Pondělí 15.2.

Poslední den před návratem domů jsme si naplánovali výlet do starobylého městečka Eze a na zpáteční cestě zastávku v Monte Carlu, kde jsme loni nestihli zajít do Akvária.

Starý hrad v Eze byl úžasný, uzounké uličky, prošli jsme si to hezky, až jsme se dostali do Exotických zahrad, které byly úplně nahoře. Terén opět hodně do kopečka, takže já chudák trpící závratěma na eskalátoru v Praze jsem si radši občas sedla a kochala jsem se kaktusama zblízka a vyhnala jsem Pavlíka, ať na ty nejvyšší místa vyleze radši sám :-)


No a tady jde vidět, jak velcí lidé asi ve středověku byli... Holt metr a půl je tak optimální na průchod některých vchodů :-)


Výhled z našeho posledního ubytování, Villa les mimosas, byl úžasný, stejně jako pohostinnost našich "domácích", původem Poláků, kteří byli hrozně ochotní a starali se o nás jako o své děti :-)


A konečně se i Pavlík pokochal mořským světem, když viděl, jak nadšeně fotím, tak si snad bláhově myslel, že by mě zlomil na potápění, ale to hoch tvrdě narazil... V akvárku mi to bohatě stačí :-)



Na konec jeden malý Nemo :-)


A poučení z cesty?
Itálie:
Pohoda, ochota, sice lážo plážo, ale milý přístup, úžasná kuchyně.
Francie:
No, kulantně řečeno jsou Francouzi národ plynně hovořící povětšinou jen svým rodným jazykem a ochotou se taky někteří nepřetrhnou.
Monako:
Pokud máte hlad a je okolo 15. hodiny, máte smůlu, ve spoustě restaurací se nevaří, ani Vám to pořádně nevysvětlí, pokud nerozumíte tomu jejich "Bla blo blu" (kdo sledoval Přátelé, určitě zná díl, kde Joey mluví francouzsky) :-) Prostě systém přestávky nepochopitelný...

Ale my jsme si naštěstí cestu užili, těch příjemných a krásných zážitků bylo mnohem víc a zase se určitě do Itálie někdy brzy podíváme, co Ty na to, Pavlíku mio? :-)