Výlet do Prahy - Muzikál Carmen

V sobotu dopoledne, po návštěve Motýlího domu jsme se vydali na cestu do Prahy, kde jsme měli na odpoledne naplánovanou návštěvu Restaurace da Emanuel, proč, to asi nemusím vysvětlovat, prostě Itálii mám moc ráda, italská kuchyně je výborná a vaření s Italem sledujeme pravidelně a vyvařujeme si podle něj samé dobroty, hlavně mořské potvůrky.

Takže jsme se tam vydali a musím říct, že obsluha příjemná, usměvavá, vypadali celkem, že je to i baví, což u nás není často pravidlem a jídlo bylo skvělé. Na závěr ještě Emanuele dorazil i s celou rodinou, tak to bylo příjemné, že jsme ho tam i potkali. Když vešel, usmál se na nás, pozdravil, žádný namyšlený šéf restaurace, ale příjemný člověk. Doufám, že se tam zase někdy vrátíme a že si dáme zase něco moc dobrého a uděláme si takový malý výlet za výbornou italskou kuchyní.


Potom jsme se honem šli převlíknout a hurá na muzikál. Protože mě Pavlík dobře zná, vybral Carmen, což je hodně blízko mému naturelu :-) Prostě mám ráda temperamentní hudbu, jiná volba ani snad nešla...

Obsazení nám vyšlo úžasně, Lucie Bílá jako Carmen, Dasha jako Katarina, můj oblíbený Jiří Korn, no a v neposlední řadě Hanka Křížková jako Vědma, ta byla úžasná, při jejím zpěvu mi naskočila husí kůže, to je prostě hlas, silný, který není tuctový a nezapadne mezi stovky dalších, jako se to stává spoustě jiných... Lucii Bílé role Carmen sedla jako pověstná prdel na hrnec, no, zážitek to byl úžasný. Celý muzikál byl krásně připravený, zpracovaný, scéna taky neměla chybu, takže jsme byli oba moc spokojení.


Samozřejmě jsme se na Carmen připravili a sladili, i co se týká oblečení. Chápu, že někdo jde prostě na muzikál a dá si rifle a triko, neřeší, ale přece jen prostory Hudebního divadla Karlín si myslím zaslouží aspoň trošku lepší oblečení, do kina ať si jde každý jak chce... Takže já jsem měla nachystanou červenou košili a sukni a Pavlíkovi jsme ještě den před naším výletem honem letěli koupit taky červenou košili do obleku, aby nám to spolu ladilo (jak jinak :-) že jo) a ve výsledku mu to teda moc slušelo :-) Zase tolik příležitostí, kdy by si mohl obléknout sako nemáme, tak jsem byla ráda, že se mohl vyfešákovat, občas i do práce musí mít oblek, takže košile se mu do budoucna neztratí. Jak jen to ti chlapi dělají, že jim ty obleky tak strašně sluší? :-)

P.S. Děkuju za nádherný víkend, Pavlíku mio :-)

Výlet do Prahy - Zastávka v Žírovicích

Už na Valentýna, když jsme byli na karnevalu v Benátkách, jsem od Pavlíka dostala krásný dárek. Naplánoval nám úžasný víkend. Kdysi jsme spolu viděli v televizi reportáž o Motýlím domě. Tak nějak jsem přemýšlela, že bysme si tam mohli udělat výlet, ale protože je to až u Františkových Lázní a to je ze Zlína celkem kus, cca 500 km, tak jsem čekala na příležitost, až se bude rýsovat někdy Praha, že bysme to spojili. Pavlík mě ale předběhnul a celé si to pěkně vymyslel. Teď jsme to jen spolu dotáhli, protože toho bylo celkem hodně.

Napřed jsme v pátek dorazili do Žírovic, tam jsme se ubytovali a na sobotu jsme se těšili do Motýlího domu, oba dva foťáky nachystané na tu krásu, že jsme ani dospat nemohli :-)



Motýlí dům byl celkem malý, v sobotu hned po otevření tam ani nebylo moc lidí, až na pár neměckých turistů a my jsme tam nakonec stejně strávili asi hodinku, protože motýli nám moc neposeděli, aspoň někteří a my se snažili ulovit nějaký hezký snímek. Paní dole u vstupu si s náma pak ještě popovídala, poznala, že nejsme místní, že by náš spisovný moravský přízvuk? :-) A ještě nás poprosila, jestli bysme jí neposlali na mail fotku modrého motýla, kterého se nikomu moc nedaří nějak vyfotit s roztaženými křídly, protože pořád poletuje a neposedí. Pavlíkovi se naštěstí povedlo, takže uvidíme, třeba to bude i na pohledech :-)

Všehochuť z minulého týdne

Protože to nějak flákáme :-) a neděláme zápisy denně, tak dneska bude taková všehochuť, co se stalo.

