Dva chudáci

Endža a já :-) To jsem se ještě měla s Endžou vyfotit, protože obvykle doma sedí jako chudák obecný ona, vždycky, když Pavlík není doma. Jinak teda válčíme statečně.
Taky samozřejmě potvora prdlajs poslouchá, povely musím volat tak pětkrát a když už teda milostivě splní povel, vypadá, jako by za to čekala nejmíň pytlík piškotů... Už aby pán domu byl doma a sjednal si pořádek :-) Aspoň, že kolečko dnes nosila pěkně, často se stane, že ani netuší, kam letělo a pak se sami musíme škrábat někde do svahu, nebo bůhví kam, abysme jí ukázali, kde že to asi tak jako je... (tady by měl být smajlík s očima obrácenýma v sloup, ale takový snad neexistuje, což je velká škoda)


A tady je další úlovek z odpolední procházky, pavučina krásně nasvícená sluníčkem.


Takže, Pavliku mio, ať vám to ve Slovinsku všechno funguje, jak má a ať jste brzy v pořádku zpátky doma... Dobrou...

Perný den

Nedělní ráno jsem málem celé prospala... Pavlík byl ráno vzhůru dřív a vyrazil s Endžou na procházku a nechal mě spát. Probudila jsem se, až když se vrátil z procházky a šel mi udělat budíček.
Hned po snídani se vrhnul na natírání pergoly, takže naše telenovela pokračuje slibně :-)


Já jsem měla za úkol připravit velkou svačinu, protože Pavlík vyráží na pár dní na služební cestu do Slovinska a cesta dlouhá asi 500 km vyžaduje velký proviant. Poručil si řízečky a já jsem ještě udělala malé pizza šneky, protože jsme je včera měli u Hanky a Karla a osvědčený recept od Míši nikdy nezklamal :-) Na cestu se budou hodit.


No a v pilném pracovním tempu nám ta neděle pěkně utekla a udělali jsme zase jednou spoustu práce. Kdyby tak ty víkendy byly aspoň tří nebo čtyřdenní... To by byla nádhera, co? :-)

Návštěvní den

Čas letí jak bláznivý, doma je pořád spousta práce a k tomu bysme ještě chtěli být častěji s přáteli nebo s rodinou. Jak to všechno skloubit dohromady? Většinou se to snažíme řešit takzvaným "Návštěvním dnem", kdy se domluvíme s více "cíli", kteří bydlí v přibližně jednom směru, že se u nich ten a ten den zastavíme. Tak třeba dneska: přes týden jsme se domluvili s babičkou a dědou, že k nim zajedeme, protože jsme se už víc jak měsíc neviděli. A protože cestou bydlí Karel s Hankou, tak jsme se domluvili i s něma. Jejich holky totiž budou mít co nevidět narozeniny a navíc jsme čekali na dárek pro ně, který plul víc jak měsíc ve velkém balíku z Ameriky. Slovo dalo slovo a tak jsme dneska postupně udělali celodenní dvounávštěvu.

Cestou z ranní procházky s Endžou našla Laďka krásný hřib a to asi jen 50 metrů od domu. Hurá, bude smaženice nebo řízky :-)

Není Barunka jako Barumka

Ta včerejší byla dvounohá a lítala po zahradě jak šus. Ta dnešní je čtyřkolá a lítá po Zlíně némlich stejně. Bohužel velice podobně jezdí i spousta řidičů, rádoby závodníků, v civilních autech po celém městě už od začátku týdne. Doufáme, že si policejní složky na všechny podobné pořádně posvítí a řádně dohlédnou i na bezproblémový průběh přes celý víkend.
Děkujeme Vendulce za upravení trasy policejního vrtulníku, který díky tomu udělal tři okruhy nad Mladcovou, abysme si ho mohli vyfotit :-)

Uragán z Vizovic

I když meteorologové na dnešní den nic nehlásili, opět k nám dorazil uragán z Vizovic :-) Pavlík byl jako každý čtvrtek na squashi a my jsme u nás měly opět babinec. Terezka s Barunkou si poskákaly na trampošce a už se nemohly dočkat, až konečně vlítnou do bazénu. Míša si ani nestihla vypít kafíčko a už jsme plavaly. Holky řádily jak černá ruka a vodu si fakt užily. Terezka se dokonce potápěla a dělala i kotrmelce pod vodou.
Pak jsme je vyhnaly z bazénu a Terezka i Barunka si udělaly z Endžinky válecí polštář. Ta byla celá šťastná, že se jí někdo věnuje a držela.



Protože mají všechny tři Horákyně v září narozky, chystá se velká sláva ve Vizůvkách příští sobotu. No, dnes jsem postíhala dokoupit ještě něco "lůžového", jak si Terezka přála a doufám, že se Míši z té růžové barvy neudělá šoufl :-)

Dlouhé stíny

Včera byl nádherný slunný den. Alespoň tady u nás na Moravě. Na ranní procházce s Endžinkou jsem si všiml krásné hry světla a stínů a rozhodl jsem se, že to musím zvěčnit. Dneska jsem si ráno naplánoval tak, abysme vyrazili stejně jako včera, aby sluníčko bylo na přibližně stejném místě a aby byly vidět ty úžasné stíny. A povedlo se. Sluníčko nezklamalo, na obloze hned od rána ani mráček a my dva s Endžou, dlouzí alespoň dvacet metrů, jsme vyrazili.


Den v práci opět uběhl jak voda. A přestože pergola není obřích rozměrů, ale ta hodinka navečer, kdy přes pracovní týden můžu doma něco udělat, je málo, tak jsem se stejně jako předchozí dny chopil štětky a barvy a hurá na ni. Dneska jsem ale nebyl pod palbou fotoapárátů. Laďka si totiž taky našla práci a aby to nebylo jen tak něco, tak zrovna s rýčem. Protože z praktických důvodů chceme zrušit jeden záhonek, tak se rozhodla ty dřevěné palisádky, které jsem tam sám kdysi zakopal, zase vytáhnout ven. A jak to dopadlo, vidíte níže. Hezky do zelena sladěná od hlavy až k patě chvíli skákala na rýči, chvíli kolem něj tančila a chvíli tahala řepu ... vlastně kůly :-) Kdyby si na pomoc zavolala aspoň Endžu, protože ostatní zvířátka z pohádky doma nemáme, mohla to mít holka trochu lehčí.

Hurá, balík dorazil!!!

Konečně dneska dorazil dlouho očekávaný balík z USA. Naobjednávala jsem si spoustu věcí do práce na focení a jen jsem čekala, kdy už ho přivezou. Naštěstí vše bylo v pořádnku, až na drobné nehody, ale nic strašného. Krásné fotopozadí budou sice potřebovat trošku malý zásah, ale všechno se dá zařídit. Takže, holky, baletní sukýnky jsou tady, hurá na kafíčko do Otrokovic :-)

A tady už nám pokračuje naše nová Mladcovská telenovela: Paolo, divoký natěrač. Takhle vypadá zepředu...


... a takhle zezadu... :-)