Krásné Vánoce

Hurá, hurá! Dneska máme oba poslední pracovní den! Po každoročním maratonu se blíží svátky klidu... I když okolo to tak ani omylem nevypadá...
Ale co, dárečky jsou, zásoby taky, takže i kdybysme zapadli sněhem, neumřeme hlady :-)

Všem přejeme krásné Vánoce a když bude chvilka mezi návštěvama příbuzných a přátel, určitě se tady zahlásíme :-)

Jsme zpátky :-)

Od jara se toho stalo hodně, příjemného i nepříjemného a tak nějak nebyla chuť, ani čas psát...
Děkujeme za ohlasy, budeme se snažit zase sem tam něco napsat.

Taky jak bude chvilka, dodáme trošku povídání a fotky z naší dovolené po Egyptě, Izraeli a Jordánsku, bylo to úžasné, jiní lidé, mentalita, způsob života...

Momentálně hlavně já mám v práci žně :-) Tak fotím a upravuju ve dne, v noci a zápisy budou hádám až kolem Vánoc, kdy budeme mít oba volno.

No a aby nechyběla fotka, tak jsem vyštrachala záběr z focení Giulie, kde samozřejmě zapózovala i naše Endža...
Tímto děkujume za adventní kalendář se psími pamlsky pro Endžu triu Vlaďka + Martin + Adam... Ani my dva s Pavlíkem adventní kalendář nemáme, hlavně, že pes se má dobře... :-)

Valašská Senice

Na víkend 20.-22.8. jsme si naplánovali výlet do Valašské Senice. Našla jsem ubytování v soukromí, na samotě, v pátek jsme se sbalili, nachystali dva koše na hřiby, naložili Krakena do auta a vyrazili. Při příjezdu jsme sice trošku zabloudili, ale naštěstí jsme se doptali a kolem půl deváté, skoro potmě, jsme našli penzion, kde jsme měli bydlet.

A takhle nádherně bylo hned po ránu, když šel Pavlík vyvenčit před snídaní Endžu. Ta byla celá blažená z toho běhání po louce, po lese, tolik vůní, které doma nemá :-) A to ještě netušila, jak bude po víkendu zmožená :-)))


A s tak malým košem jsme v sobotu ráno vyrazili na hřiby... Samozřejmě, že nestačil... Ale na pastvinách bylo krásně, počasí vyšlo, co ještě chtít?


Jeden z mnoha úlovků, obr babka, větší, než dlaň, no paráda. Ani košík nám nestačil a Pavlík musel ze svého fungl nového batohu už podruhé obětovat pláštěnku, která je úplně parádní na hřiby. Aspoň já jsem byla toho názoru... No ale když není kam dát hřiby, na co sušit pláštěnku na batoh schovanou, když jde využít daleko účelněji?


Výhledy tam byly nádherné, no a ten klid, ten byl k nezaplacení... Lidí jsme potkali za celý víkend jen pár a užívali jsme si to ticho a klid...


A každý potůček, který byl aspoň trošku přístupný, jsme si prohlídli zblízka, Endža se osvěžila, zchladila a my jsme měli vždycky chvilku přestávku a odpočívali jsme.


V neděli už bylo horko pěkné, poslední výšlap jsme ani už nedokončili a obrátili jsme to zpátky, protože byl hic a Endža už nemohla ani chodit, jen se plazila za náma, sem tam lehla a byla vyřízená. Já jsem si sluníčka užívala, to mi nevadí, čerpala jsem energii na chladnější dny :-)
Endža byla hotová, tak jsme ji osvěžovali, jak to jen šlo a ona to pěkně zvládla. V sobotu večer ovšem byla tak hotová, že po návratu na pokoj lehla a padla a ani se nezvedla na večeři, neměla sil :-)))


Při našich procházkách po lesích jsme se zastavovali na různých odpočívadlech, vždycky tam bylo nějaké pěkné psaní a na jedné zastávce byla Prosba lesa, ta se mi moc líbila, to snad ani nepotřebuje komentář...

Svatební sobota

Svatba Ivy a Honzy 14.8. se vydařila nadmíru a musím říct, že i když mě skolil bacil, tak jsem si to užila a nebyla jsem sama. Počasí jsem samozřejmě měla objednané pěkné, to vyšlo, horko bylo pořádné, ale co, hlavně, že nepršelo.