Při pravidelných návštěvách našich drahých Hurikánek se toho většinou děje až až, ale kolikrát si (ano, kovářova kobyla...) uvědomím, že mě ani nenapadlo vzít foťák a fotit... Asi toho mám z práce dost :-) a proto často fotí Pavlík. Tady se mu povedly spousty krásných záběrů, jak si holky hrály s bublifukama, do toho Endža lítala, chytala bubliny a bylo veselo. Musím říct, že holkám se povedly větší bubliny, než mně, ale to bude tím, že mi vybublaly ty nejhezčí a co já už pak, ne? :-)


Po nějaké době začaly holky vymýšlet, čím se zabaví a Terezka lítala s provázkem, co jsme s ním měli zamotanou branku, aby se neotevírala a prý je to had. Tak jsem si vzpomněla na svá dětská léta :-) a skočila jsem domů pro stuhu, které nám ze svatby zůstalo hodně a uvázala jsem to Terezce a Barborce na klacík s tím, ať nám zabaletí. No, na spartakiádě by trhly úspěch velký :-) A zabavily se s tím hodně a na příště už budu mít stuhu nachystanou předem a ještě jim k tomu pustíme třeba jejich oblíbeného Guru. Už teď se těším na ty jejich kreace :-)


V neděli odpoledne se přihnalo trošku horší počasí a když jsem pak vyběhla ven, tak jsme zírala, co že to napadlo. Jen abych uvedla velikost narcisek na pravou míru, jsou to nějaké zabloudilé kytky, objevily se nám v trávníku a jsou pidi přízemní, takže kroupy, nebo co že to vlastně napadlo, byly fakt veliké.


O něco později nám známí přinesli dáreček pro Endžu, kytku z buvolí kůže, přijeli z výstavy, kde byli se svým pejskem a na Endžinku nezapomněli. Endža se na kytku samozřejmě vrhla a za chvilku už z ní zůstal jen dlouhý stonek a spokojený pes :-)


A ještě jedna starší fotka, z března, kdy měl Pavlův taťka narozeniny a my mu vymýšleli dort a šikovná paní cukrářka z Luhačovic ho udělala přesně podle našeho přání a byl výborný a hlavně se nám povedlo parádní překvápko. Pro houbaře co jiného, ne? I podoba byla věrná, takže dárek se nám vyvedl a už plánuju další dorty, protože v květnu nás čekají dvě oslavy a tyhle dorty jsou prostě originální a hlavně mňam :-)

Doktor od jezera hrochů

Tak jsme se zase jednou vypravili do kina. Na české komedie chodím ráda, po Ženách v pokušení jsem čekala velkou legraci a taky trochu té africké divočiny :-) a nakonec to až zase tak velká sláva nebyla. Ne, že by to byla nuda, ale čekala jsem víc. Z africké divočiny jsme viděli akorát to, že hlavní hrdina tam doletěl, uříznul si prdel a letěl domů... Toť vše.



Prostě pokud chceme vidět něco málo z krás světa, tak si radši zase zajedeme do Brna na Jirku Kolbabu. Minulé úterý měl besedu na téma Havajské ostrovy a to bylo něco... Krásné povídání, ještě krásnější fotky a člověk by ho vydržel poslouchat půl dne :-) Vždycky po skončení je malá soutež o pár cen od sponzorů a některé otázky jsou z toho, co zaznělo, jiné víc zaměřené na znalosti světa a občas i prostě o to, kdo se trefí odhadem nejblíž. Pavlík má teda znalosti velké, cestování ho baví a má přehled, já už teda menší a v úterý jsme vyhráli tašku vitamínů (no, plná nebyla, ale výhra se cení), protože Pavlík jako jediný věděl správnou odpověď :-)
Příští úterý je poslední beseda, kde bude i slosování vstupenek o ceny, takže uvidíme, jestli na nás padne štěstí s nějakou maličkostí třeba. Pak bude zase pár měsíců pauza, no a hurá zase do Brna.

Předtím nás ještě ve Zlíně čeká festival Neznámá země a tam mě Pavlík poprvé vzal před třemi roky, zrovna, když jsme se seznámili a byli jsme spolu teprve krátce, takže to má pro mě takový zvláštní význam :-) No, občas i ve Zlíně máme něco zajímavého a nemusíme za tím vyjízdět někám dál :-)

P.S. Děkuju moc Vlkovi za Belle, od té doby, co jsme jí viděla u něj na blogu, tak na ní těžce ujíždím a dokážu jí poslouchat pořád dokola a někdy při cestě z práce mi jede i půl hodiny v kuse dokola a pořád se mi neoposlouchala :-)

Ženy v pokušení

Na sobotní dopoledne jsme si naplánovali kino, vybrali jsme si celkem dobrý čas, v 11:00 jsem nepředpokládala kino plné omladiny, co chroupe popcorn a bylo to přesně tak. V sále nás bylo 10 a film byl bezva.



