Pondělí bych zrušila

A věřím tomu, že by pro bylo hodně lidí. Dneska fakt perlím už od rána. Po dlouhém vstávání, kdy jsem "zatahovala žloutko" fakt dlouho, jsem se dopotácela do kuchyně, že si udělám kafe, ať se trochu vzpamatuju. Na jaře jsem od Pavlíka dostala Dolce Gusto a od té doby jsem na latté doslova závislá :-) Tak jsem si nachystala kapsle, první, s mlíkem jsem dala do kávovaru, zapla jsem a sledovala jak proud mlíka teče dolů... Až po chvilce mi došlo, že skleničku mám tak nějak postavenou vedle a že tudíž všechno teče mimo... Kafíčko bylo teda na druhý pokus a po něm už to bylo trošku lepší.
Cesta do práce byla taky nějaká složitejší, ale zvládla jsem to a doufám, že zbytek dne už bude jenom lepší :-) Takže, kdo máte podobné stavy jako já, nezoufejte, bude líp :-)

O pár hodin později...

Pohoda, klídek, Cabáček... Odpoledne se překulilo celkem rychle a hurá domů. Na procházce s Endžou jsme si pěkně odpočinuli, užili si klidu a já jsem se jen těšila na čaj s medem. Doma mi ještě Pavlík nenápadně připomenul (nalepil vzkaz na televizi a tvrdil mi, že v obýváku mám překvápko, potvora jeden...), že v lednici je meloun, abych ho nakrájela. Takže mňamka nachystána a asi to je poslední letošní meloun, ty opravdové, sladké už bohužel budou zase až příští léto...


Za malý podvod s překvápkem jsem Pavlíka nahnala, aby zatopil v krbu, protože jsem zmrzlina největší a až se obývák trošku vyhřál, pak jsem byla úplně spokojená :-)

Neděle

V neděli se nedělá a blogy se nepíšou... Takže dodatečně shrnutí neděle. Dopoledne uteklo nějak zázračně rychle, po obědě jsme vyrazili na posez do Holešova, Pavlík měl domluveného kolegu z práce s manželkou, chtěli jsme od nich nějaké tipy a rady, protože byli na dovolené v Thajsku a už tak pomalu plánujeme na příští rok dovolenou. Takže shrnutí, je tam nádherně, samozřejmě se musí smlouvat, všichni se vás tam snaží okrást, ceny jsou ze začátku tak trojnásobně vyšší, okradou vás i na hotelu apod. To mi nepřipadá až tak rozdílné oproti Česku :-) občas... Jinak fotky úžasné, zážitky taky, takže uvidíme.
Posezení se nám protáhlo a domů jsme dorazili až po šesté a hurá na procházku s Endžou, která už se nemohla dočkat. Cestou ještě pár zastávek a podrbání psů za ušima a ještě malá dobrota pro Bárta, který sice vypadá hrůzostrašně, ale je to velký mazel, aspoň pro ty, kteří se ho nebojí :-) Když se postaví na zadní, tak je sice pomalu větší, než já, ale to mi nevadí.


Takže krásný zbytek neděle a ať máte víkendy stejně příjemné, jako my :-)

Deštivá sobota

Tak už to vypadá, že nám ten podzim začal a teplo už nebude... Škoda... Sice po dešti se dá nafotit spousta krásných fotek, jako trojlístek dole, ale to je asi tak všechno. Sluníčka už tolik není, světla už taky ne a až se posune čas, bude tma už brzy odpoledne. Kdo pak má ráno vstávat, když je tma tmoucí? To se nedá...


Taky už to vypadá, že zase začneme topit v krbu, že Pavlíku mio :-* Já jsem totiž strašná zmrzlina a pokud nemám teplo, zle je :-) Nevadí, dřeva je zatím dost, takže si začneme dělat romantické večery u krbu, to bude zase ta příjemnější část podzimních večerů...
No a takhle Endža reagovala na povel: "Vyskoč na strom!" Asi si myslela něco o našem pomatení a ani ji nenapadlo skákat jako veverka :-) Nevím, kudy teda Wlčice chodí, když potkává psy, jak skáčou na strom, to se asi může stát jen bláznivým Pražákům :-)))

Kulturní huráakce

Jenom malá nápověda: nejslavnější Čech...