Pavlíka mi přivezli po odpoledním focení a konečně jsme si spolu pořádně zatrsali. A to díky bezvadné kapele LOS PLAYBOYS, která hrála parádně celou dobu. Už dlouho jsem nezažila kapelu, která by se u toho hraní i sama bavila. Takže kdo jste tady poblíž a plánujete nějakou oslavu, neváhejte a zkuste :-) Byli super a nejen proto, že zahráli i moje oblíbené španělské kousky, ale opravdu se nedalo jen tak sedět a netančit. Taky hlavně na sérii Káji Gotta se rozpohybovaly kyčle všech svatebčanů :-) Holt některé kousky nestárnou...
Teď už jen doupravit fotky a bude hotovo. Už mi zbývá jen část, tak doufám, že do čtvrtka bude všechno hotové a že to v pořádku před dovolenou předám :-)

Hřibová smršť 2

V úterý a ve čtvrtek končívám o hodinu dřív, než v jiné dny a tak jsme se rozhodli, že si vyhradíme jeden den a budeme chodit na větší procházky, někam do lesa, kolikrát stačí, když se popojede autem 10-15 minut a jsme v lese. Buď jsou tam pěkné cesty, nebo i cyklostezky a dá se krásně projít, pokochat se, užít si to...
Včera jsme jeli na Lukov a procházka to byla krásná, pěkně jsme si pochodili, poseděli na pařezu, výhled úžasný, co víc ještě chtít...


Už vím, hřiby... Hned vedle cesty rostla velká bedla, tak to nešlo ji nevzít :-) Poseděli jsme si u studánky, užili si to krásné ticho a já jsem vyhlížela další bedly.


Nakonec se nám jich podařilo nasbírat 20 a ještě po návratu domů Pavlík půlku usmažil na kmínu a dneska budu obalovat zbytek a bude mňamka :-)


V sobotu fotím svatbu kousek od Lukova, tak to vidím na koš sebou a předem se omlouvám novomanželům, jestli se jim při focení ztratím někde v lese :-)))

Hřibová smršť 1

V neděli jsme vyrazili na procházku. Pavlík si teda bláhově myslel, že na procházku, ale mně bylo jasné, že jdeme na hřiby. Abych dostála pověsti žen - sběraček, tak jsem občas uskočila do lesa a jak jsem našla první hřib, bylo vystaráno. Procházky lesem jsou příjemné, Endža se vyběhá, my si vyčistíme hlavy, příjemně se unavíme a když ještě najdeme hřiby, tak to je takový bonus :-)



A málem bych zapomněla na oběd, na který jsme se stavili cestou na hřiby... U jednoho hotýlku jsme přibrzdili na jídlo a pobíhala tam kočka, spíš odrostlejší kotě a Endža ji tak opatrně očichávala, jestli něco bude, nebo ne a protože kotě si s ní hrát nechtělo, jen leželo, Endža po chvilce ztratila zájem. Kuchařky z kuchyně si to fotily, chlámaly se, že Endža neútočí, že tam kolem kočky chodí a je v pohodě. No jo, náš Kraken ukrutný :-)

Jsme zpátky...

Po delší odmlce se zase vracíme k občasnému psaní našeho blogu. Červen utekl ani nevím jak a červenec jakbysmet.

K narozeninám jsem od Pavlíka dostala nádhernou kytku ze slunečnic. Cestou do práce jezdím kolem pole se slunečnicema a vždycky se kochám, tak Pavlík nelenil a kytka byla jasná... Děkuju :-) Udělala mi velkou radost.


Endžinka má novou kamarádku, jmenuje se Giulie a strašně ráda Endžince okousává uši :-) A jiné... Nedávno jsme byli i s jejíma pánečkama Vlaďkou, Martinem a panem Adamem (to je jejich syn a protože si dlouho nemohl zvyknou na tykání, říkáme mu pan Adam) plavat v lomu a voda byla krásně čistá, průzračná. Endža i Giuli plavaly jak o závod, my jsme se v té studené vodě jen lehce smočili a bylo to bezva. Cesta k lomu sice všelijaká, ale stálo to za to.


