Svatební sobota

Svatba Ivy a Honzy 14.8. se vydařila nadmíru a musím říct, že i když mě skolil bacil, tak jsem si to užila a nebyla jsem sama. Počasí jsem samozřejmě měla objednané pěkné, to vyšlo, horko bylo pořádné, ale co, hlavně, že nepršelo.



Pavlíka mi přivezli po odpoledním focení a konečně jsme si spolu pořádně zatrsali. A to díky bezvadné kapele LOS PLAYBOYS, která hrála parádně celou dobu. Už dlouho jsem nezažila kapelu, která by se u toho hraní i sama bavila. Takže kdo jste tady poblíž a plánujete nějakou oslavu, neváhejte a zkuste :-) Byli super a nejen proto, že zahráli i moje oblíbené španělské kousky, ale opravdu se nedalo jen tak sedět a netančit. Taky hlavně na sérii Káji Gotta se rozpohybovaly kyčle všech svatebčanů :-) Holt některé kousky nestárnou...
Teď už jen doupravit fotky a bude hotovo. Už mi zbývá jen část, tak doufám, že do čtvrtka bude všechno hotové a že to v pořádku před dovolenou předám :-)

Hřibová smršť 2

V úterý a ve čtvrtek končívám o hodinu dřív, než v jiné dny a tak jsme se rozhodli, že si vyhradíme jeden den a budeme chodit na větší procházky, někam do lesa, kolikrát stačí, když se popojede autem 10-15 minut a jsme v lese. Buď jsou tam pěkné cesty, nebo i cyklostezky a dá se krásně projít, pokochat se, užít si to...
Včera jsme jeli na Lukov a procházka to byla krásná, pěkně jsme si pochodili, poseděli na pařezu, výhled úžasný, co víc ještě chtít...


Už vím, hřiby... Hned vedle cesty rostla velká bedla, tak to nešlo ji nevzít :-) Poseděli jsme si u studánky, užili si to krásné ticho a já jsem vyhlížela další bedly.


Nakonec se nám jich podařilo nasbírat 20 a ještě po návratu domů Pavlík půlku usmažil na kmínu a dneska budu obalovat zbytek a bude mňamka :-)


V sobotu fotím svatbu kousek od Lukova, tak to vidím na koš sebou a předem se omlouvám novomanželům, jestli se jim při focení ztratím někde v lese :-)))

Hřibová smršť 1

V neděli jsme vyrazili na procházku. Pavlík si teda bláhově myslel, že na procházku, ale mně bylo jasné, že jdeme na hřiby. Abych dostála pověsti žen - sběraček, tak jsem občas uskočila do lesa a jak jsem našla první hřib, bylo vystaráno. Procházky lesem jsou příjemné, Endža se vyběhá, my si vyčistíme hlavy, příjemně se unavíme a když ještě najdeme hřiby, tak to je takový bonus :-)



A málem bych zapomněla na oběd, na který jsme se stavili cestou na hřiby... U jednoho hotýlku jsme přibrzdili na jídlo a pobíhala tam kočka, spíš odrostlejší kotě a Endža ji tak opatrně očichávala, jestli něco bude, nebo ne a protože kotě si s ní hrát nechtělo, jen leželo, Endža po chvilce ztratila zájem. Kuchařky z kuchyně si to fotily, chlámaly se, že Endža neútočí, že tam kolem kočky chodí a je v pohodě. No jo, náš Kraken ukrutný :-)

Jsme zpátky...

Po delší odmlce se zase vracíme k občasnému psaní našeho blogu. Červen utekl ani nevím jak a červenec jakbysmet.

K narozeninám jsem od Pavlíka dostala nádhernou kytku ze slunečnic. Cestou do práce jezdím kolem pole se slunečnicema a vždycky se kochám, tak Pavlík nelenil a kytka byla jasná... Děkuju :-) Udělala mi velkou radost.


Endžinka má novou kamarádku, jmenuje se Giulie a strašně ráda Endžince okousává uši :-) A jiné... Nedávno jsme byli i s jejíma pánečkama Vlaďkou, Martinem a panem Adamem (to je jejich syn a protože si dlouho nemohl zvyknou na tykání, říkáme mu pan Adam) plavat v lomu a voda byla krásně čistá, průzračná. Endža i Giuli plavaly jak o závod, my jsme se v té studené vodě jen lehce smočili a bylo to bezva. Cesta k lomu sice všelijaká, ale stálo to za to.


