La Putyka konečně ve Zlíně

V dubnu dorazí zase trošku kultury a srandy do Zlína, tak už se moc těšíme. Po tom všem vychvalování od Wlčice jsme se dočkali i u nás a podařilo se nám sehnat hromadu lístků a půjde nás pěkná kopa :-)

Slavit, nebo neslavit?

Sice nejsem zastánce přistěhovaných svátků, ale každá příležitost, jak dát najevo, že máte někoho rádi, je na místě.
Je pravda, že kdo chce, ten si příležitost vždycky najde a kdo nechce, má tuplem důvod tvrdit, že zrovna tohle on neslaví... Já mám naštěstí doma ten první případ a jsem za to moc ráda :-)

Spousta lidí považuje tento svátek za ryze americký a jako takový jen s mávnutím ruky odbude. Když si ale pohledáme, kde jsou vlastně kořeny, dozvíme se, že tento svátek má náboženský význam a italské kořeny :-) Ano, zase moje oblíbená Itálie...

No a pro ty, co nechtějí slavit, je tu 1. květen, coby svátek lásky :-)

Mrchy, aneb řekni mi pravdu o své lásce

Tak to je název představení, na které večer jdeme. Prý to vypadá jako divadlo pro ženy o ženách, ale ve hře muž je... Bohužel mrtvý, takže uvidíme :-)

Už jen čtení vybraných hlášek ze hry je zajímavý:

Vařila myšička kašičku tomu dala, tomu dala, až se z myšky mrcha stala...

Tajemství dobrého faceliftu se pozná, že se to nepozná. Tak proč ho dělat?

Já ti ho nevzala, on si vzal mě...


Takže doufám, že to bude mít spád a že se hezky pobavíme :-)

Čerstvé rohlíčky ke snídani

Ale pozor, žádné kupované, pravé domácí! Od té doby, co máme doma pekárnu, tak v ní nejen pečeme chleba, ale hlavně v ní dělám kynuté těsto, na které bych si jinak netroufla a pak si můžeme dopřát ten luxus, že máme ke snídani čerstvé, teplé, voňavé rohlíčky. Není to žádná věda a jen se po nich zapráší. S anglickou nebo uzeným vevnitř, nahoře, se sýrem, s čokoládou, no co nás jenom napadne. Ale malý problém by byl, pokud bysme chtěli uhostit nějakou návštěvu, to by nám asi normální dávka 16 rohlíků nestačila :-)


Takže není se čeho bát a hurá do toho:-)

To jsem si říkala i v neděli, když mě Pavlík ukecal na bramborové šulánky. Nikdy jsem to nevařila, doma jsme to taky nikdy nedělali, tak jsem nevěděla, do čeho jdu. Holt jsem kuchařka amatérka - nadšenkyně. To je kategorie sama o sobě hodně specifická. Nadšenkyně jako já se vyznačuje velkým nadšením, které jí ale obvykle vydrží jen do prvních problémů nebo náznaku nezdaru. Pak přichází chuť hodit se vším do koše a zajít si k číňanům na nudle :-)

Těsto bylo ještě v pohodě, při samotné výrobě šulánků jsem byla chvilkama vytočená, protože se to lepilo, nešlo to tvarovat a pak taky ještě naše skládání hotových šulánků na hromadu... Už předem mi bylo jasné, že to není dobrý nápad, ale Pavlík byl tak přesvědčivý, že jsem radši držela krok a vztekle házela šulánky na hromadu. Vtipná část přišla, když jsme měli vodu horkou a házeli jsme šulánky do ní. Ty horní ještě šly, ale ty, co byly dole, se nám trošku slepily a šoulali jsme znovu. Tvary byly jednoznačně originální a jedinečné.
Ale co mě potěšilo nejvíc, když jsem si nandali na talíř a musím říct, že to byly nejlepší šulánky, co jsme oba jedli. Prostě to za tu práci stálo a nebýt Pavlíkovy pomoci, už jsme byli bez oběda. Ještě, že je takový trpělivý při mých občasných (jednou za 5 let) vybuších :-) Pro něj je prostě radost vařit, i když mám houby zkušenosti, ale vesele do toho a jídlo je hotovo :-)

Ale k receptu na šulánky jsem si připsala pár poznámek:

1.) Lepí jako prase!!!
2.) Lepí po celou dobu výroby!!!
3.) Při výrobě si nalej 2 deci vínka!!!
4.) Výsledek bude výborný, nezapomeň!!!