No a takovou krásnou kamínkovou Endžinku nám Giuliáci (vysvětlím později) přivezli z dovolené v Chorvatsku. Vlastnoručně nasbírané, slepené, prostě když si někdo veze na dovolenou i tavnou pistol, no nevím, jak to nazvat :-))) Ale udělalo nám to velkou radost, děkujeme :-) A jeden nikdy neví, kdy se co může hodit... Takže Pavliku pozor, odteďka sebou vezeme daleko víc věcí :-)


No a Giuliáci proto, protože je to jednodušší, než je všechny vyjmenovat a taky proto, že co bydlím s Pavlíkem, tak jsem si sousedy začala pojmenovávat podle psů, když o nich pak mluvím, nevzpomenu si na jméno, ale podle psů je rozlišuju. Takže paní, co má psa jménem Bart, je paní Bártová, no a Vlaďka s Martinem mají Giulii, takže jsou Giuliáci :-) Teď, po těch skoro čtyřech letech je pravda, že už si pamatuju i některé jménem, ale už jsem si na to zvykla :-)

A na závěr jedna písnička pro Giulii, sice se to píše jinak, ale vyslovuje stejně :-)

Konec rytířů v Čechách

V sobotu jsme byli pozvaní na oslavu Johnyho 5. narozenin. Protože rytíři už tak nějak vymřeli, pozvala si Verča aspoň jednoho šermíře, aby bylo veselo. Johny se převlékl za toreadora a byl celý nadšený, že si může pozkoušet opravdický kord a taky dostal jeden bambusový, aby měl s čím bojovat.



No a takový krásný dort nám zase šikovná paní cukrářka upekla, s Johnyho oblíbeným Bleskem a byl výborný :-)

Propršené stonání

Minulý týden mě trošku zazlobilo zdraví a po jednom dni v nemocnici jsem měla nařízených 48 hodin v klidu a pak pár dní odpočívat. Ono se to řekne, 48 hodin v klidu... Ale já prostě nevydržím jen tak ležet a nic nedělat. Pavlík mě sice nenechal nic dělat a staral se o mě, ale když to se nedá vydržet. Možná dobře, že tak vyšlo i počasí, jinak by mě to asi táhlo ven. Ale myslím, že teď už by stačilo, že by mi chvilka na sluníčku bodla a tak vyhlížím, kdy už začne svítit.


Zabavit se člověk nějak i zabaví, ale představa dlouhého týdne před sebou, to je něco :-) Naštěstí jsem se předzásobila čtením a tak to utíká celkem hezky. Taky jsem si objednala nějaké věci na dělání náušnic a podobných věcí, tak jen doufám, že to dovezou brzy, ať můžu tvořit, dokud na to mám čas a klid :-)

Nedělní výlet do ZOO

Konečně jsme si udělali čas na výlet do ZOO. Pořád jsme si to jen plánovali, ale nějak na to nebyl čas. Pokud teda nepočítám náš výlet do noční Zoo, tak tři roky nazpátek, kdy jsme se tam dostali stejně moc pozdě a brzy jsme to museli otočit, nebo naše svatební focení v parku a v tropické hale Yucatan, kdy jsme toho stejně moc z Lešné neviděli...

Možná by se našla vhodnější doba na takovýto výlet, než byla tahle neděle, ale pokud se něco bude donekonečna odkládat, už pak třeba nemusí být příležitost nikdy... Ať už nám všechny možné okolnosti přály jakkoliv, na Lešnou jsem se moc těšila a myslím, že jsme si to oba užili.

Musím říct, že Zlínská Zoo je čím dál tím krásnější, že od dob, kdy jsme my dva jako malí chodili do Zoo uplynulo už spousta let :-) a spousta změn.

Počasí malinko zlobilo a tak jsme si Lešnou užívali za občasného mírného deštíku. Na procházku to nevadilo, při focení to nebylo ideální, ale zase jsme si to chtěli užít, kochat se a fotili jsme jen sem tam. Třeba pár fotek v pavilonu opic, kdy jedna opička byla hodně kamarádská a s Pavlíkem si chtěla podat ruku :-) přes sklo.


