Pátek 12.2.

Každé ráno, když jsme dorazili do Benátek, tak bylo všude celkem dost vody, určitě to bývá horší, ale když je třeba po kotníky, gumáky nemáte, tak je pohyb celkem omezený. Naštěstí voda celkem rychle ustupuje a po poledni už to bývá lepší. Samozřejmě, že podnikavci hned vymysleli a prodávali kus igelitu, který se natáhl přes boty, dole byly plastové pásky na utažení a hurá se brodit vodou. Nedejete 15 Euro za igelitový pytlík, ne? Nemluvě o tom, že jsme pak viděli spoustu lidí z toho vylévat vodu, takže asi taky nic moc.






Dneska už jsme se pořádně dívali, kdo jak maluje, protože výběr byl veliký. Hádám, že bysme napočítali tak dobře ke stovce holek, které postávaly všude a nabízely pomalování na všechny možné způsoby.
My jsme teda nechtěli absolovovat druhé kolo, zvlášť, když jsme se ještě pořád trochu třpytili, ale když jsme uviděli jednu Italku, jak má na sobě krásný ornament, tak jsme dali druhé kolo. No, povedlo se jí to na jedničku, krásně sladila barvy a my jsme byli nadšení. A kolik turistů si nás u toho fotilo :-) Sakra, že my jsme si tam nedali nějaký klobouk :-)


Gondoly, klasika a v tak krásném nasvícení, to je prostě romatika... Jen nemít za zády ty tisíce lidí :-)


No a večer nás už jen čekala večeře v pizzerii Arcobaleno, která bylo kousek od našeho ubytování a my se těšili na foccaciu ve tvaru srdce, kterou nám udělali ve středu jako pozornost podniku a na naše oblíbené mořské potvůrky.

Kdybych tady chtěla dát písničku dne, tak by se sem hodila snad jenom "V nohách mám už tisíc mil..." Náročné, ale úžasné a stojí to za to :-)