Opět tryskopátek

Dnešní den byl z pohledu našeho volna velmi krátký. Po dlouhém pracovním čase jsme skočili nakoupit a honem s Endžou na odpolední procházku, než se úplně setmí. To jsme ale až tak moc nestihli, takže pro focení byl potřeba blesk, který udělal z Endži krvelačného tvora sápajícího se po mojí ruce :-)


A já ještě přidávám jednu fotku z práce, protože se za mnou po delší době stavila Sonička na kafe a její Davídek je celkem vychlámaný model, tak jsem hned využila příležitosti a vyzkoušela další nové fotopozadí.

Pracovní

Dneska jsme vstávali malinko dřív, protože jsem potřeboval být brzy v práci. Po víc než roce jsme měli vedení firmy předvést nový funkční prototyp. A já, jakožto zodpovědná osoba, za celý vývoj. Už od rána byl v práci frmol, jak už to tak bývá, na poslední chvíli se objeví spousta problémů, které dřív nebyly. I nás tedy tato část neminula a tak jsem dodělávali a dopilovávali jak diví. Naštěstí se předvádělo až odpoledne, takže nějaký ten čas jsme ještě měli. Po obědě jsme byli už všichni netrpěliví. Jak to dneska dopadne? Pojede všechno i bez generálského efektu? Sice hned při první předváděné akci nastal drobný zádrhel a jak pan šéf podotknul: "A to jsem se toho ještě ani nedotkl", ale nakonec všechno proběhlo k celkem slušné spokojenosti všech zůčastněných. Pravda, sem tam něco nebylo úplně super, ale na prototyp velice dobré. No a na úplný závěr mi pan nejvyšší podal ruku a poplácal mě po rameni. To tričko, co jsem měl dnes na sobě, nenechám ani vyprat, zarámečkuju si ho a asi si ho někde doma vystavím :-) No, každý nemá na tričku otisk ruky majitele firmy od chlapského poplácání za dobře odvedenou práci.
A co že jsme to teda vlastně dělali? Ti, co mě znají, tak ví, že mám v práci na starosti parkovací systémy. Takže ty prototypy byly nových výdejních stojanů a automatické pokladny. Na fotce bohužel nejsou až tak moc vidět, protože v popředí je to důležitější - náš pracovní tým, bez kterého by to všechno nebylo možné ani udělat ani stihnout.


Pozn. Laďky:
Jako dnešní hit jsem vybrala karaoke verzi, přímo k fotce, takže všichni dohromady :-)
Ale jinak Pavlíka miluju :-)

Tak už se nám ochlazuje

Vypadá to, že víkendem jsme si užili to největší teplo a sluníčko a už nám začíná podzim. Ne, že by se mi nelíbil, ale teplo je prostě teplo :-) Proto jsme i dnešní fotky udělali á la plážový povaleč. Sice oděv tomu neodpovídá, ale nadšení nám rozhodně nechybělo.
No a protože je středa, už se nám to zase víkendí :-)



A dnešní hit? Pochází z hodně kvalitního roku, jako moje maličkost, že :-) a kdo už někdy viděl reklamu na Kinder Bueno, bude znát...

Nejkratší den týdne

Tomu říkám týden, jen čtyři pracovní dny... Pohoda... Ráno jsem se ještě byla stříhat, takže jsem do práce dorazila kolem půl dvanácté, hned byl oběd a než jsem se pořádně rozkoukala, už jsem měla padla.
Škoda, že to tak není častěji :-) Sice jsem houby udělala, ale občas je potřeba mít klid a nepřehánět to.

Když jsme dorazili domů, tak jsem nic netuše nakráčela do kuchyně a jak jsem zrovna něco vykládala, tak mi spadla brada, protože tam byla nádherná kytka. Jak to sakra ten Pavlík dělá, že to všechno stíhá a má to tak zmáklé? K prvnímu výročí svatby jsem od něj dostala krásné náušnice s perličkama a protože jsme byli na samotě u lesa, tak kytku jsem ani nečekala. Jenže Pavlík si pěkně počkal na dnešek a udělal mi krásné překvápko. Takže ještě jednou, děkuju Pavlíku :-) Dnešní den byl naprosto úžasný...




A dnešní hit? Pro Pavlíka... Nothing compares to you...

Pondělí 28.9.