U slonů jsme se zase trefili na svačinku, kdy jim ošetřovatelé vysypali několik beden jablek a my jsme jen sledovali, jak rychle dokážou nasát jabko do chobotu a vystřelit si ho do pusy. To byl fofr teda.


Taky někteří sloni za úplatek udělají cokoliv a panáčkovali a předváděli se, aby dostali pamlsek.


Taky jsem poprvé viděla, jak jinak se ještě dá použít vapka. Třeba k umývání slonů :-) Těm se to líbilo, obzvlášť, když pak dostali za odměnu zase nějakou dobrotu. Na vedlejší fotce je vidět, jak Pavlíkovi chtěl sup sežrat tkaničku, potom i nohu, ale Pavlík se nedal :-)


Při průchodu voliérou jsme stejně neodolali a zkusili si zapózovat, jestli to projde a prošlo :-) Pavlík supa zkoušel ještě pohladit, ale taktak stihnul uhnout, ještě, že má tak dobrý postřeh.


U klokanů byl klid, všichni odpočívali, až na bílé mládě, které poskakovalo jak zběsilé a nedalo se pomalu vyfotit :-) Taky na klokana moc nevypadalo, spíš to bylo jako krysa s dlouhýma nohama, ale bylo roztomilé.


Když jsme pozorovali opičky, tak spousta pohybů bylo podobných těm lidským, prostě podoba velká :-) A hlavně při průchodu voliérou s papouškama jsme si dávali velký pozor, aby na nás nehodili bobek, sice to prý znamená štěstí, ale za každou cenu si ho vynucovat nemusím :-)


Takže krásně strávených pár hodin bylo vhod, myslela jsem, že to zvládneme projít rychleji, ale když člověk nikam nespěchá, proč se honit? Doufám jen, že další návštěva ZOO bude dřív, než za další tři roky :-)

Souboj Titánů

Na neděli jsme měli naplánované kino. Na Souboj Titánů jsme se těšili oba, protože ten z roku 1981 máme oba v paměti a je to prostě klasika. Některé triky možná působí zastarale, na dnešní dobu, ale já si ještě pamatuju, jak jsem na ten původní film šla do kina a jaká to byla bomba :-) Taky řeckou mytologii mám ráda a tak jsem čekala něco "echt". Navíc ve 3D. Nevím, možná není fér srovnávat původní film a remake, pokud má člověk něco zažitého určitým způsobem, težko se mu pak trefit do vkusu podruhé. Hlavně děj byl hodně rozdílný, snad jediná podobnost byla plechová sova, která měla v původním filmu větší prostor a v dnešní, předěláné verzi na ni byla jen narážka. Taky v původním filmu Perseus bojoval o Andromedu a v novém filmu Andromeda ostrouhala.

O 3D stránce se ani snad mluvit nedá, nejvíc 3D byly asi titulky. Nebo taky ukázky z Garfielda, které byly předtím... Myslím, že kdybych neměla 3D brýle, viděla bych to stejně rozmazaně, jako bez nich.



Takže pro mě to bylo trochu zklamání, myslím, že kdyby tam místo té tuny akčnosti a těžko uvěřitelných bojových scén bylo trochu víc děje, nebylo by to na škodu. Prostě mi to přišlo plytké.

No, možná, že nový 3D Shrek, který má být od léta v kinech, bude větší zábava :-)

A zase tu máme čtvrtek neboli Uragány

Dneska už bylo krásně letně. Endžinka má fungl nový sestřih, aby jí nebylo horko a je celá takový měkká, sametová... Vypadá jako štěňátko :-) Stříháme ji každý rok a vždycky si všichni myslí, že snad máme nového psa a co že je to za štěně :-) Prostě je taková krásná, plyšová...


Taky Terezka s Barunkou se na ni vrhly a hladily ji, ale trampoška je trampoška a holky neunávně řádily a skákaly a jednoho po druhém nás dospěláky lákaly, ať si s nima zablbneme. Samozřejmě, že to nejlíp vychytal Pavlík, je zajímavé, že se mnou a s Míšou cvičí a divočí, ale s ním? Buď se hraje na nemocnici, kdy Pavlík jen leží a ony ho opečovávají, nebo Pavlík leží a ony lítají v trampošce kolem něj. Taky nám holky vystřihly "Orientační sestavu" (rozuměj orientální), protože Terezka začala chodit do břišních tanců a užívá si to.

