roky nazpátek, kdy jsme se tam dostali stejně moc pozdě a brzy jsme to museli otočit, nebo naše svatební focení v parku a v tropické hale Yucatan, kdy jsme toho stejně moc z Lešné neviděli...

Možná by se našla vhodnější doba na takovýto výlet, než byla tahle neděle, ale pokud se něco bude donekonečna odkládat, už pak třeba nemusí být příležitost nikdy... Ať už nám všechny možné okolnosti přály jakkoliv, na Lešnou jsem se moc těšila a myslím, že jsme si to oba užili.

Musím říct, že Zlínská Zoo je čím dál tím krásnější, že od dob, kdy jsme my dva jako malí chodili do Zoo uplynulo už spousta let :-) a spousta změn.

Počasí malinko zlobilo a tak jsme si Lešnou užívali za občasného mírného deštíku. Na procházku to nevadilo, při focení to nebylo ideální, ale zase jsme si to chtěli užít, kochat se a fotili jsme jen sem tam. Třeba pár fotek v pavilonu opic, kdy jedna opička byla hodně kamarádská a s Pavlíkem si chtěla podat ruku :-) přes sklo.


U slonů jsme se zase trefili na svačinku, kdy jim ošetřovatelé vysypali několik beden jablek a my jsme jen sledovali, jak rychle dokážou nasát jabko do chobotu a vystřelit si ho do pusy. To byl fofr teda.


Taky někteří sloni za úplatek udělají cokoliv a panáčkovali a předváděli se, aby dostali pamlsek.


Taky jsem poprvé viděla, jak jinak se ještě dá použít vapka. Třeba k umývání slonů :-) Těm se to líbilo, obzvlášť, když pak dostali za odměnu zase nějakou dobrotu. Na vedlejší fotce je vidět, jak Pavlíkovi chtěl sup sežrat tkaničku, potom i nohu, ale Pavlík se nedal :-)


Při průchodu voliérou jsme stejně neodolali a zkusili si zapózovat, jestli to projde a prošlo :-) Pavlík supa zkoušel ještě pohladit, ale taktak stihnul uhnout, ještě, že má tak dobrý postřeh.


U klokanů byl klid, všichni odpočívali, až na bílé mládě, které poskakovalo jak zběsilé a nedalo se pomalu vyfotit :-) Taky na klokana moc nevypadalo, spíš to bylo jako krysa s dlouhýma nohama, ale bylo roztomilé.


Když jsme pozorovali opičky, tak spousta pohybů bylo podobných těm lidským, prostě podoba velká :-) A hlavně při průchodu voliérou s papouškama jsme si dávali velký pozor, aby na nás nehodili bobek, sice to prý znamená štěstí, ale za každou cenu si ho vynucovat nemusím :-)


Takže krásně strávených pár hodin bylo vhod, myslela jsem, že to zvládneme projít rychleji, ale když člověk nikam nespěchá, proč se honit? Doufám jen, že další návštěva ZOO bude dřív, než za další tři roky :-)

Souboj Titánů

Na neděli jsme měli naplánované kino. Na Souboj Titánů jsme se těšili oba, protože ten z roku 1981 máme oba v paměti a je to prostě klasika. Některé triky možná působí zastarale, na dnešní dobu, ale já si ještě pamatuju, jak jsem na ten původní film šla do kina a jaká to byla bomba :-) Taky řeckou mytologii mám ráda a tak jsem čekala něco "echt". Navíc ve 3D. Nevím, možná není fér srovnávat původní film a remake, pokud má člověk něco zažitého určitým způsobem, težko se mu pak trefit do vkusu podruhé. Hlavně děj byl hodně rozdílný, snad jediná podobnost byla plechová sova, která měla v původním filmu větší prostor a v dnešní, předěláné verzi na ni byla jen narážka. Taky v původním filmu Perseus bojoval o Andromedu a v novém filmu Andromeda ostrouhala.

O 3D stránce se ani snad mluvit nedá, nejvíc 3D byly asi titulky. Nebo taky ukázky z Garfielda, které byly předtím... Myslím, že kdybych neměla 3D brýle, viděla bych to stejně rozmazaně, jako bez nich.



Takže pro mě to bylo trochu zklamání, myslím, že kdyby tam místo té tuny akčnosti a těžko uvěřitelných bojových scén bylo trochu víc děje, nebylo by to na škodu. Prostě mi to přišlo plytké.

No, možná, že nový 3D Shrek, který má být od léta v kinech, bude větší zábava :-)

A zase tu máme čtvrtek neboli Uragány

Dneska už bylo krásně letně. Endžinka má fungl nový sestřih, aby jí nebylo horko a je celá takový měkká, sametová... Vypadá jako štěňátko :-) Stříháme ji každý rok a vždycky si všichni myslí, že snad máme nového psa a co že je to za štěně :-) Prostě je taková krásná, plyšová...


Taky Terezka s Barunkou se na ni vrhly a hladily ji, ale trampoška je trampoška a holky neunávně řádily a skákaly a jednoho po druhém nás dospěláky lákaly, ať si s nima zablbneme. Samozřejmě, že to nejlíp vychytal Pavlík, je zajímavé, že se mnou a s Míšou cvičí a divočí, ale s ním? Buď se hraje na nemocnici, kdy Pavlík jen leží a ony ho opečovávají, nebo Pavlík leží a ony lítají v trampošce kolem něj. Taky nám holky vystřihly "Orientační sestavu" (rozuměj orientální), protože Terezka začala chodit do břišních tanců a užívá si to.

Když bylo tak krásně, tak mě napadlo, že bysme si mohli opéct a všichni byli pro a tak jsme nachystali párečky, oheň a hurá opékat. Stejně nejlepší je opečený chleba, pěkně načerno, nemám pravdu? :-)


No a Pavlík si nahodil triko, které jsem mu koupila v Chorvatsku, kde jsme byli skoro přesně před třemi lety na prodloužený pracovní víkend, Pavlík s kolegou Jirkou tam v sobotu pracovali a já s Jirkovou manželkou Majkou, jsme si užívaly sluníčka. Pamatuju si, když jsem mu triko vybírala, tak jsem přemýšlela nad velikostí, slečna prodavačka se mě anglicky ptala, jestli je to pro kluka, nebo pro holku. Tak jsme řekla, že pro kluka a na její další otázku, jak je starý, jsem jí odpověděla, že 32. Asi čekala, že řeknu třeba sedm, nebo devět... :-) No, usmála se, natiskla triko a bylo hotovo :-) Prostě pro mě je Pavlík "boy" a basta :-)

Tulipánová záplava

V úterý mě zase Pavlík překvapil. V práci jsem nebyla a když jsem v poledne dorazila domů od kadeřnice, čekal mě v kuchyni lísteček, ať hledám. Nádhernou kytku tulipánů jsem našla hned :-) Zase bylo sedmadvacátého... Tulipány mám snad ze všech kytek nejraději. Možná proto, že jsou tak křehké, že nevydrží tak dlouho jako růže... Prostě jsou zvláštní...


Venku nám taky vyrašily tulipány. Na zrušeném záhonku, nevím, jestli jsou to prostě zbytky nějakých cibulek, nebo jestli jsme je tam sázeli před dvěma lety, když Pavlík dovezl ze služebky v Amsterdamu pytel tulipánových sazenic, ale radost to udělalo.