Vítěze už máme, takže můžeme popsat podrobněji...

Včera kolem 4. odpoledne mi volala Laďka, jestli bysme nešli večer do divadla. Kamarád kamaráda onemocněl a tak byly 2 lístky volné. Byla by věčná škoda je nechat propadnout, když to jsou lístky, které jsou vyprodané ještě dřív, než se oficiálně začnou prodávat. Ve zlínském divadle hostovalo Divadlo Járy Cimrmana. Dávali nejnovější kousek, jehož originál se našel teprve nedávno v jedné složce výrobce melasy z Dimokur a jmenovalo se to "České nebe". Jako každá jiná Cimrmanova hra byla i tato úžasná. Popisovat děj nebudu, doporučuju shlédnou osobně v divadle nebo na dvd. A protože jsme z práce kvůli dopravní zácpě přijeli dost pozdě, s Endžou jsem udělali trošku rychlejší procházku a hned jsme letěli za kulturou, tak fotka tentokrát není naše, ale vypůjčená. Ale ta bude až večer ;-) Máme to takové na pokračování.

První 100vka

Tak jsem přemýšlel, co bych dal dneska jako hlavní téma. Protože té současné technice zas až tak úplně nedůvěřuju a když je ještě navíc něco uložené pouze někde na internetu, tak to podle mě nemůže dobře dopadnout, dodělal jsem honem zálohy našeho blogu až do dnešního dne. A v tom mi to padlo do očí. Jak jsem tak projížděl jednotlivé záznamy, tak úplně nahoře toho seznamu je číslo v závorce, které mi napovědělo, že dneska budu psát rovný 100tý díl. Je to neuvěřitelné, že jsme se rozhodli začít psát si blog před "pár dny" a od té doby jich už uplynulo sto ... Ale pro bilancování je to ještě brzo, to si necháme až na výroční 365. číslo :-) Chudáci ti, co první rok mají přestupný ... musí napsat o jeden příspěvek víc ;-)

Dneska se nám pokazilo auto. Naštěstí jezdí, ale pořád větrá. Takže jsem v tom dnešním krásném podzimním dnu jel po Zlíně jak frajer největší se staženým okýnkem. Snad si nikdo nevšiml proudu horkého tetelícího se vzduchu, protože topení jsem měl naplno, abych nezmrzl :-) Náhradní díl neměli, takže ho museli objednat a bez auta prý budeme minimálně do zítra. Dneska mě domů z práce hodil kolega, takže jsem to měl příjemné a Laďka se dovezla sama školním autem, protože měla další jízdy. Ta největší zábava přijde až zítra ráno. Pojedeme do práce potupákem, jak dnešní mládež nazývá prostředky městské hromadné dopravy. Pro mě to bude opět poprvé asi po 6ti letech. Už plánujeme, jak se necháme od pana řidiče společně vyfotit :-)

Díky kolegovi jsem byl doma celkem brzo, tak jsem vyrazil s Endžou na trošku delší odpolední procházku na rybníky, aby si ještě zaplavala, než zamrznou ;-) Cestou jsem uviděl nádherně podzimně zbarvené listy asi nějakého keře, který se pnul po kmeni stromu.


Na rybníkách se Endža přímo vrhla do vody. Už jí to asi chybělo, protože naposledy, když jsme tam byli, tak tam byli rybáři a tak jsme jim nechtěli plašit ryby.


