Po kom ten pes je???

Na dnešek meteorologové nahlásili krásné počasí a houby houby... Opět byl uragán z Vizovic :-) Ale pěkně popořadě.

Ráno bylo krásně a naše brzká procházka rosou byla nádherná. Pro milovníky Spidermana je tu jedna fotka pavučiny :-) Endža kupodivu poslouchala a když vyrušila malého zajíčka ani ne metr od sebe, poslechla a ani za ním neběžela. Pro ochránce zvířat bych jen ráda podotkla, že ona by ho stejně nechytila, takže klid.


Po návratu z práce mě čekalo nemilé překvapení... Přes den se náš pes opět změnil v hraboše a bylo vystaráno. Takže Endža dostala zprda. Pavlíku, už ať jsi doma, nebo nám tu zvlčí :-) Na fotce sice vypadá Endža, že jen tak relaxuje a ležérně odfukuje, ale zrovna dostala világoš a musela za trest zapózovat.


A tady už je slíbený uragán, samozřejmě úplně narůžovo. No, až Terezka dostane v sobotu dárky k narozkám, ta bude růžově vidět ještě na Vánoce. A Míša už bude mít tik navěky :-)))
Jo a Endža opět zaperlila, využila nestřeženého okamžiku a jak to nikdy nedělá, tak se přikradla k talířku s pizza šnekama, které tam měly holky a už jela... No, dostala další kartáč a byla poklizená.


A tady je ještě poslední snímek po večerní procházce, cestou jsem uviděla krásný hřib a jako obvykle mi to nedalo a už jsem se sápala v žabkách do stráně a lezla pod větvema, abych ho utrhla. Endža samozřejmě lezla za mnou a než jsem ten hřib našla, tak ho jako buldozer porazila... Ach jo. Mezitím jsem ale uviděla ještě větší, co větší, obrovský! To moje srdce zaplesalo a vrhla jsem se na něj, než ho zase ten náš Kraken zruší. Bohužel byl teda červivý, tak tam zůstal. Jak jsem se cestou dolů na silnici plazila pod větvema, tak jsem uviděla do třetice další hřib. Takže ten jsem taky vzala a až to Pavlík zítra zhodnotí, jestli je to jedlé, uděláme si z toho něco dobrého :-)


SLOVNÍK:
világoš - vynadáno
kartáč - vynadáno
zprda - vynadáno
sápala - elegantně a lehce kráčela
plazila - sehnula elegantně hlavu pod větví
Kraken - Endža

Dva chudáci

Endža a já :-) To jsem se ještě měla s Endžou vyfotit, protože obvykle doma sedí jako chudák obecný ona, vždycky, když Pavlík není doma. Jinak teda válčíme statečně.
Taky samozřejmě potvora prdlajs poslouchá, povely musím volat tak pětkrát a když už teda milostivě splní povel, vypadá, jako by za to čekala nejmíň pytlík piškotů... Už aby pán domu byl doma a sjednal si pořádek :-) Aspoň, že kolečko dnes nosila pěkně, často se stane, že ani netuší, kam letělo a pak se sami musíme škrábat někde do svahu, nebo bůhví kam, abysme jí ukázali, kde že to asi tak jako je... (tady by měl být smajlík s očima obrácenýma v sloup, ale takový snad neexistuje, což je velká škoda)


A tady je další úlovek z odpolední procházky, pavučina krásně nasvícená sluníčkem.


Takže, Pavliku mio, ať vám to ve Slovinsku všechno funguje, jak má a ať jste brzy v pořádku zpátky doma... Dobrou...

Perný den

Nedělní ráno jsem málem celé prospala... Pavlík byl ráno vzhůru dřív a vyrazil s Endžou na procházku a nechal mě spát. Probudila jsem se, až když se vrátil z procházky a šel mi udělat budíček.
Hned po snídani se vrhnul na natírání pergoly, takže naše telenovela pokračuje slibně :-)


Já jsem měla za úkol připravit velkou svačinu, protože Pavlík vyráží na pár dní na služební cestu do Slovinska a cesta dlouhá asi 500 km vyžaduje velký proviant. Poručil si řízečky a já jsem ještě udělala malé pizza šneky, protože jsme je včera měli u Hanky a Karla a osvědčený recept od Míši nikdy nezklamal :-) Na cestu se budou hodit.