V případě přetrvávajícího bodu 1 a 2 radím zopakovat bod 3 a myslet na bod 4!
A hlavně si na to vzpomenout při další výrobě :-)

Barevná fotka

Nedávno měl Pavlík na víkend půjčenou termokameru. To by jeden nevěřil, kolik si s ní člověk užije legrace. Sice hlavní důvod, proč jsme ji měli doma byl ten, že se mělo změřit, kudy nám utíká to teplo, které mi doma pořád chybí, ale nejvíc zábavy bylo při snímání zvířat a lidí. Endžinka vypadala v pohodě, u mě už bylo vidět, kudy mi to teplo utíká a že je mi opravdu zima :-) a Endža s Giulií domhromady? Tak krásnou fotku ještě ty naše zvířata neměly...


Holt mě ty fotky pronásledují všude... A aby bylo trošku veselo, ještě by se sem hodila písnička od Heidi Janků, kterou nám pouštěl bývalý šéf na jednom dávném firemním večírku. Videoklip byl pravda trošku jiný, Heidi vesele poletovala u nás na firmě v laboratořích, chodila mezi minilaby a zpívala, že nevybledne :-) Takže hurá, aby už bylo sluníčko, ať taky nevyblednu :-)

Sportem k trvalé invaliditě

Přesně, jak ve včerejším komentáři napsala Jitka... Proto člověk musí být opatrný a moc to s tím sportováním nepřehánět, že, Pavliku?


Naštěstí se s tím dá fungovat, nic hrozného, takže to dopadlo ještě dobře.

Ještě, že se nám ty naše občasné úrazy a nemoci střídají, nevím, kdo by se o nás staral, kdybysme lehli oba :-)

Sobotní Lyžovačka

Na sobotní dopoledne jsme se domluvili s Giuliákama, že nám připůjčí lyže a Pavlík si zkusí asi po 15 letech trochu zalyžovat. Odvážný to muž... Mě by na to nedostali ani za výlet do Itálie :-)

Přes nepříznivou předpověď počasí nějaký sníh ještě na svahu zůstal a když jsme dojeli do Trnavy, tak se chlapi nastrojili do lyžáků a hurá na svah. My s Vlaďkou jsme to jistily od bufetu a ze svahu, kde jsem byla připravená všechno pečlivě zdokumentovat.

První sjezd se vyvedl a my s Vlaďkou jsme se vydaly trošku výš do kopečka, abych měla lepší fotky.


Při dalším sjezdu jsem fotila a fotila a mávala jsem na Pavlíka, ať jede k nám, abych měla lepší fotky a on to vzal vážně a prosvištěl mezi vlekem přímo k nám a tam už pravda toho sněhu místy moc nebylo a padl mi k nohám... Kterou ženskou by to nepotěšilo? :-)


No, vypadá to sice hezky, ale při pádu si nějak narazil palec a taky rameno, protože nepadal do hromady sněhu, ale docela na tvrdé, ale statečně dojezdil jízdy, co měl a až pak nám ukázal palec. Nějak si trochu ohnul nehet, naštěstí málo, ale prst bolel.
Dnes měl palec nateklý, tak jsem ho nahnala na úrazovku, pro jistotu a tam ho dokonale zrentgenovali a dostal slušivou ortézu na zpevnění palce a má teda trochu naražené rameno a hádám, že letos už dolyžoval... Ještě, že umí šikovně padat a není to nic horšího.

Jen nevím, který z kolegů mu zítra nakrájí oběd :-) U toho bych docela chtěla být :-)