Když bylo tak krásně, tak mě napadlo, že bysme si mohli opéct a všichni byli pro a tak jsme nachystali párečky, oheň a hurá opékat. Stejně nejlepší je opečený chleba, pěkně načerno, nemám pravdu? :-)


No a Pavlík si nahodil triko, které jsem mu koupila v Chorvatsku, kde jsme byli skoro přesně před třemi lety na prodloužený pracovní víkend, Pavlík s kolegou Jirkou tam v sobotu pracovali a já s Jirkovou manželkou Majkou, jsme si užívaly sluníčka. Pamatuju si, když jsem mu triko vybírala, tak jsem přemýšlela nad velikostí, slečna prodavačka se mě anglicky ptala, jestli je to pro kluka, nebo pro holku. Tak jsme řekla, že pro kluka a na její další otázku, jak je starý, jsem jí odpověděla, že 32. Asi čekala, že řeknu třeba sedm, nebo devět... :-) No, usmála se, natiskla triko a bylo hotovo :-) Prostě pro mě je Pavlík "boy" a basta :-)

Tulipánová záplava

V úterý mě zase Pavlík překvapil. V práci jsem nebyla a když jsem v poledne dorazila domů od kadeřnice, čekal mě v kuchyni lísteček, ať hledám. Nádhernou kytku tulipánů jsem našla hned :-) Zase bylo sedmadvacátého... Tulipány mám snad ze všech kytek nejraději. Možná proto, že jsou tak křehké, že nevydrží tak dlouho jako růže... Prostě jsou zvláštní...


Venku nám taky vyrašily tulipány. Na zrušeném záhonku, nevím, jestli jsou to prostě zbytky nějakých cibulek, nebo jestli jsme je tam sázeli před dvěma lety, když Pavlík dovezl ze služebky v Amsterdamu pytel tulipánových sazenic, ale radost to udělalo.

Výlet do Prahy - Muzikál Carmen

V sobotu dopoledne, po návštěve Motýlího domu jsme se vydali na cestu do Prahy, kde jsme měli na odpoledne naplánovanou návštěvu Restaurace da Emanuel, proč, to asi nemusím vysvětlovat, prostě Itálii mám moc ráda, italská kuchyně je výborná a vaření s Italem sledujeme pravidelně a vyvařujeme si podle něj samé dobroty, hlavně mořské potvůrky.

Takže jsme se tam vydali a musím říct, že obsluha příjemná, usměvavá, vypadali celkem, že je to i baví, což u nás není často pravidlem a jídlo bylo skvělé. Na závěr ještě Emanuele dorazil i s celou rodinou, tak to bylo příjemné, že jsme ho tam i potkali. Když vešel, usmál se na nás, pozdravil, žádný namyšlený šéf restaurace, ale příjemný člověk. Doufám, že se tam zase někdy vrátíme a že si dáme zase něco moc dobrého a uděláme si takový malý výlet za výbornou italskou kuchyní.


Potom jsme se honem šli převlíknout a hurá na muzikál. Protože mě Pavlík dobře zná, vybral Carmen, což je hodně blízko mému naturelu :-) Prostě mám ráda temperamentní hudbu, jiná volba ani snad nešla...

Obsazení nám vyšlo úžasně, Lucie Bílá jako Carmen, Dasha jako Katarina, můj oblíbený Jiří Korn, no a v neposlední řadě Hanka Křížková jako Vědma, ta byla úžasná, při jejím zpěvu mi naskočila husí kůže, to je prostě hlas, silný, který není tuctový a nezapadne mezi stovky dalších, jako se to stává spoustě jiných... Lucii Bílé role Carmen sedla jako pověstná prdel na hrnec, no, zážitek to byl úžasný. Celý muzikál byl krásně připravený, zpracovaný, scéna taky neměla chybu, takže jsme byli oba moc spokojení.