No a v pilném pracovním tempu nám ta neděle pěkně utekla a udělali jsme zase jednou spoustu práce. Kdyby tak ty víkendy byly aspoň tří nebo čtyřdenní... To by byla nádhera, co? :-)

Návštěvní den

Čas letí jak bláznivý, doma je pořád spousta práce a k tomu bysme ještě chtěli být častěji s přáteli nebo s rodinou. Jak to všechno skloubit dohromady? Většinou se to snažíme řešit takzvaným "Návštěvním dnem", kdy se domluvíme s více "cíli", kteří bydlí v přibližně jednom směru, že se u nich ten a ten den zastavíme. Tak třeba dneska: přes týden jsme se domluvili s babičkou a dědou, že k nim zajedeme, protože jsme se už víc jak měsíc neviděli. A protože cestou bydlí Karel s Hankou, tak jsme se domluvili i s něma. Jejich holky totiž budou mít co nevidět narozeniny a navíc jsme čekali na dárek pro ně, který plul víc jak měsíc ve velkém balíku z Ameriky. Slovo dalo slovo a tak jsme dneska postupně udělali celodenní dvounávštěvu.

Cestou z ranní procházky s Endžou našla Laďka krásný hřib a to asi jen 50 metrů od domu. Hurá, bude smaženice nebo řízky :-)

Není Barunka jako Barumka

Ta včerejší byla dvounohá a lítala po zahradě jak šus. Ta dnešní je čtyřkolá a lítá po Zlíně némlich stejně. Bohužel velice podobně jezdí i spousta řidičů, rádoby závodníků, v civilních autech po celém městě už od začátku týdne. Doufáme, že si policejní složky na všechny podobné pořádně posvítí a řádně dohlédnou i na bezproblémový průběh přes celý víkend.
Děkujeme Vendulce za upravení trasy policejního vrtulníku, který díky tomu udělal tři okruhy nad Mladcovou, abysme si ho mohli vyfotit :-)

Uragán z Vizovic

I když meteorologové na dnešní den nic nehlásili, opět k nám dorazil uragán z Vizovic :-) Pavlík byl jako každý čtvrtek na squashi a my jsme u nás měly opět babinec. Terezka s Barunkou si poskákaly na trampošce a už se nemohly dočkat, až konečně vlítnou do bazénu. Míša si ani nestihla vypít kafíčko a už jsme plavaly. Holky řádily jak černá ruka a vodu si fakt užily. Terezka se dokonce potápěla a dělala i kotrmelce pod vodou.
Pak jsme je vyhnaly z bazénu a Terezka i Barunka si udělaly z Endžinky válecí polštář. Ta byla celá šťastná, že se jí někdo věnuje a držela.



Protože mají všechny tři Horákyně v září narozky, chystá se velká sláva ve Vizůvkách příští sobotu. No, dnes jsem postíhala dokoupit ještě něco "lůžového", jak si Terezka přála a doufám, že se Míši z té růžové barvy neudělá šoufl :-)

Dlouhé stíny

Včera byl nádherný slunný den. Alespoň tady u nás na Moravě. Na ranní procházce s Endžinkou jsem si všiml krásné hry světla a stínů a rozhodl jsem se, že to musím zvěčnit. Dneska jsem si ráno naplánoval tak, abysme vyrazili stejně jako včera, aby sluníčko bylo na přibližně stejném místě a aby byly vidět ty úžasné stíny. A povedlo se. Sluníčko nezklamalo, na obloze hned od rána ani mráček a my dva s Endžou, dlouzí alespoň dvacet metrů, jsme vyrazili.


Den v práci opět uběhl jak voda. A přestože pergola není obřích rozměrů, ale ta hodinka navečer, kdy přes pracovní týden můžu doma něco udělat, je málo, tak jsem se stejně jako předchozí dny chopil štětky a barvy a hurá na ni. Dneska jsem ale nebyl pod palbou fotoapárátů. Laďka si totiž taky našla práci a aby to nebylo jen tak něco, tak zrovna s rýčem. Protože z praktických důvodů chceme zrušit jeden záhonek, tak se rozhodla ty dřevěné palisádky, které jsem tam sám kdysi zakopal, zase vytáhnout ven. A jak to dopadlo, vidíte níže. Hezky do zelena sladěná od hlavy až k patě chvíli skákala na rýči, chvíli kolem něj tančila a chvíli tahala řepu ... vlastně kůly :-) Kdyby si na pomoc zavolala aspoň Endžu, protože ostatní zvířátka z pohádky doma nemáme, mohla to mít holka trochu lehčí.