Poslední dopoledne našeho pobytu ve srubu jsme si užili a zakončili procházkou s Endžinkou a pak už hurá domů. Cestou nazpět ještě Pavlík naplánoval zastávku v Ondřejově na hvězdárně, protože je prostě nadšenec a tak jsme ještě zajeli tam.


Tam jsme i na vlastní oči viděli, jak vypadá strom Ginkgo biloba (je to prý dobré na paměť, ale mně to teda nepomohlo).


A tohle je stará hvězdárna, to jsem musela Pavlíkovi udělat fotku a případné detaily tu pak doplní on :-)


A když už jsme byli kousek od Hrusic, tak jsme zajeli i tam a prošli se trošku.


A našli jsme i rodný dům Josefa Lady a taky původní ševcův sklípek, kam Mikeš chodil mlsat mlíko :-) A taky jsme cestou jednoho Mikeše potkali, ale Endžinka ho bohužel trošku prohnala, tak jsme ho nestihli zvěčnit :-)

Neděle 27.9.

Na dnešní den jsme si naplánovali větší procházku a protože jsou kousek Hrusice, kde se narodil Josef Lada, tak jsme nemohli jinak, než se vydat na Cestu kocoura Mikeše. Celá cesta má asi 24 km, takže pěšky jsme to celé dát nemohli, tak jsme si aspoň udělali asi 10 km okruh.


No a protože před dvěma roky jsme tu našli strašně moc hřibů, tak jsme letos vyrazili se dvěma košíky a byly nám celkem na prd, protože jsme našli akorát tak houby... Teba jednu a to bylo všechno :-)




Procházka to byla teda pořádná, zabralo nám to skoro čtyři hodinky, ale bylo nádherně, sluníčko svítilo, tak jsme si to užívali všichni. I když Endža, která toho naběhala tak třikrát tolik, co my, byla na konci dne úplně vyřízená a po krátkém zaplavání v jezírku, padla za vlast.


A protože jsme měli pořád prázdné košíky, tak jsme vyrazili na kaštany, kterých jsme za chvilku nasbírali opravdu hodně a pak je v zimě zaneseme zvířátkům do lesa, takže aspoň budeme trošku užiteční. No a samozřejmě, že jsme věrní tomu, že kdo si hraje, nezlobí, tak jsme se vrhli na vytváření zvířátek a soutež samozřejmě vyhrál Pavlík, protože mu zvířátka i stály, zatímco mně, padaly na hubu, pardón, na úsměv :-) Ale srandy u toho byl kopec a výstavka pak pěkná. Já jsem si na to vzala vývrtku, protože to s ní jde líp a kupodivu jsem si ani neublížila. Takže zase příjemné zakončení dne.



A protože dnes máme první výročí svatby, tak ještě vzpomínkové dvě fotky z našeho nádherného svatebního dne. A dnešní písnička? Jak jinak než ta, kterou si Pavlík objednal po obřadě, aby bylo jasné, že už jsem obsazená :-)

Sobota 26.9.

Hurá, sobota je tu. Překvápko, které mi Pavlík nachystal, jsem sice uhádla, protože jsem to z něj tahala nějakou dobu ale o to víc jsem se těšila. Prostě umím rafinovaně klást otázky, až jsem ho zmátla a odhalila :-) Na víkend jsme vyrazili do Tehova, je to kousek od Říčan, u Prahy a přes tu slávu, co tu byla s papežem, jsme si jen přáli, ať josu cesty volné a v klidu. Naštěstí byla cesta pohodová a kolem poledne jsme dorazili do Tehova. Tři dny ve srubu u lesa, to je prostě nádhera. Nebyli jsme tu poprvé, přesně před dvěma roky jsme tu byli taky na státní svátek, taky to bylo překvápko a protože se mi tu tehdy moc líbilo, tak Pavlík vymyslel, že tu pojedeme zase. Srub je nádherný, na verandě před ním se krásně sedí a jezírko u srubu je krásné. Prostě romantika jak hrom.




No a na tomhle velkém balvanu se dá krásně odpočívat.


Nebo i nahřívat se a relaxovat, pokud teda zrovna ten náš Kraken neleze z jezírka těsně vedle a nehodí na mě všechnu vodu, co na sobě má...


A takovou krásnou vážku jsme zachránili z jezírka a na listu jsme ji dali na sluníčko, aby oschla a mohla odletět a ještě jsme si ji i nafotili.


No a večer jsme samozřejmě otevřeli vínečko, které ode mně Pavlík dostal. To byla teda síla, ale výborné bylo a padlo velice rychle :-)