Po delší době zase jeden hezký český film, u kterého jsme nezívali nudou, ale bavili jsme se. Prostě Ženy v pokušení se povedly víc, než Muži v říji :-) Eliška Balzerová jako živočišná a života si užívající matka byla jedinečná a film se nevlekl, jako se občas podaří, ale ty dvě hodinky utekly tak rychle, že mě to až překvapilo.
Na závěr filmu, kdy už to vypadalo na poslední scénu, najendou plátno zhaslo, bylo ticho a tma. A nic. Tak jsme čekali, co bude, říkali jsme si, jestli ti, co promítají, nemají nějakou čurpauzu nebo co :-) až jsme uslyšeli ze tmy od dveří nadávky a že něco vypadlo... Až po chvíli nám teda zahlásili, že to jako hned pojede a za chvilinku to naskočilo, pár minut filmu a byl konec.
Takže, kdo se chcete zasmát, užít si pěkný film, doporučujeme!

Ve čtvrtek větrno, na Mladcové uragán...

Ve čtvrtek mě moji drazí uragáni z Vizovic vyzvedli už v práci a vzali mě domů. Pavlík je od neděle na veletrhu v Amsterdamu a tak jsem ubohá sirota :-) Naštěstí se už v sobotu vrací a aspoň mi nebude takové smutno.

Samozřejmě Endža trpí taky, páneček fuč, já celý den v práci, tak aspoň ranní a večerní procházky si užívá. Po jedné procházce, ráno, si zalehla na sluníčko a nahřívala se. To, že je už kolem sedmé ráno sluníčko, je moc příjemné, konečně se člověk může náhřát, užít si pěkné počasí. Na místě zrušeného záhonku nám vyrašilo pár cibulovin, tak místo zatím neexistující trávy máme opět květinový záhon :-)


Taky jsem zjistila, že nám doma kvete vánoční kaktus a taky můj oblíbený Kulkas :-) aneb Zamioculcas. Tak třeba už kytky nebudu likvidovat, ale bude se jim i dařit, kdoví :-) Pečlivě je rosím, takže u nás mají asi pocit, že jsou v pralese a proto se jim tak daří :-)


No a Terezka s Barborkou u nás řádily jak černá ruka, samozřejmě, že do baráku se jim moc nechtělo, když bylo venku tak krásně, radši by na trampošku, ale tu k jejich velkému zklamání zatím nemáme. Ale hádám, že v brzké době ji vytáhneme a poskládáme, ať se můžou vyřádit a my s Míšou si dáme kafíčko na vzduchu a budeme si užívat toho nádherného jara.

Když mě popadne amok...

je potřeba toho rychle využít, protože to obvykle netrvá dlouho a občas se překonám a tvořím velké věci :-)

Jako třeba tuhle deku. Vloni jsem si podobnou koupila přes Ebay za hříšné peníze a i když je krásná, tak rozměrově nic moc, asi jen metr krát metr. No a to je tak akorát na miminka. Jenže pořád po mně někdo chtěl na ní vyfotit, třeba těhulky, nebo portréty a tak jsem se naštvala, nakoupila tyčinky do tavné pistole a umělé okvětní plátky růží a hurá na to. Doma jsem našla fleecovou deku, podobné barvy jako ty plátky růží, to kdyby mi to náhodou někde vykouklo, aby se to schovalo :-) a vrhnula jsem se na lepení.

No, kdybych věděla, co to bude za piplačku, asi bych se na to vykašlala... Napřed jsem si objednala 1000 plátků a bláhově jsem si myslela, že to bude stačit. Protože jsem lepila každý zvlášť a ještě tak, aby se to překrývalo, tak jsem skončila asi v půlce a lístky nikde. Tak jsem teda doobjednala další a když jsem objednávala potřetí, totálně jsem vykoupila e-shop :-) No a pár večerů doma jsem trávila vleže nebo v různých polohách, natahovala brnící nohy, ale když už jsem si to vymyslela, v půlce toho přece nenechám, ne?


No a samozřejmě naše potvora chlupatá si myslela, že vyrobená deka je pro její veličenstvo a v nestřežené chvíli si tam honem zalehla. Sice byla nenápadná, posunovala se pomaloučku, ale jak byla blízko, hupla tam a chrněla. Samozřejmě jí to neprošlo a tak pak otráveně přelehla na pelech a bylo po ptákách.


A tohle je už výsledná fotka z ateliéru, Terezka pěkně zapózovala a deka má teda ohromný úspěch, fotíme na ní hodně, vypadá to krásně a můžu říct, že to za tu piplačku stálo.


Ještě teda celkový počet okvětních plátků, skončila jsem na čísle 2600 kusů. Zní to hrozně, kdybych to věděla předem, asi bych nic nelepila, když si představím to lepení lístku za lístkem, vypadá to strašně, ale celkem to šlo rychle a výsledek za to stál :-)