Výlet do Prahy - Zastávka v Žírovicích

Už na Valentýna, když jsme byli na karnevalu v Benátkách, jsem od Pavlíka dostala krásný dárek. Naplánoval nám úžasný víkend. Kdysi jsme spolu viděli v televizi reportáž o Motýlím domě. Tak nějak jsem přemýšlela, že bysme si tam mohli udělat výlet, ale protože je to až u Františkových Lázní a to je ze Zlína celkem kus, cca 500 km, tak jsem čekala na příležitost, až se bude rýsovat někdy Praha, že bysme to spojili. Pavlík mě ale předběhnul a celé si to pěkně vymyslel. Teď jsme to jen spolu dotáhli, protože toho bylo celkem hodně.

Napřed jsme v pátek dorazili do Žírovic, tam jsme se ubytovali a na sobotu jsme se těšili do Motýlího domu, oba dva foťáky nachystané na tu krásu, že jsme ani dospat nemohli :-)



Motýlí dům byl celkem malý, v sobotu hned po otevření tam ani nebylo moc lidí, až na pár neměckých turistů a my jsme tam nakonec stejně strávili asi hodinku, protože motýli nám moc neposeděli, aspoň někteří a my se snažili ulovit nějaký hezký snímek. Paní dole u vstupu si s náma pak ještě popovídala, poznala, že nejsme místní, že by náš spisovný moravský přízvuk? :-) A ještě nás poprosila, jestli bysme jí neposlali na mail fotku modrého motýla, kterého se nikomu moc nedaří nějak vyfotit s roztaženými křídly, protože pořád poletuje a neposedí. Pavlíkovi se naštěstí povedlo, takže uvidíme, třeba to bude i na pohledech :-)

Všehochuť z minulého týdne

Protože to nějak flákáme :-) a neděláme zápisy denně, tak dneska bude taková všehochuť, co se stalo.

Při pravidelných návštěvách našich drahých Hurikánek se toho většinou děje až až, ale kolikrát si (ano, kovářova kobyla...) uvědomím, že mě ani nenapadlo vzít foťák a fotit... Asi toho mám z práce dost :-) a proto často fotí Pavlík. Tady se mu povedly spousty krásných záběrů, jak si holky hrály s bublifukama, do toho Endža lítala, chytala bubliny a bylo veselo. Musím říct, že holkám se povedly větší bubliny, než mně, ale to bude tím, že mi vybublaly ty nejhezčí a co já už pak, ne? :-)


Po nějaké době začaly holky vymýšlet, čím se zabaví a Terezka lítala s provázkem, co jsme s ním měli zamotanou branku, aby se neotevírala a prý je to had. Tak jsem si vzpomněla na svá dětská léta :-) a skočila jsem domů pro stuhu, které nám ze svatby zůstalo hodně a uvázala jsem to Terezce a Barborce na klacík s tím, ať nám zabaletí. No, na spartakiádě by trhly úspěch velký :-) A zabavily se s tím hodně a na příště už budu mít stuhu nachystanou předem a ještě jim k tomu pustíme třeba jejich oblíbeného Guru. Už teď se těším na ty jejich kreace :-)


V neděli odpoledne se přihnalo trošku horší počasí a když jsem pak vyběhla ven, tak jsme zírala, co že to napadlo. Jen abych uvedla velikost narcisek na pravou míru, jsou to nějaké zabloudilé kytky, objevily se nám v trávníku a jsou pidi přízemní, takže kroupy, nebo co že to vlastně napadlo, byly fakt veliké.


O něco později nám známí přinesli dáreček pro Endžu, kytku z buvolí kůže, přijeli z výstavy, kde byli se svým pejskem a na Endžinku nezapomněli. Endža se na kytku samozřejmě vrhla a za chvilku už z ní zůstal jen dlouhý stonek a spokojený pes :-)


A ještě jedna starší fotka, z března, kdy měl Pavlův taťka narozeniny a my mu vymýšleli dort a šikovná paní cukrářka z Luhačovic ho udělala přesně podle našeho přání a byl výborný a hlavně se nám povedlo parádní překvápko. Pro houbaře co jiného, ne? I podoba byla věrná, takže dárek se nám vyvedl a už plánuju další dorty, protože v květnu nás čekají dvě oslavy a tyhle dorty jsou prostě originální a hlavně mňam :-)

Doktor od jezera hrochů

Tak jsme se zase jednou vypravili do kina. Na české komedie chodím ráda, po Ženách v pokušení jsem čekala velkou legraci a taky trochu té africké divočiny :-) a nakonec to až zase tak velká sláva nebyla. Ne, že by to byla nuda, ale čekala jsem víc. Z africké divočiny jsme viděli akorát to, že hlavní hrdina tam doletěl, uříznul si prdel a letěl domů... Toť vše.