Samozřejmě jsme se na Carmen připravili a sladili, i co se týká oblečení. Chápu, že někdo jde prostě na muzikál a dá si rifle a triko, neřeší, ale přece jen prostory Hudebního divadla Karlín si myslím zaslouží aspoň trošku lepší oblečení, do kina ať si jde každý jak chce... Takže já jsem měla nachystanou červenou košili a sukni a Pavlíkovi jsme ještě den před naším výletem honem letěli koupit taky červenou košili do obleku, aby nám to spolu ladilo (jak jinak :-) že jo) a ve výsledku mu to teda moc slušelo :-) Zase tolik příležitostí, kdy by si mohl obléknout sako nemáme, tak jsem byla ráda, že se mohl vyfešákovat, občas i do práce musí mít oblek, takže košile se mu do budoucna neztratí. Jak jen to ti chlapi dělají, že jim ty obleky tak strašně sluší? :-)

P.S. Děkuju za nádherný víkend, Pavlíku mio :-)

Výlet do Prahy - Zastávka v Žírovicích

Už na Valentýna, když jsme byli na karnevalu v Benátkách, jsem od Pavlíka dostala krásný dárek. Naplánoval nám úžasný víkend. Kdysi jsme spolu viděli v televizi reportáž o Motýlím domě. Tak nějak jsem přemýšlela, že bysme si tam mohli udělat výlet, ale protože je to až u Františkových Lázní a to je ze Zlína celkem kus, cca 500 km, tak jsem čekala na příležitost, až se bude rýsovat někdy Praha, že bysme to spojili. Pavlík mě ale předběhnul a celé si to pěkně vymyslel. Teď jsme to jen spolu dotáhli, protože toho bylo celkem hodně.

Napřed jsme v pátek dorazili do Žírovic, tam jsme se ubytovali a na sobotu jsme se těšili do Motýlího domu, oba dva foťáky nachystané na tu krásu, že jsme ani dospat nemohli :-)



Motýlí dům byl celkem malý, v sobotu hned po otevření tam ani nebylo moc lidí, až na pár neměckých turistů a my jsme tam nakonec stejně strávili asi hodinku, protože motýli nám moc neposeděli, aspoň někteří a my se snažili ulovit nějaký hezký snímek. Paní dole u vstupu si s náma pak ještě popovídala, poznala, že nejsme místní, že by náš spisovný moravský přízvuk? :-) A ještě nás poprosila, jestli bysme jí neposlali na mail fotku modrého motýla, kterého se nikomu moc nedaří nějak vyfotit s roztaženými křídly, protože pořád poletuje a neposedí. Pavlíkovi se naštěstí povedlo, takže uvidíme, třeba to bude i na pohledech :-)

Všehochuť z minulého týdne

Protože to nějak flákáme :-) a neděláme zápisy denně, tak dneska bude taková všehochuť, co se stalo.

Při pravidelných návštěvách našich drahých Hurikánek se toho většinou děje až až, ale kolikrát si (ano, kovářova kobyla...) uvědomím, že mě ani nenapadlo vzít foťák a fotit... Asi toho mám z práce dost :-) a proto často fotí Pavlík. Tady se mu povedly spousty krásných záběrů, jak si holky hrály s bublifukama, do toho Endža lítala, chytala bubliny a bylo veselo. Musím říct, že holkám se povedly větší bubliny, než mně, ale to bude tím, že mi vybublaly ty nejhezčí a co já už pak, ne? :-)


Po nějaké době začaly holky vymýšlet, čím se zabaví a Terezka lítala s provázkem, co jsme s ním měli zamotanou branku, aby se neotevírala a prý je to had. Tak jsem si vzpomněla na svá dětská léta :-) a skočila jsem domů pro stuhu, které nám ze svatby zůstalo hodně a uvázala jsem to Terezce a Barborce na klacík s tím, ať nám zabaletí. No, na spartakiádě by trhly úspěch velký :-) A zabavily se s tím hodně a na příště už budu mít stuhu nachystanou předem a ještě jim k tomu pustíme třeba jejich oblíbeného Guru. Už teď se těším na ty jejich kreace :-)


V neděli odpoledne se přihnalo trošku horší počasí a když jsem pak vyběhla ven, tak jsme zírala, co že to napadlo. Jen abych uvedla velikost narcisek na pravou míru, jsou to nějaké zabloudilé kytky, objevily se nám v trávníku a jsou pidi přízemní, takže kroupy, nebo co že to vlastně napadlo, byly fakt veliké.