Zatímco si Endža plavala ve vodě, přeletěla nad okolními stromy volavka. Asi se jí tam zalíbilo, protože jeden si vybrala a usadila se na jeho špičku. Chvíli jsem čekal, jestli náhodou zase nevzlítne, abych udělal ještě pár záběrů v letu, ale byla vytrvalá a seděla a seděla. Bohužel jsem si dneska nevzal svojeho kanóna (Panasonic), takže záběry nejsou úplně z blízka. Vlastně, canonem focené jsou ;-)

Kdo si hraje, nezlobí

Dnes jsme se dostali domů až v osm večer, protože jsme byli na masáži. Chudák Endža, ta byla celá šťastná, že jsme konečně dorazili a proto jsme práskli s taškama a hurá na procházku. Potmě, ale přece. No a takhle řádí občas Pavlík s Endžou, zatímco mojí specialitou, je amok, neboli běhání dokola přes kuchyň, jídelnu, obývák, chodbu, zase zpátky do kuchyně. Občas si mě Endža nadběhne a já pak padnu na zem a nemůžu se přestat chlámat pěkně dlouho... Takže, u nás je prostě veselo :-) Holt nejsme normální, ale my jsme na to hrdí!


No a dnešní písničku věnuju sobě, protože to je tak trošku naše firemní fotografická hymna... Na dřívějších firemních večírcích se tento hit pouštěl jako videoklip, který Heidi natáčela u nás v laboratořích, no a když tam vidím zaměstnance, kterým tehdy bylo o 20 let míň, je to docela sranda...

Volare cantare

Tak jako mi občas v některé dny připadá, že uletí a snad nic zajímavého se nestačí stát, tak dnešek byl plný zážitků. Můj oblíbený krátký den, takže jsme dorazili domů brzy, Pavlík se bohužel sbalil a odfrčel na squash. Já jsem zatím čekala na náš oblíbený uragán z Vizovic (to je taky už jak telenovela, co?) a ještě, než holky dorazily, tak jsem blikla naši okrasnou trávu, která nám tak nějak přerůstá, ale proti té obloze, to nemá chybu, bylo fakt nádherně.


Samozřejmě, že jak Horákyně dorazily, tak se Terezka s Barunkou vrhly na trampošku a střídaly to s přetahováním se s Endžou. Míša je sice krotila, ale po mém vysvětlení, že Endža je nadšená, že se jí někdo věnuje, že ji to neotravuje, ba naopak, to vzdala :-) No, sluníčko nám brzy zapadlo a trošičku se ochladilo, takže jsem zavelela k přesunu domů, do tepla. Doma jsem holkám vysypala kyblík dřevěných kostek (ano, jsem vybavená na dětské návštěvy, holt praxe) :-) a holky stavěly hrady a stáje a podobně. Jo, díky moc, Vendul, za inspiraci s Tyčkoněm, budu vyrábět dva, jednoho pro Teréz a druhého pro Barču, protože jsou staré koňačky a Tyčkůň je prostě nadchnul :-) Samozřejmě, že to patřičně zdokumentujeme, protože to bude výkon hodný fotky :-)


Kolem sedmé už holky čekaly na Pavlíka, kdy konečně dorazí ze squashe a taky se dočkaly. Popřály mu k narozkám a tímto ještě jednou děkujeme za dary, mikina je parádní a vínečko se hodí vždycky, obzvlášť bílé, mňam :-)


A ještě jsem stihla udpéct foccaciu a naservírovat na ochutnávku ještě takhle navečer. Začali jsme sledovat pořad S Italem v kuchyni, no u nás je to spíš S Italkou v kuchyni, občas, když se rozjedu, tak bych řekla, že Pavlík zírá :-) To jak si k vaření pustím třeba L'italiano, to je pak něco... Hádám, že můj zpěv musí být slyšet na hony daleko... Mám prostě slabost pro všechno italské, takže vaření s Italem se mi trefilo do noty. Je to udělané lehkou formou, italskou kuchyni můžeme oba, takže hurá zkoušet dobroty! A k foccacie už nám chybí jen prosciutto, mozzarella a rucola. Příště vychytáme všechny detaily a hostina bude veliká :-) Dobrou chuť všem... Teda dobrou noc a doufám, že nebudete slintat do polštáře :-)))