Prostě pokud chceme vidět něco málo z krás světa, tak si radši zase zajedeme do Brna na Jirku Kolbabu. Minulé úterý měl besedu na téma Havajské ostrovy a to bylo něco... Krásné povídání, ještě krásnější fotky a člověk by ho vydržel poslouchat půl dne :-) Vždycky po skončení je malá soutež o pár cen od sponzorů a některé otázky jsou z toho, co zaznělo, jiné víc zaměřené na znalosti světa a občas i prostě o to, kdo se trefí odhadem nejblíž. Pavlík má teda znalosti velké, cestování ho baví a má přehled, já už teda menší a v úterý jsme vyhráli tašku vitamínů (no, plná nebyla, ale výhra se cení), protože Pavlík jako jediný věděl správnou odpověď :-)
Příští úterý je poslední beseda, kde bude i slosování vstupenek o ceny, takže uvidíme, jestli na nás padne štěstí s nějakou maličkostí třeba. Pak bude zase pár měsíců pauza, no a hurá zase do Brna.

Předtím nás ještě ve Zlíně čeká festival Neznámá země a tam mě Pavlík poprvé vzal před třemi roky, zrovna, když jsme se seznámili a byli jsme spolu teprve krátce, takže to má pro mě takový zvláštní význam :-) No, občas i ve Zlíně máme něco zajímavého a nemusíme za tím vyjízdět někám dál :-)

P.S. Děkuju moc Vlkovi za Belle, od té doby, co jsme jí viděla u něj na blogu, tak na ní těžce ujíždím a dokážu jí poslouchat pořád dokola a někdy při cestě z práce mi jede i půl hodiny v kuse dokola a pořád se mi neoposlouchala :-)

Ženy v pokušení

Na sobotní dopoledne jsme si naplánovali kino, vybrali jsme si celkem dobrý čas, v 11:00 jsem nepředpokládala kino plné omladiny, co chroupe popcorn a bylo to přesně tak. V sále nás bylo 10 a film byl bezva.



Po delší době zase jeden hezký český film, u kterého jsme nezívali nudou, ale bavili jsme se. Prostě Ženy v pokušení se povedly víc, než Muži v říji :-) Eliška Balzerová jako živočišná a života si užívající matka byla jedinečná a film se nevlekl, jako se občas podaří, ale ty dvě hodinky utekly tak rychle, že mě to až překvapilo.
Na závěr filmu, kdy už to vypadalo na poslední scénu, najendou plátno zhaslo, bylo ticho a tma. A nic. Tak jsme čekali, co bude, říkali jsme si, jestli ti, co promítají, nemají nějakou čurpauzu nebo co :-) až jsme uslyšeli ze tmy od dveří nadávky a že něco vypadlo... Až po chvíli nám teda zahlásili, že to jako hned pojede a za chvilinku to naskočilo, pár minut filmu a byl konec.
Takže, kdo se chcete zasmát, užít si pěkný film, doporučujeme!

Ve čtvrtek větrno, na Mladcové uragán...

Ve čtvrtek mě moji drazí uragáni z Vizovic vyzvedli už v práci a vzali mě domů. Pavlík je od neděle na veletrhu v Amsterdamu a tak jsem ubohá sirota :-) Naštěstí se už v sobotu vrací a aspoň mi nebude takové smutno.

Samozřejmě Endža trpí taky, páneček fuč, já celý den v práci, tak aspoň ranní a večerní procházky si užívá. Po jedné procházce, ráno, si zalehla na sluníčko a nahřívala se. To, že je už kolem sedmé ráno sluníčko, je moc příjemné, konečně se člověk může náhřát, užít si pěkné počasí. Na místě zrušeného záhonku nám vyrašilo pár cibulovin, tak místo zatím neexistující trávy máme opět květinový záhon :-)


Taky jsem zjistila, že nám doma kvete vánoční kaktus a taky můj oblíbený Kulkas :-) aneb Zamioculcas. Tak třeba už kytky nebudu likvidovat, ale bude se jim i dařit, kdoví :-) Pečlivě je rosím, takže u nás mají asi pocit, že jsou v pralese a proto se jim tak daří :-)


No a Terezka s Barborkou u nás řádily jak černá ruka, samozřejmě, že do baráku se jim moc nechtělo, když bylo venku tak krásně, radši by na trampošku, ale tu k jejich velkému zklamání zatím nemáme. Ale hádám, že v brzké době ji vytáhneme a poskládáme, ať se můžou vyřádit a my s Míšou si dáme kafíčko na vzduchu a budeme si užívat toho nádherného jara.

Když mě popadne amok...

je potřeba toho rychle využít, protože to obvykle netrvá dlouho a občas se překonám a tvořím velké věci :-)

Jako třeba tuhle deku. Vloni jsem si podobnou koupila přes Ebay za hříšné peníze a i když je krásná, tak rozměrově nic moc, asi jen metr krát metr. No a to je tak akorát na miminka. Jenže pořád po mně někdo chtěl na ní vyfotit, třeba těhulky, nebo portréty a tak jsem se naštvala, nakoupila tyčinky do tavné pistole a umělé okvětní plátky růží a hurá na to. Doma jsem našla fleecovou deku, podobné barvy jako ty plátky růží, to kdyby mi to náhodou někde vykouklo, aby se to schovalo :-) a vrhnula jsem se na lepení.