O něco později nám známí přinesli dáreček pro Endžu, kytku z buvolí kůže, přijeli z výstavy, kde byli se svým pejskem a na Endžinku nezapomněli. Endža se na kytku samozřejmě vrhla a za chvilku už z ní zůstal jen dlouhý stonek a spokojený pes :-)


A ještě jedna starší fotka, z března, kdy měl Pavlův taťka narozeniny a my mu vymýšleli dort a šikovná paní cukrářka z Luhačovic ho udělala přesně podle našeho přání a byl výborný a hlavně se nám povedlo parádní překvápko. Pro houbaře co jiného, ne? I podoba byla věrná, takže dárek se nám vyvedl a už plánuju další dorty, protože v květnu nás čekají dvě oslavy a tyhle dorty jsou prostě originální a hlavně mňam :-)

Doktor od jezera hrochů

Tak jsme se zase jednou vypravili do kina. Na české komedie chodím ráda, po Ženách v pokušení jsem čekala velkou legraci a taky trochu té africké divočiny :-) a nakonec to až zase tak velká sláva nebyla. Ne, že by to byla nuda, ale čekala jsem víc. Z africké divočiny jsme viděli akorát to, že hlavní hrdina tam doletěl, uříznul si prdel a letěl domů... Toť vše.



Prostě pokud chceme vidět něco málo z krás světa, tak si radši zase zajedeme do Brna na Jirku Kolbabu. Minulé úterý měl besedu na téma Havajské ostrovy a to bylo něco... Krásné povídání, ještě krásnější fotky a člověk by ho vydržel poslouchat půl dne :-) Vždycky po skončení je malá soutež o pár cen od sponzorů a některé otázky jsou z toho, co zaznělo, jiné víc zaměřené na znalosti světa a občas i prostě o to, kdo se trefí odhadem nejblíž. Pavlík má teda znalosti velké, cestování ho baví a má přehled, já už teda menší a v úterý jsme vyhráli tašku vitamínů (no, plná nebyla, ale výhra se cení), protože Pavlík jako jediný věděl správnou odpověď :-)
Příští úterý je poslední beseda, kde bude i slosování vstupenek o ceny, takže uvidíme, jestli na nás padne štěstí s nějakou maličkostí třeba. Pak bude zase pár měsíců pauza, no a hurá zase do Brna.

Předtím nás ještě ve Zlíně čeká festival Neznámá země a tam mě Pavlík poprvé vzal před třemi roky, zrovna, když jsme se seznámili a byli jsme spolu teprve krátce, takže to má pro mě takový zvláštní význam :-) No, občas i ve Zlíně máme něco zajímavého a nemusíme za tím vyjízdět někám dál :-)

P.S. Děkuju moc Vlkovi za Belle, od té doby, co jsme jí viděla u něj na blogu, tak na ní těžce ujíždím a dokážu jí poslouchat pořád dokola a někdy při cestě z práce mi jede i půl hodiny v kuse dokola a pořád se mi neoposlouchala :-)

Ženy v pokušení

Na sobotní dopoledne jsme si naplánovali kino, vybrali jsme si celkem dobrý čas, v 11:00 jsem nepředpokládala kino plné omladiny, co chroupe popcorn a bylo to přesně tak. V sále nás bylo 10 a film byl bezva.



Po delší době zase jeden hezký český film, u kterého jsme nezívali nudou, ale bavili jsme se. Prostě Ženy v pokušení se povedly víc, než Muži v říji :-) Eliška Balzerová jako živočišná a života si užívající matka byla jedinečná a film se nevlekl, jako se občas podaří, ale ty dvě hodinky utekly tak rychle, že mě to až překvapilo.
Na závěr filmu, kdy už to vypadalo na poslední scénu, najendou plátno zhaslo, bylo ticho a tma. A nic. Tak jsme čekali, co bude, říkali jsme si, jestli ti, co promítají, nemají nějakou čurpauzu nebo co :-) až jsme uslyšeli ze tmy od dveří nadávky a že něco vypadlo... Až po chvíli nám teda zahlásili, že to jako hned pojede a za chvilinku to naskočilo, pár minut filmu a byl konec.
Takže, kdo se chcete zasmát, užít si pěkný film, doporučujeme!