No a takovou krásnou kamínkovou Endžinku nám Giuliáci (vysvětlím později) přivezli z dovolené v Chorvatsku. Vlastnoručně nasbírané, slepené, prostě když si někdo veze na dovolenou i tavnou pistol, no nevím, jak to nazvat :-))) Ale udělalo nám to velkou radost, děkujeme :-) A jeden nikdy neví, kdy se co může hodit... Takže Pavliku pozor, odteďka sebou vezeme daleko víc věcí :-)


No a Giuliáci proto, protože je to jednodušší, než je všechny vyjmenovat a taky proto, že co bydlím s Pavlíkem, tak jsem si sousedy začala pojmenovávat podle psů, když o nich pak mluvím, nevzpomenu si na jméno, ale podle psů je rozlišuju. Takže paní, co má psa jménem Bart, je paní Bártová, no a Vlaďka s Martinem mají Giulii, takže jsou Giuliáci :-) Teď, po těch skoro čtyřech letech je pravda, že už si pamatuju i některé jménem, ale už jsem si na to zvykla :-)

A na závěr jedna písnička pro Giulii, sice se to píše jinak, ale vyslovuje stejně :-)

Konec rytířů v Čechách

V sobotu jsme byli pozvaní na oslavu Johnyho 5. narozenin. Protože rytíři už tak nějak vymřeli, pozvala si Verča aspoň jednoho šermíře, aby bylo veselo. Johny se převlékl za toreadora a byl celý nadšený, že si může pozkoušet opravdický kord a taky dostal jeden bambusový, aby měl s čím bojovat.



No a takový krásný dort nám zase šikovná paní cukrářka upekla, s Johnyho oblíbeným Bleskem a byl výborný :-)

Propršené stonání

Minulý týden mě trošku zazlobilo zdraví a po jednom dni v nemocnici jsem měla nařízených 48 hodin v klidu a pak pár dní odpočívat. Ono se to řekne, 48 hodin v klidu... Ale já prostě nevydržím jen tak ležet a nic nedělat. Pavlík mě sice nenechal nic dělat a staral se o mě, ale když to se nedá vydržet. Možná dobře, že tak vyšlo i počasí, jinak by mě to asi táhlo ven. Ale myslím, že teď už by stačilo, že by mi chvilka na sluníčku bodla a tak vyhlížím, kdy už začne svítit.


Zabavit se člověk nějak i zabaví, ale představa dlouhého týdne před sebou, to je něco :-) Naštěstí jsem se předzásobila čtením a tak to utíká celkem hezky. Taky jsem si objednala nějaké věci na dělání náušnic a podobných věcí, tak jen doufám, že to dovezou brzy, ať můžu tvořit, dokud na to mám čas a klid :-)

Nedělní výlet do ZOO

Konečně jsme si udělali čas na výlet do ZOO. Pořád jsme si to jen plánovali, ale nějak na to nebyl čas. Pokud teda nepočítám náš výlet do noční Zoo, tak tři roky nazpátek, kdy jsme se tam dostali stejně moc pozdě a brzy jsme to museli otočit, nebo naše svatební focení v parku a v tropické hale Yucatan, kdy jsme toho stejně moc z Lešné neviděli...

Možná by se našla vhodnější doba na takovýto výlet, než byla tahle neděle, ale pokud se něco bude donekonečna odkládat, už pak třeba nemusí být příležitost nikdy... Ať už nám všechny možné okolnosti přály jakkoliv, na Lešnou jsem se moc těšila a myslím, že jsme si to oba užili.

Musím říct, že Zlínská Zoo je čím dál tím krásnější, že od dob, kdy jsme my dva jako malí chodili do Zoo uplynulo už spousta let :-) a spousta změn.

Počasí malinko zlobilo a tak jsme si Lešnou užívali za občasného mírného deštíku. Na procházku to nevadilo, při focení to nebylo ideální, ale zase jsme si to chtěli užít, kochat se a fotili jsme jen sem tam. Třeba pár fotek v pavilonu opic, kdy jedna opička byla hodně kamarádská a s Pavlíkem si chtěla podat ruku :-) přes sklo.


U slonů jsme se zase trefili na svačinku, kdy jim ošetřovatelé vysypali několik beden jablek a my jsme jen sledovali, jak rychle dokážou nasát jabko do chobotu a vystřelit si ho do pusy. To byl fofr teda.


Taky někteří sloni za úplatek udělají cokoliv a panáčkovali a předváděli se, aby dostali pamlsek.


Taky jsem poprvé viděla, jak jinak se ještě dá použít vapka. Třeba k umývání slonů :-) Těm se to líbilo, obzvlášť, když pak dostali za odměnu zase nějakou dobrotu. Na vedlejší fotce je vidět, jak Pavlíkovi chtěl sup sežrat tkaničku, potom i nohu, ale Pavlík se nedal :-)


Při průchodu voliérou jsme stejně neodolali a zkusili si zapózovat, jestli to projde a prošlo :-) Pavlík supa zkoušel ještě pohladit, ale taktak stihnul uhnout, ještě, že má tak dobrý postřeh.


U klokanů byl klid, všichni odpočívali, až na bílé mládě, které poskakovalo jak zběsilé a nedalo se pomalu vyfotit :-) Taky na klokana moc nevypadalo, spíš to bylo jako krysa s dlouhýma nohama, ale bylo roztomilé.


Když jsme pozorovali opičky, tak spousta pohybů bylo podobných těm lidským, prostě podoba velká :-) A hlavně při průchodu voliérou s papouškama jsme si dávali velký pozor, aby na nás nehodili bobek, sice to prý znamená štěstí, ale za každou cenu si ho vynucovat nemusím :-)


Takže krásně strávených pár hodin bylo vhod, myslela jsem, že to zvládneme projít rychleji, ale když člověk nikam nespěchá, proč se honit? Doufám jen, že další návštěva ZOO bude dřív, než za další tři roky :-)