No, kdybych věděla, co to bude za piplačku, asi bych se na to vykašlala... Napřed jsem si objednala 1000 plátků a bláhově jsem si myslela, že to bude stačit. Protože jsem lepila každý zvlášť a ještě tak, aby se to překrývalo, tak jsem skončila asi v půlce a lístky nikde. Tak jsem teda doobjednala další a když jsem objednávala potřetí, totálně jsem vykoupila e-shop :-) No a pár večerů doma jsem trávila vleže nebo v různých polohách, natahovala brnící nohy, ale když už jsem si to vymyslela, v půlce toho přece nenechám, ne?


No a samozřejmě naše potvora chlupatá si myslela, že vyrobená deka je pro její veličenstvo a v nestřežené chvíli si tam honem zalehla. Sice byla nenápadná, posunovala se pomaloučku, ale jak byla blízko, hupla tam a chrněla. Samozřejmě jí to neprošlo a tak pak otráveně přelehla na pelech a bylo po ptákách.


A tohle je už výsledná fotka z ateliéru, Terezka pěkně zapózovala a deka má teda ohromný úspěch, fotíme na ní hodně, vypadá to krásně a můžu říct, že to za tu piplačku stálo.


Ještě teda celkový počet okvětních plátků, skončila jsem na čísle 2600 kusů. Zní to hrozně, kdybych to věděla předem, asi bych nic nelepila, když si představím to lepení lístku za lístkem, vypadá to strašně, ale celkem to šlo rychle a výsledek za to stál :-)

Další mišmaš

Obdivuju ty, co píšou denně a sáhodlouhé články... Já po návratu z práce nemám nejmenší chuť sednout k počítači a něco plodit. Možná, až se přádně ojaří, začne být víc věcí venku k focení a člověka to donutí pak i něco stvořit. V práci kolikrát času ani není, lidi se courají pořád a jak něco začnu a desetkrát od toho vstanu, tak už nit nenavážu a končím. Holt trpělivost není zrovna moje silná stránka :-)

Zrovna včera jsem fotila kluka na pasovku a jak promluvil anglicky, krve by se ve mně nedořezal :-) Naštěstí uměl i česky a snažil se i česky mluvit, což oceňuju, protože já se taky v cizině snažím mluvit pokud možno jazykem té země, ve které zrovna jsem a pokud jím nevládnu, nastoupí angličtina a v potu tváře tvořím někdy i celé věty :-)

Taky mi k tréninku angličtiny strašně moc pomáhá moje nakupování přes Ebay, protože tam se jinak velice nedomluvím a tak oprašuju znalosti a lovím v paměti slovíčka. Někdy je to těžké, patřím ještě k generaci, která se učila rusky, zajímavé, že ruské slovíčko nebo říkanka mi vyskočí snáz, než angličtina :-) Tu jsem se učila jen rok a pak na střední němčinu. Nebylo to dobrovolně, taky tomu můj vztah k němčině odpovídá. Takže coby samouk a pak rok soukromě jsem dopilovávala angličtinu a pořád se odhodlávám začít se učit pořádně, ale skutek utek. Když je potřeba, domluvím se, ale spíš mám jako spousta lidí blok a stydím se mluvit, co když něco řeknu špatně a budou se mi smát? Zajímavé, že v italštině tento blok není a mluvím i když vím, že to gramaticky není správné... Asi je to i tím, že Italové jsou víc v klidu, prostě volare cantare, jak já říkám a mě to baví.

Na Ebay jsem poznala už spoustu lidí, kteří třeba sami, nebo s rodiči emigrovali do Ameriky, nebo do Kanady a osudy jsou to všelijaké. Třeba jsem si dopisovala s holkou z Kanady, která měla jméno Lenka a když jsem se jí ptala, odkud je, tak mi napsala, že rodiče emigrovali, pocházeli z Brna, ale ona už češtinu moc neovládá, takže jsem stejně trénovala angličtinu. Pak další, Rima, která pochází z Litvy, taky s manželem žijí v Kanadě, s tou jsme se shodly, že život v Americe není zrovna podle našeho gusta, nebudu tady rozebírat Amíky, prostě žít bych tam nemohla. No a tohle právě upletla Rima a já se jen těším, až v tom budu fotit miminka... Je to nádhera a k tomu ještě zelená :-)


Chápu, že v některých evropských zemích byla a je situace všelijaká, chápu i to, že někdo opustí svou vlast a vydá se za lepším životem, ale já jsem tu prostě spokojená, ne nadšená vším, co se tu děje, ale už mám asi věk, kdy bych neměnila a nezvykala si na novou zemi, mentalitu, jazyk.

Ale díky panu Googlovi se mi komunikuje líp, sice občas ty krkolomné překlady typu "Drahoušek zákazník" stojí za to, ale aspoň se ujistím, že to, co chápu, chápu správně. Takže hurá do učení, ať neumřeme blbí a nedopadneme jako Francouzi, kteří mají jen to své bla blo blu a konec :-)