Ve čtvrtek větrno, na Mladcové uragán...

Ve čtvrtek mě moji drazí uragáni z Vizovic vyzvedli už v práci a vzali mě domů. Pavlík je od neděle na veletrhu v Amsterdamu a tak jsem ubohá sirota :-) Naštěstí se už v sobotu vrací a aspoň mi nebude takové smutno.

Samozřejmě Endža trpí taky, páneček fuč, já celý den v práci, tak aspoň ranní a večerní procházky si užívá. Po jedné procházce, ráno, si zalehla na sluníčko a nahřívala se. To, že je už kolem sedmé ráno sluníčko, je moc příjemné, konečně se člověk může náhřát, užít si pěkné počasí. Na místě zrušeného záhonku nám vyrašilo pár cibulovin, tak místo zatím neexistující trávy máme opět květinový záhon :-)


Taky jsem zjistila, že nám doma kvete vánoční kaktus a taky můj oblíbený Kulkas :-) aneb Zamioculcas. Tak třeba už kytky nebudu likvidovat, ale bude se jim i dařit, kdoví :-) Pečlivě je rosím, takže u nás mají asi pocit, že jsou v pralese a proto se jim tak daří :-)


No a Terezka s Barborkou u nás řádily jak černá ruka, samozřejmě, že do baráku se jim moc nechtělo, když bylo venku tak krásně, radši by na trampošku, ale tu k jejich velkému zklamání zatím nemáme. Ale hádám, že v brzké době ji vytáhneme a poskládáme, ať se můžou vyřádit a my s Míšou si dáme kafíčko na vzduchu a budeme si užívat toho nádherného jara.

Když mě popadne amok...

je potřeba toho rychle využít, protože to obvykle netrvá dlouho a občas se překonám a tvořím velké věci :-)

Jako třeba tuhle deku. Vloni jsem si podobnou koupila přes Ebay za hříšné peníze a i když je krásná, tak rozměrově nic moc, asi jen metr krát metr. No a to je tak akorát na miminka. Jenže pořád po mně někdo chtěl na ní vyfotit, třeba těhulky, nebo portréty a tak jsem se naštvala, nakoupila tyčinky do tavné pistole a umělé okvětní plátky růží a hurá na to. Doma jsem našla fleecovou deku, podobné barvy jako ty plátky růží, to kdyby mi to náhodou někde vykouklo, aby se to schovalo :-) a vrhnula jsem se na lepení.

No, kdybych věděla, co to bude za piplačku, asi bych se na to vykašlala... Napřed jsem si objednala 1000 plátků a bláhově jsem si myslela, že to bude stačit. Protože jsem lepila každý zvlášť a ještě tak, aby se to překrývalo, tak jsem skončila asi v půlce a lístky nikde. Tak jsem teda doobjednala další a když jsem objednávala potřetí, totálně jsem vykoupila e-shop :-) No a pár večerů doma jsem trávila vleže nebo v různých polohách, natahovala brnící nohy, ale když už jsem si to vymyslela, v půlce toho přece nenechám, ne?


No a samozřejmě naše potvora chlupatá si myslela, že vyrobená deka je pro její veličenstvo a v nestřežené chvíli si tam honem zalehla. Sice byla nenápadná, posunovala se pomaloučku, ale jak byla blízko, hupla tam a chrněla. Samozřejmě jí to neprošlo a tak pak otráveně přelehla na pelech a bylo po ptákách.


A tohle je už výsledná fotka z ateliéru, Terezka pěkně zapózovala a deka má teda ohromný úspěch, fotíme na ní hodně, vypadá to krásně a můžu říct, že to za tu piplačku stálo.


Ještě teda celkový počet okvětních plátků, skončila jsem na čísle 2600 kusů. Zní to hrozně, kdybych to věděla předem, asi bych nic nelepila, když si představím to lepení lístku za lístkem, vypadá to strašně, ale celkem to šlo rychle a výsledek za to stál :-)