Středa 25.5.2011
Relax

Na dnešní den jsme měli naplánovaný odpočinek u vody. Začali jsme u vodopádu Misol-Ha. Jak už jsme psali dřív, končí období sucha, tak i tento vodopád měl celkem malý průtok (alespoň ve srovnání s fotkama na internetu a na pohledech). Nicméně i tak bylo vody dost a největší atrakcí tohoto vodopádu je to, že si ho můžete prohlídnout i zezadu, z pod převisu, přes který padá dolů.


Je tam udělaný krásný chodníček džunglí a dostanete se až do místa, kde za vámi je skála a před vámi padá voda. Vodopád se dá obejít až na druhou stranu. Tam je malá jeskyně, ale je tam bohužel tma a čelovku jsem nechal v autě, takže jsem se moc daleko nedostal.


Po snídani v přilehlé restauraci jsme přejeli k dalším vodopádům, tentokrát s názvem Agua Azul. Mají nádhernou tyrkysovou barvu a je to shromáždění spousty malých splávků, přepadů, ale i větších vodopádů. A protože se tam dá i koupat, našli jsme si kousek výš proti proudu krásnou tůňku ohraničenou velkýma kamenama (v období dešťů jsou asi celé schované pod hladinou).


Voda byla na první vlezení celkem ledová, ale bylo takové vedro, že už po chvíli byla úžasná, příjemně chladivá. Koupáním, skákáním do vody a válením se a opalováním se jsme strávili pár hodin odpočinku uprostřed džungle.


Protože jsme od rána pořádně nejedli, měli jsme jenom pár mini-banánů, které jsme si koupili cestou od malých domorodých holek, když jsme museli skoro zastavit při přejezdu přes jeden z mnoha místních topesů, našli jsme si mezi spoustou obchůdků a restaurací, které si tam domorodci udělali kolem přístupového chodníčku jednu z nich a dali si pozdní oběd. Bohužel moderní "vyčuránková" civilizace postoupila už i sem, takže Laďka dostala krevetky neloupané a já místo ryby na smaženém česneku rybu nedochucenou a s jedním celým česnekem jen tak pohozeným vedle na talíři. Jídlo tedy nic moc, ale aspoň na chvíli jsme byli zasycení.


Pak už jsme se vydali na cestu do Villahermosy. Po příjezdu jsme našli jeden hotýlek a po předchozích zkušenostech jsme si nejdříve nechali ukázat pokoj. Pro bílé turisty byl samozřejmě nejblíž hlavní cesty a záchod byl opět bez prkýnka. Když jsme řekli, že to teda nechceme a že jedeme jinam, hned jsme dostali slevu. Ale to jsme nechtěli. Chtěli jsme útulný pokojík se slušným sociálním zařízením a tichý, abysme se pěkně vyspali. Přejeli jsme tedy do jiného hotelu a za cenu o pár pesos dražší jsme měli přesně to, co jsme hledali. Bohužel jenom do noci, kdy tam nějaká místní omladina začala dělat bordel a hluk na chodbě. Naštěstí po několika minutách a Laděnčiných 2 urgencích, protože já jsem více-méně spal, přestali.

Klidnou dobrou noc i vám.